Jak si přivydělat v důchodu a nepřijít o výhody. Rozhodují konkrétní podmínky

Důchod kolem dvaceti tisíc umí být tvrdý učitel. Stačí vyšší nedoplatek za energie nebo zubař a rozpočet se rozsype. Přitom existuje způsob, jak si legálně přilepšit, aniž byste přišli o penzi.

Pro spoustu lidí v penzi už neplatí představa, že život po šedesátce je jen o hlídání účtů a šetření na lécích. Řada seniorů má chuť zůstat v pohybu, potkat nové lidi a zároveň si něco přidat k důchodu. Dobrá zpráva hned na úvod zní, že starobní důchod se kvůli práci nesnižuje. Ať si vyděláte pár tisíc, nebo podstatně víc, stát vám penzi nekrátí ani nebere.

Nejčastější cestou, jak si přivydělat, bývají různé dohody. Jsou administrativně jednoduché a zaměstnavatelé je mají rádi, protože se s nimi snadno pracuje. Velmi oblíbená je dohoda o provedení práce, zkráceně DPP.

U ní platí, že pokud si u jednoho zaměstnavatele vyděláte maximálně deset tisíc korun za měsíc, neodchází z odměny sociální ani zdravotní pojištění. Z výplaty se obvykle srazí jen daň a většina částky tak zůstane na vašem účtu.

Limity během práce na dohodu

DPP ale není bez omezení. U jednoho zaměstnavatele přes ni můžete odpracovat nejvýše tři sta hodin za rok, takže se hodí spíš na výpomoc, brigádu nebo sezónní práci. Jakmile by se rozsah práce výrazně zvětšil, je potřeba přejít na jiný typ smlouvy.

A pokud měsíční odměna limit deseti tisíc překročí, začne se ze mzdy odvádět i sociální a zdravotní pojištění. Důchod samotný se tím ale nijak nemění, ten zůstává beze změny. Tam, kde je práce pravidelnější, přichází na řadu dohoda o pracovní činnosti neboli DPČ.

U ní se neřeší roční počet hodin, ale průměrná týdenní pracovní doba, která by se dlouhodobě neměla dostat na úroveň klasického plného úvazku. Rozdíl je také v odvodech. Sociální a zdravotní pojištění se u DPČ začíná platit už od měsíční odměny čtyři tisíce korun, takže čistý příjem bývá nižší než u „desetitisícové“ DPP.

Na druhou stranu jde většinou o stabilnější spolupráci s pravidelným rytmem. Někteří senioři zůstávají i na klasické pracovní smlouvě. Mohou mít zkrácený úvazek, ale pokud chtějí a zvládají to, klidně i plný. Odvody jsou stejné jako u ostatních zaměstnanců, přínosem je jistota, pevný režim a každodenní kontakt s kolegy.

Podnikání v důchodu má své podmínky

Z hlediska čistého přivýdělku to nebývá ta úplně nejlehčí varianta, přesto ji řada lidí volí kvůli pocitu zázemí. Velkým strašákem bývá podnikání. Přitom pro člověka, který už pobírá starobní důchod, má role drobného podnikatele několik zásadních výhod oproti běžné OSVČ.

Podnikání se v takovém případě bere jako vedlejší činnost a klíčovou roli hraje takzvaný vyměřovací základ. Ten si lze představit jako část zisku, ze které se odvody počítají, u seniorů podnikatelů se vychází z poloviny skutečného zisku. Zásadní rozdíl je v tom, že starobní důchodce nemusí platit minimální zálohy na sociální ani zdravotní pojištění dopředu.

Nic neposílá naslepo, vše se doúčtovává až zpětně podle reálně dosaženého zisku. Pokud je výdělek nízký, vyjdou i odvody na velmi nízkou částku, v krajním případě mohou být nulové. Právě tahle flexibilita láká mnoho seniorů k drobnému podnikání jako k rozumnému přivýdělku. Když práce ubude, automaticky klesnou i odvody. Když se naopak daří a zisk vyskočí nahoru, odvody se tomu jen přizpůsobí.

Zvláštní kapitolou jsou daně. Samotný důchod se obvykle nedaní, protože se do přiznání zahrnuje jen ve výjimečných případech při vysokých částkách. Daní se především příjmy z práce nebo podnikání, tedy to, co si vyděláte navíc. I v penzi ale máte nárok na základní slevu na dani, takže u menších přivýdělků může výsledná daň vycházet velmi nízká, někdy dokonce nulová. I proto se vyplatí se přivýdělku nebát a pravidla si v klidu projít.

Zdroje: penize.cz, dostupnyadvokat.cz