Zapomenutý nájem za hrob může rodině přidělat starosti. Dluh automaticky na děti nepřechází
Nezaplacené nájemné za hrobové místo může rodinu překvapit i několik měsíců po pohřbu. Kdo ale musí dlužnou částku uhradit, závisí na tom, kdy závazek vznikl a kdo po zemřelém převzal nájem. Samotný fakt, že jde o syna nebo dceru původního nájemce, ještě neřeší otázku dědictví ani pokračování smlouvy.
Po smrti blízkého člověka přibývá rodině řada povinností. Vedle pozůstalosti, bankovních účtů a pohřbu by neměla přehlédnout ani hrobové místo, které měl zemřelý pronajaté. Na rozdíl od pomníku nebo hrobového zařízení totiž samotný pozemek pod hrobem obvykle patří provozovateli či vlastníku pohřebiště. Rodina jej užívá na základě nájemní smlouvy, v níž bývá uvedena doba nájmu a způsob úhrady. Jestliže se platby přestanou hradit, může vzniknout dluh. Rozhodující ale je, zda se jedná o závazek zemřelého, nebo o povinnost člověka, na kterého přešlo právo hrobové místo užívat.
Nájem po úmrtí nepřebírá automaticky dědic pomníku
Přechod práva nájmu hrobového místa upravuje zákon o pohřebnictví. Přednost má člověk, kterého původní nájemce za života určil. Pokud nikoho neurčil, zákon stanoví pořadí dalších osob, počínaje manželem či manželkou a poté dětmi. Teprve když na tyto osoby nájem přejít nemůže, přicházejí na řadu další příbuzní a případně dědicové. Ministerstvo pro místní rozvoj výslovně upozorňuje, že přechod nájmu se neřeší automaticky v pozůstalostním řízení. Správa hřbitova proto nemůže ve všech případech podmiňovat pokračování nájmu předložením rozhodnutí o dědictví.
Jiná věc je vlastnictví samotného náhrobku. Ten může být součástí dědictví, přestože nájemní právo k pozemku přejde na jiného člena rodiny. Taková situace není neobvyklá u rodinných hrobů, o které se během let staralo několik příbuzných. Někdo hradil nájem, další nechal opravit pomník a jiný zajišťoval běžnou údržbu. Po úmrtí původního nájemce pak nemusí být hned zřejmé, kdo je oprávněn jednat s hřbitovní správou. Nejrychlejší cestou je vyžádat si kopii nájemní smlouvy a zjistit, zda zemřelý určil svého nástupce.
Dluhy zemřelého se posuzují samostatně
Neuhrazený nájem, který vznikl ještě za života původního nájemce, může být součástí jeho dluhů. Odpovědnost za ně se obecně řídí pravidly dědického práva, nikoli tím, kdo chodí zapalovat svíčky na hrob. Dědicové by proto měli zjistit, zda správa pohřebiště eviduje starší nedoplatky a za jaké období vznikly. Význam může mít také uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti, která za splnění zákonných podmínek omezuje odpovědnost dědice za dluhy. Naproti tomu platby za další trvání nájmu souvisejí s osobou, na kterou nájemní právo přešlo. Při nejasnostech je vhodné rozlišit starý dluh od nových splátek a požádat o písemné vyčíslení.
Pozornost si zaslouží i konec sjednané doby nájmu. Provozovatel veřejného pohřebiště musí nájemce na její skončení písemně upozornit nejméně 90 dnů předem. Jestliže nemá k dispozici aktuální adresu, uplatní se zvláštní způsob zveřejnění informace. Rodiny proto mohou přehlédnout důležité oznámení jednoduše proto, že ve smlouvě zůstaly údaje člověka, který už nežije. Po úmrtí nájemce se vyplatí kontakt na správě hřbitova aktualizovat a ověřit datum následující platby. Předejde se tím sporům o to, zda smlouva pokračuje a kdo má další nájemné hradit.