Na stáří si Marie s manželem koupili domek v Chorvatsku. Stál je 1,3 milionu a zimu tráví u moře

Na důchod chtěli změnu, která jim dá víc než jen klid. Netušili, jak moc jim jeden podpis změní rytmus celého roku. Když si Marie s manželem koupili malý domek u moře, mnozí kroutili hlavou. Dnes tam tráví každou zimu a říkají, že to bylo nejlepší rozhodnutí jejich stáří. Ne kvůli luxusu, ale kvůli klidu.

O jejich plánu se rodina dozvěděla skoro náhodou, mezi řečí u nedělního oběda. Marie tehdy jen klidně oznámila, že už mají vyhlédnutý domek v Chorvatsku a že pokud všechno vyjde, ještě před podzimem bude jejich. Nešlo o vilu s bazénem ani o výhled z pohlednice.

Byl to menší, starší dům pár ulic od moře, s oprýskanou fasádou a zahradou, která potřebovala péči. Stál je 1,3 milionu korun a většinu úspor tím prakticky vyčerpali. Někteří příbuzní si ťukali na čelo. V jejich věku prý člověk šetří na horší časy, neinvestuje do ciziny, prozradila redakci ByznysTrendy.cz.

Manželé se rozhodli investovat

Marie ale jen pokrčila rameny. Celý život pracovala jako účetní, její muž byl technik. Nikdy neutrácely za zbytečnosti, dovolené řešili skromně a většinu peněz dávali stranou. Možná právě proto si teď dovolili udělat něco, co by si dřív nedovolili ani vyslovit nahlas. První zima u moře nebyla dokonalá.

Dům voněl zatuchlinou, stěny bylo potřeba vymalovat a stará kamna vzdorovala každému zapálení. Přesto si Marie každé ráno vařila kávu a chodila s hrnkem na malou terasu. Moře nebylo tyrkysové jako v létě, spíš šedé a tiché. Pláže byly prázdné. A právě to ticho jim začalo připadat jako největší luxus.

Zatímco doma v Česku řešili známí námrazu na autech a nekonečné šedé dny, oni si zvykali na rytmus malého přímořského městečka. Dopoledne trh, odpoledne procházka podél vody, večer jednoduchá večeře a kniha. Nehonili se za výlety ani zážitky. Zjistili, že po šedesátce už člověk nehledá atrakce, ale klid.

Marie občas přizná, že měla strach. Ne z Chorvatska, ale z toho, že udělali nerozumné rozhodnutí. Co když budou peníze chybět? Co když onemocní? Co když se jim po pár týdnech začne stýskat?

Bála se, ale nakonec je spokojená

Tyhle otázky si kladla hlavně první měsíce. Její muž byl klidnější. Říkal, že kdy jindy než teď. Čekat na ideální jistotu by znamenalo neudělat nic. Dnes už to berou jinak. Dům si postupně opravili, zahradu osázeli bylinkami a malým citroníkem.

Naučili se pár chorvatských slov, znají místního pekaře i sousedku z vedlejší ulice. Marie říká, že nejhezčí jsou obyčejné chvíle. Třeba když večer sedí spolu a slyší vítr od moře. Nejde o to, že by si splnili sen o cizině. Spíš si dovolili změnit tempo vlastního života. Na jaře se vždy vracejí zpátky domů, dodala v rozhovoru. pro web ByznysTrendy.cz.

Léto tráví s rodinou, hlídají vnoučata a řeší zahradu u svého českého domu. Jakmile se ale ochladí, začnou znovu balit kufry. Neutíkají před zimou, spíš se vracejí tam, kde je jim dobře. Zimu už pro ně nepředstavuje období čekání, ale čas, který patří jen jim. A jak sama paní Marie dodala, takto klidný důchod si představovala celý život, ale bála se, že je to jen nereálný sen.

Když se jich někdo zeptá, jestli to stálo za ty peníze, Marie se usměje. Odpověď neměří v korunách. Mluví o ranním světle, o prázdných plážích a o tom, že se s manželem zase víc baví. Možná si nekoupili jen domek u moře, ale pár let, která prožívají jinak než většina jejich vrstevníků.