Celý život jsem šetřila na důchod. Pak mi bankéř ukázal jedno číslo a já všechno pochopila

Představa, že statisíce nebo i milion korun na penzi stačí, bývá nebezpečně klamná. Největší chybu lidé dělají v tom, že počítají v dnešních cenách, ale utrácet budou za deset nebo patnáct let v úplně jiném světě.

Právě to je moment, který umí člověka před penzí nepříjemně zasáhnout. Na výpisu může vypadat naspořená částka slušně. Jenže ve chvíli, kdy se přepočítá na měsíční výdaje a započte se inflace, ukáže se, že rezerva na klidné stáří je často mnohem menší, než se zdá.

Takový šok zažívá řada lidí těsně před důchodem. Typický příběh vypadá podobně. Žena kolem šedesátky si desítky let poctivě odkládala peníze, splatila bydlení a měla pocit, že udělala všechno správně. Pak si ale sedla s poradcem nad jednoduchý propočet a zjistila, že částka, kterou považovala za bezpečný polštář, by jí při dnešních cenách vystačila jen na několik let. A při cenách za deset let ještě kratší dobu.

Kde lidé dělají největší chybu

Češi si při plánování penze často pletou dvě různé věci. První je částka, kterou mají na účtu. Druhá je kupní síla těchto peněz, tedy co si za ně skutečně koupí. A právě tady bývá zásadní omyl.

Milion korun zní jako velké peníze. Jenže pokud má z této částky člověk dorovnávat nižší příjem v důchodu, nejde o žádné jmění. Stačí si to rozdělit na měsíce. Když by někdo čerpal z úspor 10 tisíc korun měsíčně, milion vystačí zhruba na 100 měsíců, tedy na osm let a čtyři měsíce. Při čerpání 15 tisíc korun měsíčně je to asi pět a půl roku. A to je výpočet bez zohlednění dalšího zdražování.

Právě inflace je tichý protivník, kterého lidé podceňují. Nejde jen o mimořádné zdražení z posledních let. I když se růst cen časem uklidní, dlouhodobě dál ukusuje hodnotu úspor. Kdo si dnes řekne, že na běžný život potřebuje 25 tisíc korun měsíčně, nebude za deset let potřebovat stejnou částku. Bude potřebovat víc, i kdyby se ekonomika vyvíjela klidněji než v předchozích krizových letech.

Kolik dnes stojí měsíc v důchodu

Jedna univerzální částka neexistuje. Jinak žije senior ve vlastním bytě na malém městě a jinak člověk, který platí nájem v Praze nebo pomáhá dětem či vnoučatům. Přesto se dá udělat střízlivý orientační rozpočet pro jednoho důchodce, který bydlí samostatně a nechce jen přežívat, ale žít normálně.

• bydlení a energie: 12 až 15 tisíc korun
• jídlo a drogerie: 6 až 8 tisíc korun
• léky, zdraví, doplatky a zdravotní pomůcky: 1 až 3 tisíce korun
• telefon, internet, doprava a běžné služby: 2 až 3 tisíce korun
• oblečení, dárky, kultura, rezerva na opravy a nečekané výdaje: 3 až 5 tisíc korun

Celkem se tak dnešní rozumný měsíční rozpočet seniora velmi často pohybuje přibližně mezi 24 a 34 tisíci korunami. U skromnějšího života ve vlastním bydlení může být nižší. Naopak u člověka v nájmu nebo ve větším městě není výjimkou ani vyšší částka.

To je důležité i kvůli srovnání se starobním důchodem. Pokud bude mít člověk penzi například 21 tisíc korun a jeho skutečné měsíční náklady budou 28 tisíc, každý měsíc mu chybí 7 tisíc korun. Za rok je to 84 tisíc. A za deset let, bez započtení inflace, 840 tisíc korun. Právě tak rychle se i zdánlivě vysoké úspory rozpouštějí.

Kolik to bude za deset let

Pro orientační odhad je rozumné pracovat se středně konzervativním scénářem inflace kolem 3 procent ročně. To není žádná katastrofa, ale běžný dlouhodobý předpoklad, se kterým je bezpečnější počítat než s nulovým růstem cen.

Při tříprocentní inflaci vzrostou ceny za deset let zhruba o 34 procent. Jinými slovy, to, co dnes stojí 25 tisíc korun měsíčně, může za deset let stát asi 33 600 korun. Dnešních 30 tisíc korun odpovídá zhruba 40 300 korunám za deset let. A dnešních 35 tisíc korun vychází přibližně na 47 tisíc korun měsíčně.

To je přesně důvod, proč lidé odcházejí z podobných schůzek otřeseni. Ne proto, že by byli nezodpovědní, ale protože si roky představovali svou budoucnost v dnešních cenách. Jenže důchod je dlouhé období. Člověk v něm může strávit dvacet i třicet let. A během takové doby se cenová hladina změní výrazně.

Kolik úspor je tedy potřeba

Záleží na tom, jak velký rozdíl bude mezi důchodem a skutečnými výdaji. Pokud někomu bude v penzi chybět 5 tisíc korun měsíčně, znamená to dnes 60 tisíc korun ročně. Bez zohlednění výnosu a inflace by na deset let potřeboval 600 tisíc korun, na dvacet let 1,2 milionu korun.

Jestliže ale člověku chybí 10 tisíc korun měsíčně, jsme hned na 120 tisících ročně. Na dvacetileté dorovnání jde o 2,4 milionu korun v dnešních cenách. A pokud se započte inflace, potřebná částka je ještě vyšší. Proto je nebezpečné uklidňovat se tím, že „nějaký milion“ už na stáří stačí.

Prakticky to znamená jediné. Nestačí sledovat jen stav účtu. Člověk si musí spočítat, jaký bude mít pravděpodobně důchod, kolik bude zhruba potřebovat na běžný život a jak dlouho má jeho rezerva vydržet. Bez těchto tří čísel je plánování penze spíš pocit než skutečný plán.

Důležité je umět správně počítat

Nejprve je potřeba sepsat dnešní měsíční náklady. Ne jen nájem a jídlo, ale i léky, pojištění, telefon, dopravu, koníčky, dárky, servis domácnosti a rezervu na mimořádné výdaje. Právě tyto položky lidé často podceňují.

Pak je dobré odhadnout, které výdaje v důchodu klesnou a které naopak porostou. Často klesnou náklady na dojíždění do práce nebo na děti. Naopak vyšší bývají výdaje na zdraví, služby a pomoc v domácnosti. Kdo bude bydlet v nájmu, musí počítat i s tím, že právě bydlení může ukousnout velkou část penze.

1. Spočítat dnešní měsíční rozpočet v realistické výši.
2. Odhadnout budoucí důchod a rozdíl proti potřebným výdajům.
3. Zvýšit dnešní rozpočet o očekávanou inflaci.
4. Vypočítat, na kolik let mají úspory vydržet.

Kdo chce opravdu střízlivý obrázek, měl by si udělat i pesimističtější variantu. Třeba co se stane, pokud bude penze nižší, než čekal, nebo pokud bude několik let dražší energie a služby. Takový test odhalí, jestli je finanční plán odolný, nebo stojí na příliš optimistických předpokladech.