Zálohy na energie má většina českých domácností nastavené špatně. Přeplatek může být i 8 000 Kč

Pravidelné zálohy za elektřinu a plyn má řada domácností nastavené zbytečně vysoko. Výsledkem bývá vysoký přeplatek ve vyúčtování, ale také horší měsíční rozpočet. Klíčové je vědět, proč dodavatelé zálohy drží nahoře, kdy má smysl žádat o změnu a jak si správnou výši spočítat.

Mnoho českých domácností posílá dodavatelům energií každý měsíc víc peněz, než je nutné. Na ročním vyúčtování se to sice může proměnit v příjemný přeplatek, jenže v praxi to znamená, že rodina po celý rok zbytečně půjčuje své peníze energetické firmě a zbytečně si napíná rozpočet. U části odběratelů nejde o stokoruny, ale klidně o několik tisíc korun ročně. Pokud je přeplatek kolem 8 000 korun, bývá to jasný signál, že zálohy jsou nastavené zbytečně vysoko a stojí za to je upravit.

Právě zálohy jsou u elektřiny a plynu pro většinu lidí nejviditelnější položkou. Domácnost každý měsíc odešle stejnou částku a teprve jednou za rok přijde zúčtování, které ukáže, zda platila málo, nebo naopak moc. V posledních letech si řada lidí po cenových otřesech zvykla na vyšší částky a nechala je běžet dál, i když se jejich spotřeba nebo ceník mezitím změnily.

Vysoký přeplatek je nevýhodou

Když ve vyúčtování vyjde přeplatek, mnoho lidí to bere jako dobrý výsledek. Psychologicky je to pochopitelné. Místo nepříjemného nedoplatku přijde částka zpět na účet. Jenže z pohledu rodinných financí nejde o výhru. Domácnost jen během roku platila víc, než musela, a peníze jí chyběly jinde.

Jestliže například rodina posílá na zálohách každý měsíc o 650 korun více, než odpovídá skutečné spotřebě a ceně podle smlouvy, za rok se to nasčítá na 7 800 korun. To už je částka, která může pokrýt třeba část pojištění, kroužky pro dítě nebo nečekaný výdaj za opravu spotřebiče.

Rozumně nastavené zálohy nemají být ani přehnaně vysoké, ani nebezpečně nízké. Cílem není dostat co největší přeplatek, ale co nejpřesněji rozložit očekávané roční náklady do jednotlivých měsíců tak, aby na konci vyšel jen malý rozdíl.

Proč energetické firmy často drží zálohy výš

Dodavatelé energií obvykle nastavují zálohy opatrněji a spíše na vyšší úroveň. Důvod je jednoduchý. Chrání se před situací, kdy zákazník během roku platí málo a po vyúčtování nezvládne uhradit vysoký nedoplatek. Pro firmu je bezpečnější vybírat peníze průběžně než je pak složitě vymáhat.

Do výpočtu navíc vstupují odhady spotřeby, předchozí odběr, změny ceníků i určitá rezerva. Pokud domácnost v minulosti topila více, měla starší spotřebiče nebo v bytě pobývalo více lidí, může dodavatel z těchto dat vycházet i ve chvíli, kdy už je skutečnost jiná. Výsledkem jsou zálohy, které neodpovídají aktuálnímu provozu domácnosti.

Vyšší zálohy také často zůstávají po období zdražování. Když ceny energií rostly, firmy zálohy navyšovaly rychle. Jakmile se ale situace uklidní nebo zákazník přejde na výhodnější tarif, automatické snížení nemusí přijít hned, případně nepřijde vůbec, pokud si o něj člověk sám neřekne.

Jak poznat, že jsou zálohy nastavené špatně

Nejjednodušším vodítkem je poslední roční vyúčtování. Pokud se opakovaně objevuje vysoký přeplatek, je to silný signál, že měsíční záloha neodpovídá realitě. Jednorázový přeplatek ještě nemusí nic znamenat. Mohla k němu vést teplá zima, nižší spotřeba kvůli delší dovolené nebo mimořádně úsporný režim. Jestli se ale podobný výsledek opakuje, vyplatí se jednat.

Pozornost si zaslouží i změny v domácnosti. Typicky když někdo přestane pracovat z domova, děti se odstěhují, domácnost vymění starý mrazák za úspornější model, přestane používat přímotopy nebo naopak začne elektřinou více topit či ohřívat vodu. Každá taková změna může správnou výši záloh posunout nahoru nebo dolů.

Podezřelé je i to, když výše záloh zjevně neodpovídá ceníku ve smlouvě. Člověk si může orientačně spočítat roční náklady podle spotřeby v kilowatthodinách z minulého vyúčtování a podle aktuální ceny za silovou elektřinu či plyn, distribučních poplatků a stálých plateb. Když po rozpočítání na 12 měsíců vyjde znatelně nižší částka, je prostor pro úpravu.

Jednoduchý orientační výpočet

Modelově může domácnost za elektřinu podle posledního vyúčtování a nového ceníku očekávat roční náklad 24 000 korun. Správně nastavená měsíční záloha by pak byla zhruba 2 000 korun. Pokud ale dodavateli dál posílá 2 700 korun měsíčně, zaplatí za rok 32 400 korun. Přeplatek pak udělá 8 400 korun.

Takový výsledek nevypadá na první pohled dramaticky, protože peníze se po vyúčtování vrátí. Po celý rok ale chybí v běžném rozpočtu. U domácností, které řeší každou stokorunu, může právě zbytečně vysoká záloha rozhodovat o tom, zda si musí sahat do rezerv.

Ve většině případů není potřeba nic složitého. Dodavatelé běžně umožňují změnu záloh přes zákaznickou zónu, telefonicky nebo na pobočce. Nejlepší je mít po ruce poslední vyúčtování, aktuální ceník a pokud možno i vlastní odhad spotřeby pro další období. Čím přesvědčivěji domácnost doloží, proč chce částku upravit, tím snazší bývá domluva.

Rozumný postup je navrhnout konkrétní částku, ne jen obecně žádat o snížení. Pokud například výpočty ukazují, že místo 3 000 korun stačí 2 200 korun měsíčně, je lepší říct rovnou tuto hodnotu a opřít ji o spotřebu a ceny. Dodavatel pak může návrh přijmout, případně nabídnout částku o něco vyšší jako rezervu.

Někdy firma žádosti nevyhoví v plném rozsahu. Může argumentovat dosavadní spotřebou, sezonností odběru nebo interními pravidly. I v takové situaci má smysl zkusit alespoň částečné snížení. Každých pár set korun měsíčně se v rozpočtu projeví.

Přeplatek není forma výhodného spoření

Snižovat zálohy bez rozmyslu se nevyplácí. Pokud si je domácnost stáhne příliš nízko a spotřeba během roku vzroste, může ji na konci čekat nepříjemný nedoplatek. To hrozí hlavně u plynu po chladnější zimě nebo u elektřiny v domácnostech, které používají vytápění, bojler či energeticky náročnější spotřebiče.

Bezpečnější je pracovat s malou rezervou. Ne s přestřelenou zálohou, ale s částkou, která počítá s běžným výkyvem spotřeby. Praktické je také průběžně sledovat odběr, pokud to umožňuje chytrý elektroměr, zákaznický portál nebo pravidelné samoodečty.

Část lidí bere vysoký přeplatek jako nucené spoření. Jenže to je spíš nevýhodný zvyk než chytrá strategie. Peníze leží celý rok u dodavatele bez výnosu a domácnost k nim nemá průběžně přístup. Pokud si chce vytvářet rezervu, dává větší smysl posílat si stejnou částku bokem na vlastní spořicí účet.

Výhoda je dvojí. Rodina má peníze pod kontrolou a může je použít, když přijde nečekaný výdaj. Zároveň nepřijde o přehled, kolik skutečně stojí energie a kolik už je jen zbytečně vysoká platba navíc.