Nové podmínky u předčasného důchodu budí velký zájem. Ne každý na poloviční krácení skutečně dosáhne

Od ledna 2026 mohou lidé s 45 lety důchodového pojištění odejít do předčasného důchodu s výrazně mírnějším krácením. Na papíře to vypadá lákavě, v praxi ale naráží mnoho žadatelů na tvrdou podmínku. Do potřebné doby se nezapočítává vše, co by intuitivně čekali. Právě tady vzniká nejvíc omylů i zklamání.

Podmínky pro předčasný důchod se od roku 2023 citelně zpřísnily. Změna dopadla hlavně na výši krácení. Dříve byly první dva roky před dosažením řádného důchodového věku posuzovány mírněji, po úpravě se ale vše sjednotilo. Za každých započatých 90 dnů předčasnosti se nově krátí 1,5 % výpočtového základu.

Od roku 2026 však platí výjimka pro ty, kteří získali 45 let důchodového pojištění. Těm se krácení snižuje na polovinu, tedy na 0,75 % výpočtového základu za každých 90 dnů. Na první pohled jde o velmi zajímavou úlevu a z mého pohledu také o jednu z nejvýraznějších novinek pro lidi, kteří o předčasném důchodu uvažují.

Kolik to může udělat v penězích

V běžné praxi to znamená poměrně citelný rozdíl. Pokud se u plného krácení snižuje důchod za jeden devadesátidenní úsek přibližně o 250 až 500 Kč, při polovičním krácení vychází pokles zhruba na 125 až 250 Kč.

Pro člověka, který chce odejít dříve o několik měsíců nebo o delší dobu, už nejde o drobnost. Rozdíl se totiž násobí podle počtu těchto období. Právě proto o tuto možnost projevuje zájem tolik lidí a někteří kvůli ní dokonce posunuli odchod do důchodu až na leden 2026, kdy tato úprava začala platit.

Tady naráží v praxi nejvíc budoucích důchodců. Mnozí mají pocit, že když celý život pracovali, musí mít na zvýhodnění automaticky nárok. Jenže tak to nefunguje. Do potřebných 45 let důchodového pojištění se nezahrnují všechny doby, které lidé ve své evidenci vidí.

Právě proto se opakují situace, kdy člověk pracoval desítky let bez výraznější přestávky, a přesto skončí jen na 43 nebo 44 letech. To není okrajový problém, ale velmi častý výsledek.

Největší problém je v tom, co se do 45 let započítá

Nedávno jsem řešila případ ženy, která pracuje už od roku 1984. Nebyla ani jediný den vedená na úřadu práce, neměla delší nemocenskou a v některých obdobích si ještě přivydělávala brigádami. V evidenci pojištění přitom nemá žádné zjevné mezery.

Přesto jí do nároku na poloviční krácení chybělo ještě více než 2 roky. Pro člověka, který má pocit, že odpracoval celý život, je to velmi nepříjemné zjištění. A podobné případy rozhodně nejsou výjimkou.

Za hlavní překážku považuji především studium, které se až na výjimky do potřebné doby nezapočítává. Čím déle člověk studoval, tím menší šanci má na dosažení hranice 45 let pro výhodnější předčasný důchod.

To je dobře vidět hlavně u vysokoškoláků. U nich bývá situace téměř bez šance. Paradoxně tak mohou dříve dosáhnout řádného důchodového věku, než aby se vůbec přiblížili potřebné hranici pro snížené krácení. O něco větší šanci mají ženy, které studium v určité době spojily s mateřstvím a péčí o děti.

Takových případů ale podle všeho nebude mnoho. Podobně může pomoci, pokud někdo studoval střední školu pro pracující, kde se studium překrývalo se zaměstnáním, nebo vojenskou školu s internátním režimem. Za důležité považuji i to, že se potvrdilo započtení čtyřletého učebního oboru s maturitou. To je pro část lidí dobrá zpráva, ale rozhodně to neřeší situaci všech.

Koho se to dotkne nejvíc

V praxi dopadá tato pravidla zejména na několik skupin:

• zaměstnance, kteří sice pracovali dlouho, ale část mládí strávili studiem
• vysokoškoláky, kteří mají kvůli delší přípravě na povolání výrazně nižší šanci
• ženy pečující o děti, u nichž může v některých případech pomoci započtení péče
• lidi s dobami nezaměstnanosti, protože úřad práce se zde často nepřičítá tak, jak očekávají
• budoucí důchodce, kteří si chtějí odchod naplánovat dopředu a spoléhají na nepřesný odhad

Na co lidé často spoléhají zbytečně

Kolem této novinky koluje řada omylů. Setkávám se s nimi opakovaně a je dobré si je ujasnit včas.

• Mýtus: Když jsem byl na úřadu práce, pomůže mi to.
  Ve skutečnosti nepomůže, protože nezaměstnanost se pro tuto výhodu nezapočítá, a to ani tehdy, když člověk pobíral podporu.
• Mýtus: Stačí jít na neschopenku mimo zaměstnání.
  Ani to nepomůže. Neschopenka mimo pracovní poměr se v tomto směru nehodnotí.
• Mýtus: Předdůchod mi chybějící dobu vyřeší.
  Také ne. Předdůchod v tomto případě potřebné roky nedodá.

To je podle mě důležité vědět co nejdřív. Lidé totiž někdy hledají různé zkratky, které ve skutečnosti nefungují.

Jedna z mála cest existuje, ale má limity

Určitou možnost představuje dobrovolné doplacení pojištění. To se pro účely polovičního krácení počítá, takže v některých případech opravdu může pomoci. Není to ale univerzální řešení.

Především není možné doplácet dobu navíc k roku, v němž už člověk pojištění získal. Jinými slovy, nelze si například doplatit rok 2025, pokud jste v něm byli zaměstnaní, protože za jeden kalendářní rok nelze získat více než 365 dnů, v přestupném roce 366 dnů.

Další omezení spočívá v tom, že běžné mezery v pojištění lze volně doplatit jen 1 rok zpětně od data přiznání důchodu.

Kdy může doplacení dávat smysl

Zpětně je možné doplatit například studium nebo nezaměstnanost bez podpory, a to u dob po roce 1996. Pokud byl tedy někdo v roce 2025 vedený na úřadu práce bez podpory, může si za tuto dobu zaplatit dobrovolné pojištění a tím si evidenci vylepšit.

Jenže i tady je potřeba počítat. 1 měsíc dobrovolného pojištění stojí 3 428 Kč. Z mého pohledu se proto tento krok vyplatí hlavně tehdy, když člověku chybí už jen několik měsíců. Pokud mu schází rok nebo více, návratnost takového rozhodnutí už může být velmi sporná.

Než se někdo rozhodne pro předčasný důchod s vidinou výhodnějšího krácení, doporučila bych tento postup:

• zkontrolovat si evidenci dob důchodového pojištění
• ověřit, které doby se do hranice 45 let skutečně započítají
• nepředpokládat automaticky, že se počítá studium nebo úřad práce
• spočítat si, kolik přesně chybí měsíců či let
• teprve potom zvažovat dobrovolné doplacení pojištění

Právě tady dělají lidé nejčastější chybu. Rozhodují se podle dojmu, nikoli podle skutečné evidence. Nové pravidlo je bezpochyby výhodné, ale jen pro část budoucích důchodců. Na papíře působí dostupně, ve skutečnosti je hranice 45 let pojištění nastavena tak přísně, že na ni mnoho lidí nedosáhne ani po desetiletích práce.