Myslí si, že mají na důchod řádně našetřeno. Samotné úspory ale nestačí

Mít na účtu nebo v investicích několik set tisíc či milion korun ještě neznamená, že člověk může v 63 letech bez starostí odejít do penze. Rozhodující je, zda splní zákonné podmínky pro starobní nebo předčasný důchod a kolik mu úspory skutečně vydrží při pravidelném čerpání.

Mnoho lidí si myslí, že když mají něco naspořeno, mohou v 63 letech prostě přestat pracovat a začít žít z peněz stranou. Jenže u důchodu nerozhoduje jen stav účtu. Stejně důležité je splnit zákonné podmínky pro řádný nebo předčasný starobní důchod, a právě tady řada lidí naráží až na poslední chvíli.

Praxe bývá podobná. Člověk má představu, že v 63 letech už odejde z práce, část příjmu doplní státní penze a zbytek pokryjí úspory. Jenže pak zjistí, že ještě nedosáhl důchodového věku, nebo mu chybí potřebná doba pojištění. A bez toho nárok na starobní důchod nevznikne, i kdyby měl na účtu vysokou částku.

Úspory nejsou totéž co nárok na důchod

Základní omyl je jednoduchý. Lidé často směšují dvě různé věci. Jedna věc je finanční rezerva nebo investice, ze kterých lze nějakou dobu žít. Druhá věc je státní starobní důchod, na který vzniká nárok jen po splnění přesně daných pravidel.

Pro řádný starobní důchod je potřeba splnit dvě podmínky zároveň. Dosáhnout důchodového věku a získat potřebnou dobu důchodového pojištění. V roce 2026 je pro nárok na starobní důchod potřeba 35 let pojištění.

U předčasného starobního důchodu je potřeba 40 let pojištění a do penze lze odejít nejvýše o tři roky dřív před dosažením řádného důchodového věku. To je pro běžného člověka klíčové. Nestačí tedy říct si, že v 63 letech už pracovat nechce. Musí si ověřit, zda právě v tomto věku vůbec splní podmínky. Pokud ne, bude muset dál pracovat, nebo několik měsíců či let fungovat čistě z vlastních peněz bez státní penze.

Věk odchodu do penze není pro každého stejný

Důchodový věk se odvíjí hlavně od data narození. U starších ročníků hrával roli i počet vychovaných dětí, zejména u žen. Proto neexistuje jedna univerzální odpověď, že každý může do důchodu právě v 63 letech. Někdo má nárok dřív, jiný až později.

Typická situace může vypadat takto. Člověk narozený kolem roku 1963 nebo 1964 může mít řádný důchodový věk zhruba nad hranicí 63 let. Pokud by chtěl skončit už v 63 letech, často přichází v úvahu jedině předčasný důchod. Ani ten ale není automatický. Vedle věku je nutné mít i dost odpracovaných a uznaných let pojištění.

Kdo si není jistý, měl by si datum ověřit v Informativní důchodové aplikaci ČSSZ. Ta umí ukázat, kdy může člověk odejít do řádného důchodu, jakou dobu pojištění už má evidovanou a jaký důchod může orientačně čekat. To je mnohem přesnější než odhady podle známých nebo starých tabulek uložených doma.

Doba pojištění bývá častější problém než samotný věk

Řada lidí předpokládá, že když pracovali většinu života, mají splněno. Jenže doba pojištění není jen prostý součet let od první výplaty do dneška. Záleží na tom, zda za člověka bylo skutečně odváděno důchodové pojištění, případně zda šlo o uznatelnou náhradní dobu.

Problém může nastat například u lidí s delšími přestávkami v práci, u některých podnikatelů s nízkými odvody, u těch, kdo byli delší dobu mimo systém, nebo u lidí, kteří mají v evidenci ČSSZ mezery. Právě proto se vyplatí kontrolovat si přehled včas, ne až rok před plánovaným odchodem.

Modelový příklad je poměrně častý. Muž nebo žena chce skončit v 63 letech, ale zjistí, že má jen 38 let pojištění. Na řádný starobní důchod to nestačí, pokud ještě nedosáhl řádného důchodového věku. A na předčasný důchod také ne, protože tam je v roce 2026 potřeba 40 let pojištění. Výsledek? Bez další práce nebo bez doplnění chybějících dob nárok nevznikne.

Předčasný důchod znamená trvalé krácení

Pokud člověk podmínky splní a do předčasného důchodu odejde, musí počítat s tím, že penze bude nižší natrvalo. Nejde o dočasné snížení jen do dosažení řádného věku. Krácení zůstává i potom.

V roce 2026 se předčasný starobní důchod krátí za každých i započatých 90 kalendářních dnů předčasnosti o 1,5 procenta výpočtového základu. Čím dřív člověk odejde, tím vyšší bude celkové krácení. Kdo odejde o rok dřív, dostane čtyři devadesátidenní období. Kdo odejde téměř o tři roky dřív, nasčítá se těch období výrazně víc.

Od 1. ledna 2026 ale platí výjimka pro lidi s alespoň 45 lety pojištění. Těm se předčasný důchod krátí jen poloviční sazbou, tedy o 0,75 procenta výpočtového základu za každých i započatých 90 dnů. Pozor ale na detail, který může rozhodnout. Do těchto 45 let se pro tuto úlevu nezapočítává všechno. Podle MPSV se započte výdělečná činnost a jen vybrané náhradní doby, například péče o dítě, péče o závislou osobu nebo základní vojenská služba.

Naopak se sem nepočítá třeba studium nebo evidence na úřadu práce. Pro představu, jak krácení bolí v praxi: jestliže někdo odejde o 360 dní dřív a vztahuje se na něj běžná sazba, jde o čtyři započatá období po 90 dnech. Krácení tedy odpovídá 6 procentům výpočtového základu. U lidí s uznanými 45 lety pojištění by za stejnou dobu šlo o polovinu. Přesná částka je ale vždy individuální, protože záleží na výdělcích i celé historii pojištění.

Kolik lze měsíčně brát z úspor

Tady se často láme chleba. Samotná věta „mám naspořeno milion“ bez dalšího kontextu skoro nic neříká. Důležité je, na jak dlouho mají peníze vydržet a zda jsou uložené bezpečně, nebo investované s nějakým výnosem i rizikem.

Nejjednodušší orientační výpočet je prosté rozpočítání. Pokud má člověk 1,2 milionu korun a chce z nich čerpat 10 let bez zhodnocení, vychází to asi na 10 tisíc korun měsíčně. U částky 2,4 milionu korun je to při stejném období zhruba 20 tisíc měsíčně. Jakmile ale chce, aby úspory vydržely 20 let, měsíční částka se bez započtení výnosu logicky sníží na polovinu.

Část lidí pracuje s takzvaným čtyřprocentním pravidlem. To je investiční pomůcka, podle které lze z dlouhodobě investovaného portfolia vybírat zhruba 4 procenta ročně. U majetku 3 miliony korun by to znamenalo asi 120 tisíc korun za rok, tedy přibližně 10 tisíc měsíčně.

U 6 milionů korun asi 20 tisíc měsíčně. Jenže to není státní garance ani univerzální jistota. Záleží na výnosech, inflaci, délce čerpání i na tom, v čem jsou peníze uložené. Pro běžného člověka je proto rozumnější počítat spíš opatrně. Pokud chce odejít z práce dřív a několik let překlenout jen z vlastních peněz, měl by si spočítat alespoň tři varianty.

Například domácnost, která potřebuje 35 tisíc korun měsíčně a čeká předčasný důchod 18 tisíc korun, musí z vlastních peněz dlouhodobě doplácet 17 tisíc korun měsíčně. To je přes 200 tisíc korun ročně. Za pět let jde o více než milion korun, a to ještě bez rezervy na inflaci, mimořádné výdaje nebo slabší zhodnocení investic.