Mezinárodní srovnání řadí Česko mezi státy s velmi kvalitním důchodem. Část seniorů to neuznává

Českým seniorům se v penzi nežije vůbec špatně. Kdo má důchod kolem 21 tisíc a vlastní bydlení, zvládne pokrýt náklady a ještě mu zůstane slušná rezerva na běžný život. Přesto mají Češi tendenci vidět jen vysněné Německo nebo Švýcarsko.

Když se bavíte s českými penzisty, od mnoha z nich často zazní, že důchody jsou nízké a že proti Němcům nebo Švýcarům skoro nemají šanci. Srovnání částek na papíře tomu nahrává, jenže realita je o něco pestřejší. V rámci střední a východní Evropy patří čeští senioři na špičku a v mnoha zemích by jejich penze působila spíš jako malý luxus.

Průměrný starobní důchod se v loňském roce pohyboval okolo 21 080 korun a od ledna se po valorizaci zvedl na 21 840 korun. Na první pohled to vedle Německa vypadá bledě. Tamní penzisté si totiž v přepočtu přijdou asi na 38 tisíc korun měsíčně. A co teprve Švýcarsko, kde se průměrný starobní důchod pohybuje kolem 56 tisíc. V takovém porovnání působí české částky skoro směšně.​

Čeští senioři se mají stále dobře

Jenže ve chvíli, kdy do záběru přiberete Portugalsko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko nebo Bulharsko, nálada se rychle mění. Portugalský průměr se drží zhruba na 24 tisících korun, tedy jen o něco výš než český.

V Polsku a Maďarsku se penze pohybují kolem 15 tisíc korun, v Rumunsku a Bulharsku ještě zhruba o tři tisíce níž. Najednou se ukazuje, že čeští důchodci rozhodně nepatří na chvost, spíš na lepší polovinu evropského pelotonu.

Tendence porovnávat se jen se západní Evropou má kořeny v rozdílném vývoji posledních dekád. Západní státy během druhé poloviny minulého století budovaly silný kapitál a dnes těží z vyšší produktivity práce i vyšších mezd. Podle ekonomických analýz se to přirozeně promítá i do výše důchodů, protože systém stojí právě na odvodech z výdělků.

Česko sice po roce 1989 patřilo mezi nejvýkonnější ekonomiky bývalého východního bloku, ale na západní úroveň se zatím nevyšplhalo. Svou roli hraje stárnutí populace i přetrvávající návyky z dob socialismu. Lidé méně často mění zaměstnání, hůř se stěhují za lepší prací a jen malá část populace si aktivně spoří nebo investuje na stáří, většina nadále spoléhá hlavně na státní důchod.

Běžné výdaje mohou z důchodu snadno uhradit

Jiný obrázek vyvstane ve chvíli, když se na penzi podíváte přes běžné výdaje. Za služby, jako je kadeřník, jídlo v restauraci, masáže nebo autoservis, zaplatí český senior výrazně méně než jeho vrstevník na západ od hranic. V některých případech až na třetinu ceny, kterou by platil v Německu nebo Rakousku.

Rozdíl v důchodu se tak zčásti maže nižšími náklady. Typický český důchodce s penzí kolem 21 tisíc, který žije ve vlastním bytě v panelovém domě a měsíční poplatky ho stojí zhruba osm tisíc korun, má po zaplacení bydlení k dispozici asi 13 tisíc.

Z toho si přibližně šest tisíc vezmou potraviny, drogerie a léky, další zhruba tisíc pět set služby jako pedikúra, kadeřnice nebo kosmetika. V mnoha městech navíc senioři využívají výrazně zlevněnou nebo i bezplatnou městskou dopravu, takže se cestování po městě do rozpočtu téměř nepropíše.

Po odečtení běžných nákladů zůstává kolem 5,5 tisíce měsíčně, se kterými může senior naložit podle svých priorit. Někdo je utratí za vnoučata, jiný si dopřeje kavárnu, výlety nebo kulturní program.​ Úplně jinou rovnici řeší penzista v nájmu.

Modelový příklad hovoří za vše

Jednoduchý příklad: v Praze by průměrný důchod sotva stačil na nájem garsonky a energie, na ostatní výdaje by už zbývalo minimum. V takovém případě přichází na řadu buď menší město s levnějším bydlením, nebo sdílení domácnosti s rodinou.

Právě bydlení je tak v penzi zásadní proměnná a často rozhoduje o tom, jestli důchod vychází pohodlně, nebo jen tak tak. Celkově se dá říct, že důchod přes 21 tisíc korun může českým seniorům zajistit důstojné a poměrně pohodlné stáří, pokud nebydlí v drahém nájmu a využívají dostupné slevy.

Řada měst a institucí nabízí snížené vstupné do divadel, na koncerty, do muzeí nebo wellness center, dopravci mají zvýhodněné jízdné pro starší ročníky. Kdo se v těchto možnostech vyzná a nebojí se o ně říct, může s měsíční penzí naložit překvapivě dobře.