Ne každý splní podmínky pro starobní důchod. U vybraných žádostí přichází automatické zamítnutí

Myslíte si, že starobní důchod máte jistý, jakmile dosáhnete potřebného věku? Řada Čechů zjišťuje až u přepážky, že papírově na důchod vůbec nedosáhli. A studená sprcha přijde přesně ve chvíli, kdy už se chyby těžko napravují.

Starobní důchod si většina lidí představuje jako jistý nárok. Celý život chodíte do práce, z výplaty mizí odvody a pak prostě přijde čas, kdy zažádáte a stát začne posílat peníze. Realita je ale méně idylická. Některé žádosti končí stopkou hned v okamžiku, kdy se dostanou na stůl úředníka.

Ne proto, že by si někdo na úřadě postavil hlavu, ale proto, že nesedí základní zákonné parametry, bez kterých systém nárok na důchod prostě neuzná. Základní podmínka, na které všechno stojí, se jmenuje doba pojištění. Nejde tedy jen o to, kolik vám je let, ale kolik let máte „odpracováno“ z pohledu sociálního systému.

Doba pojištění není doba pracování

Důležitá jsou období, kdy za vás bylo skutečně odváděno důchodové pojištění. Jakmile se ukáže, že těchto let je méně, než vyžaduje zákon, žádost u úředníka projít nemusí. V tu chvíli nestačí argument, že jste celý život dřeli, pokud se to neprojevilo v oficiálních evidencích. Problém mívají hlavně lidé, jejichž pracovní dráha připomíná spíš mozaiku než rovnou čáru.

Dlouhá období bez zaměstnání, práce načerno, podnikání s minimálními odvody nebo roky strávené doma u rodiny bez správně započítaných náhradních dob, to všechno vytvoří v přehledu pojištění díry. Ty se po letech vrátí jako bumerang, a často přesně ve chvíli, kdy už dotyčný počítá s první penzí na účtu.

Velkou roli nehrají jen skutečně neodvedené platby, ale i obyčejná administrativa. Česká správa sociálního zabezpečení totiž vychází z toho, co má v systému. Co v něm není, jako by se nestalo. Chybějící pracovní smlouvy, ztracená potvrzení o zaměstnání, neúplné evidence z devadesátých let nebo roky strávené u zaměstnavatele, který už dávno neexistuje.

Kdo nemá, čím doložit, že v daném období pracoval a odváděl pojistné, ten má rázem problém. Stačí přitom jediný nejasný rok a řízení o důchodu se může výrazně protáhnout. Úředníci musí chybějící údaje dohledávat, ověřovat a porovnávat s ostatními dokumenty. V horším scénáři ale místo doplňování přijde jasné zamítnutí.

Zamítnutá žádost se dá do budoucna řešit

Pro mnoho lidí je takové rozhodnutí šokem, protože s ním vůbec nepočítali a zjišťují ho až ve chvíli, kdy už žádný jiný příjem nemají. Specifickou skupinu tvoří lidé, kteří v minulosti podnikali. Mnozí si z čistě praktických důvodů zvolili minimální odvody, aby zbytečně nezatížili rozpočet.

V danou chvíli to působilo jako rozumné ekonomické rozhodnutí. Dnes ale tito lidé zjišťují, že systém má dobrou paměť a nízké odvody se promítají nejen do výše důchodu, ale někdy i do samotného nároku.

Hodně Čechů zároveň spoléhá na to, že se jim do důchodu automaticky započítá péče o děti, studium nebo vojenská služba. Tyto takzvané náhradní doby skutečně existují, ale mají svá pravidla. Ne vždy se berou v plné délce a podmínky se v průběhu let měnily. Starší ročníky často těží z dříve štědřejších pravidel, mladší generace už takové štěstí nemá.

Kdo se orientuje jen podle toho, „jak to měl táta“, může být nepříjemně překvapen. Dobrou zprávou je, že zamítnutí žádosti nemusí znamenat definitivní konec nadějí. V mnoha případech jde spíš o signál, že je třeba doložit další dokumenty. Někdy stačí najít staré potvrzení o zaměstnání, jindy přinést evidenční list nebo upřesnit období, kdy člověk pečoval o dítě. V určitých situacích je možné i doplatit chybějící pojištění, pokud to zákon dovoluje.