Nikdy jste nechodili do zaměstnání? Přesto můžete získat důchod, pokud splníte jednu podmínku
Mnoho lidí žije v domnění, že bez klasického zaměstnání nemají na důchod nárok. Český systém je ale postavený jinak. Nerozhoduje jen to, zda jste chodili do práce, ale především to, kolik let důchodového pojištění se vám za život započítá. A právě v tom bývá největší omyl.
Kolem starobního důchodu se dlouhodobě drží jedna rozšířená představa. Kdo nikdy nebyl v běžném zaměstnání, ve stáří prý od státu nedostane nic. Když se ale na pravidla podívám podrobněji, vychází najevo, že skutečnost je podstatně složitější. Samotná pracovní smlouva totiž není jediným měřítkem, podle kterého se nárok na penzi posuzuje.
O starobní důchod v Česku se stará Česká správa sociálního zabezpečení. Právě ta při posuzování žádosti sleduje, zda člověk dosáhl důchodového věku a zároveň získal potřebnou dobu důchodového pojištění. V současnosti je rozhodující hranicí 35 let. Bez splnění této podmínky penze nevznikne, a to ani tehdy, pokud už člověk věku pro odchod do důchodu dosáhl.
Podmínka, kterou musíte splnit
Na první pohled to může působit přísně. Zároveň ale platí, že do potřebné doby se nepočítá jen výdělečná práce. Systém uznává také některé další životní situace, které lidem reálně brání v běžné kariéře. Započítat se může například péče o malé děti, stejně jako péče o blízkého člověka se zdravotním postižením.
Do určité míry se zohledňuje také období vedené v evidenci úřadu práce. U starších ročníků se navíc částečně přihlíží i ke studiu. Právě tady bývá rozdíl mezi obavou a realitou. Člověk si často myslí, že bez dlouhých let v zaměstnání nesplní nic.
Ve skutečnosti ale může mít nasbíráno více započitatelných let, než čekal. Typickou situaci znají mnohé rodiny. Žena byla delší dobu doma s dětmi a pracovala jen kratší část života. Přesto se může dostat na potřebnou hranici právě díky tomu, že péče o děti se do systému promítne. Více se dozvíte v tomto článku.
Nejde jen o běžné pracovní poměry
Podstatné ovšem je, že stát neposuzuje, zda člověk pracoval hodně nebo málo v běžném smyslu slova. Rozhodující je pouze to, kolik let se mu skutečně uzná jako doba pojištění. Kdo potřebných 35 let nezíská, starobní důchod nedostane. V takové situaci už obvykle přicházejí v úvahu spíše jiné formy pomoci, například příspěvek na bydlení nebo pomoc v hmotné nouzi.
Český důchodový systém je nastavený jako pojistný model, takže bez splněné podmínky nárok na penzi jednoduše nevzniká. Ani splnění této hranice však ještě neznamená, že důchod bude vysoký. Výše penze se odvíjí také od příjmů, které člověk během života měl.
Důchod se skládá ze základní výměry, která je pro všechny stejná, a z další části, která se počítá podle výdělků. Jestliže někdo většinu života nepracoval nebo měl velmi nízké příjmy, může být právě tato druhá složka velmi nízká. Výsledkem pak bývá jen několik tisíc korun měsíčně.
Dobrovolné pojištění jako jistota
V praxi to znamená jediné. Nárok na důchod a jeho výše jsou dvě odlišné věci. Člověk může podmínky splnit, penzi získat, ale její částka pro něj stejně nebude znamenat velkou finanční jistotu. I to je důvod, proč se vyplatí zajímat se o vlastní situaci s předstihem a nespoléhat na obecné domněnky.
Určité řešení existuje i pro ty, kterým do potřebné doby chybí jen několik let. Někteří lidé využívají dobrovolné důchodové pojištění, tedy možnost část chybějící doby doplatit.
Využití najde například u těch, kteří delší dobu žili v zahraničí nebo měli přerušenou pracovní dráhu. Právě několik málo doplněných let může rozhodnout o tom, zda člověk ve stáří důchod získá, nebo na něj nedosáhne vůbec.