Když zemřelému nikdo nezařídí pohřeb, musí zasáhnout obec. Takový postup mnoho Čechů nezná, má tvrdá pravidla

Ne každý zemřelý má rodinu, která se postará o poslední rozloučení. Někdy příbuzní neexistují, jindy o pohřeb neprojeví zájem nebo ho nikdo nestihne včas sjednat. Česká legislativa na takové případy pamatuje. Pokud pohřbení nikdo nezajistí do 96 hodin od oznámení úmrtí, přechází za splnění zákonných podmínek tato povinnost na obec. Výdaje však nemusí zůstat na jejích bedrech.

Zákon o pohřebnictví stanovuje postup pro případy, kdy se nenajde nikdo, kdo by zajistil pohřbení zemřelého. Rozhodující je lhůta 96 hodin od oznámení úmrtí. Jestliže během této doby žádná osoba pohřbení nesjedná a o tělo neprojeví zájem ani oprávněné zdravotnické či akademické pracoviště pro vědecké nebo výukové účely, musí se o pohřbení postarat příslušná obec. Stejná povinnost vzniká také v případě, kdy se nepodaří do jednoho týdne od zjištění úmrtí určit totožnost zemřelého. Obvykle jde o obec, na jejímž území člověk zemřel nebo bylo jeho tělo nalezeno. Nezáleží tedy automaticky na tom, kde měl zemřelý nahlášený trvalý pobyt.

Tento postup se běžně označuje jako sociální pohřeb, přestože zákon pracuje především s povinností zajistit slušné pohřbení. Nejedná se o sociální dávku ani o službu, o kterou by pozůstalí žádali kvůli nedostatku peněz. Obec zasahuje proto, že pohřbení nezajistil nikdo jiný. Zákon tím předchází situacím, kdy by tělo zemřelého zůstávalo bez odpovídajícího zacházení. Samotné uplynutí čtyřdenní lhůty ovšem neznamená, že se ihned uskuteční pohřeb. Nejprve musí být splněny a ověřeny předepsané podmínky.

Úřad musí prověřit oznámení úmrtí

Než obec pohřeb sjedná, potřebuje zjistit, zda byl dodržen zákonný postup. Důležité je především ověření, že lékař nebo policie učinili potřebné kroky k vyhledání osob blízkých a oznámení úmrtí. Pokud jsou příbuzní známí, musí být doloženo, kdy jim byla informace předána. Právě okamžik oznámení je zásadní pro správné počítání lhůty. Jestliže existují pochybnosti, zda se osoba blízká o úmrtí skutečně dozvěděla, musí obec podle stanoveného postupu oznámení zajistit sama. Teprve poté může vyhodnotit, zda jsou splněny podmínky pro převzetí odpovědnosti za pohřbení.

Úřad následně vystupuje jako vypravitel pohřbu a sjednává potřebné služby. Musí přitom respektovat zákonné požadavky na důstojné zacházení se zemřelým i případné známé přání týkající se způsobu pohřbení. Pohřbení může být provedeno uložením do hrobu nebo zpopelněním, pokud jsou splněny příslušné podmínky. Obec nemusí automaticky organizovat veřejný smuteční obřad, její povinností je především zajistit slušné pohřbení. Pokud dojde ke zpopelnění, musí být také řádně naloženo s urnou a ostatky. Nelze je jednoduše ponechat dlouhodobě v prostorách úřadu nebo pohřební služby.

Náklady mohou přejít na dědice

Přestože pohřeb nejprve objednává a hradí obec, nemusí být jeho konečným plátcem. Náklady na slušné pohřbení totiž mohou být uplatněny vůči dědicům zemřelého. Podstatné je, kdo se skutečně stane dědicem, nikoliv pouze to, zda je někdo blízkým příbuzným. Samotný příbuzenský vztah proto ještě automaticky neznamená povinnost zaplatit obci celý pohřeb. Významnou roli hraje pozůstalostní řízení, při němž se zjišťuje majetek a závazky zemřelého. Náklady pohřbu mohou být vypořádány právě v souvislosti s tímto řízením.

Pokud zemřelý nemá dědice nebo nastanou jiné zákonem předpokládané okolnosti, může obec požádat o náhradu účelně vynaložených výdajů stát. Refundace probíhá prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj a vyžaduje příslušné doklady. Neznamená to však, že stát automaticky uhradí jakoukoliv fakturovanou částku. Posuzuje se oprávněnost a účelnost nákladů souvisejících s pohřbením. Pravidla tak rozlišují mezi samotnou povinností zajistit pohřeb a následným finančním vypořádáním.

Sociální pohřby nejsou ojedinělé

Zajišťování pohřbů prostřednictvím obcí není v České republice výjimečnou záležitostí. Dostupné historické údaje ukazují, že Ministerstvo pro místní rozvoj řešilo každoročně stovky až více než tisíc žádostí o refundaci. Například za rok 2020 evidovalo 1 317 žádostí a proplatilo přibližně 12 milionů korun. Průměrná náhrada tehdy představovala zhruba 9 100 korun na jedno pohřbení. Tato čísla ovšem nepředstavují celkový počet všech sociálních pohřbů, ale pouze žádosti o jejich proplacení. Nelze je proto automaticky považovat za úplnou statistiku zemřelých, kterým pohřeb zajistila obec.

Zvláštní význam má také poslední vůle zemřelého. Občanský zákoník umožňuje člověku rozhodnout, jakým způsobem má být po smrti pohřben, a tato vůle má být respektována i tehdy, když se o pohřbení stará obec. Pokud je přání známé a jeho splnění nebrání zákonné podmínky, má být při organizaci pohřbu zohledněno. U cizích státních příslušníků navíc platí zvláštní pravidla pro zpopelnění, která mohou vyžadovat souhlas příslušného zastupitelského úřadu. Zajištění pohřbení tak někdy zahrnuje i další administrativní kroky, které mohou celý postup prodloužit.