Nadprůměrný důchod znamená problém. Řada seniorů kvůli němu musí řešit i daňové přiznání

Vysoký důchod ještě sám o sobě obvykle daňové přiznání neznamená. Existují ale výjimky, které mohou penzisty nepříjemně zaskočit, zvlášť pokud si přivydělávají, podnikají nebo pobírají opravdu nadstandardní penzi. Právě v těchto situacích je dobré vědět, kdy už povinnost vůči finančnímu úřadu skutečně vzniká.

Na to čtenáře upozorňuji opakovaně. Kdo pobírá starobní nebo invalidní důchod a nemá žádné další zdanitelné příjmy, zpravidla daňové přiznání podávat nemusí. Ve většině běžných případů tedy penzista nic neřeší a jeho povinnost tím končí.

Výjimky ale existují. Týkají se hlavně lidí, kteří si k důchodu ještě vydělávají, podnikají nebo pobírají mimořádně vysokou penzi. Právě tam vznikají chyby nejčastěji, protože mnoho lidí automaticky předpokládá, že důchodce se daním vyhne vždy.

U zaměstnání rozhoduje typ smlouvy i výše odměny

Jestliže důchodce pracuje na klasický pracovní poměr, odvody zálohové daně za něj standardně řeší zaměstnavatel. Mzdová účtárna zohlední i měsíční daňové slevy, pokud na ně má zaměstnanec nárok. Následně se vše obvykle dorovná v ročním zúčtování daně.

Aby roční zúčtování proběhlo, je potřeba o něj požádat a každý rok zhruba do poloviny února doložit potřebné podklady. Výsledkem může být i daňový přeplatek, který zaměstnanec dostane zpět ve mzdě. V praxi je to nejjednodušší varianta a pro většinu pracujících důchodců také nejpohodlnější.

Jiná situace nastává u dohod. U dohody o provedení práce platí limit 12 000 Kč měsíčně, u dohody o pracovní činnosti 4500 Kč měsíčně. Nad těmito hranicemi se odvádí zálohová daň. Pokud je příjem do limitu a není podepsané růžové prohlášení poplatníka, odvádí se srážková daň, která už může být konečná a dál se nikam neuvádí.

Právě tady bývá častý omyl. Lidé si myslí, že každá dohoda automaticky znamená konec starostí. Ve skutečnosti záleží na konkrétní výši odměny i na tom, zda bylo podepsáno prohlášení poplatníka.

Kdy už zaměstnaný důchodce musí přiznání podat

Pozor je potřeba dát na souběh více příjmů. Pokud má důchodce zaměstnání na hlavní pracovní poměr a současně ještě dohodu nad limitem, takže se z obou příjmů odvádí zálohová daň, vzniká mu povinnost podat daňové přiznání. To je důležitý praktický moment. V takovém případě už zaměstnavatel nemůže provést roční zúčtování daně.

Člověk si musí přiznání vyřešit sám. Modelově to vypadá jednoduše. Důchodce pracuje na zkrácený úvazek a k tomu má ještě dohodu o provedení práce s odměnou vyšší než 12 000 Kč měsíčně. Jakmile se u obou příjmů odvádí zálohová daň, bez daňového přiznání se neobejde.

Starobní i invalidní důchodce, který podniká jako OSVČ, vykonává samostatnou činnost jako vedlejší. To je podstatné hlavně pro pojistné, ale z hlediska daní platí vlastní pravidla. Daňové přiznání by nemusel podávat jen tehdy, pokud jeho roční příjmy, které jsou předmětem daně, nepřesáhnou 50 000 Kč.

Jakmile tuto hranici překročí, přiznání už řešit musí. V něm uvede roční příjmy a proti nim výdaje. Ty mohou být skutečné, tedy doložené účetními doklady, nebo paušální. Daň se pak počítá z rozdílu, tedy z daňového základu, a činí 15 %. V praxi je dobré si hned na začátku roku ujasnit, jaký způsob výdajů bude pro podnikatele výhodnější.

Jak fungují paušální výdaje

Někdo uplatní reálné náklady, jinému se vyplatí paušál, protože je jednodušší a administrativně méně náročný. Paušální výdaje se liší podle typu činnosti. Právě to je bod, který řada lidí podcení.

• 80 %, maximálně 1 600 000 Kč, platí pro zemědělskou výrobu, lesní a vodní hospodářství a řemeslné živnosti
• 60 %, maximálně 1 200 000 Kč, se vztahuje na živnostenské podnikání
• 40 %, maximálně 800 000 Kč, platí pro ostatní příjmy ze samostatné činnosti
• 30 %, maximálně 600 000 Kč, lze uplatnit u nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku

Logika je jednoduchá. Čím blíže je činnost klasickému podnikání se standardními náklady, tím vyšší může být paušál. Pro běžného člověka je nejdůležitější vědět, že volba výdajů má přímý dopad na výslednou daň.

Pozor i na příjmy z pronájmu nebo kapitálu

Daňové přiznání se netýká jen podnikatelů. Podat ho musí i důchodce, který nepodniká, ale má příjmy z pronájmu nebo z kapitálového majetku, pokud nejsou zdaněné přímo u plátce. Tyto příjmy navíc nelze vypořádat v ročním zúčtování daně u zaměstnavatele, pokud existují souběžně se zaměstnáním.

To je další typická chyba. Člověk spoléhá na to, že mu vše vyřeší mzdová účetní, ale vedlejší příjmy už musí přiznat sám. Vyplatí se proto položit si několik jednoduchých otázek. Mám vedle důchodu ještě nájem? Plynou mi příjmy z kapitálu, které se nestrhly rovnou u plátce? A nemám současně zaměstnání? Právě odpovědi na tyto dotazy často rozhodnou.

OSVČ může při splnění podmínek vstoupit i do režimu paušální daně. Podmínkou je, aby její celkové roční příjmy nepřesáhly 2 milióny Kč.

Paušální režim má tři pásma

• V I. pásmu činí celková platba 9 984 Kč, z toho daň z příjmů 100 Kč, důchodové pojištění 6 578 Kč a zdravotní pojištění 3 306 Kč.
• Ve II. pásmu jde o 16 745 Kč, z toho daň z příjmů 4 963 Kč, důchodové pojištění 8 191 Kč a zdravotní pojištění 3 591 Kč.
• Ve III. pásmu je celková částka 27 139 Kč, z toho daň z příjmů 9 320 Kč, důchodové pojištění 12 527 Kč a zdravotní pojištění 5 292 Kč.

O zařazení nerozhoduje jen samotná výše příjmů, ale i to, z jakého druhu činnosti tyto příjmy pocházejí. Z mé zkušenosti platí, že paušální daň je přehledná, ale není výhodná pro každého. Kdo bez rozmyslu vstoupí do režimu jen kvůli jednoduchosti, může později zjistit, že by při klasickém přiznání dopadl lépe.

Na slevy mají důchodci nárok stejně jako ostatní

Pokud důchodce daňové přiznání podává, může uplatnit odečitatelné položky i daňové slevy, na které má nárok. Základem je sleva na poplatníka ve výši 30 840 Kč. Vedle toho lze využít také slevu na invaliditu. U prvního a druhého stupně jde o 2520 Kč, u třetího stupně o 5040 Kč. To je dobré připomenout, protože právě slevy často výrazně změní výslednou daňovou povinnost.

Tohle je skutečně výjimečná situace, ale existuje. Zdanit se může i samotný důchod, a to nejen starobní, ale také invalidní nebo pozůstalostní. Stane se to však pouze tehdy, pokud roční vyplácený důchod překročí 36násobek minimální mzdy platné pro daný rok.

V roce 2025 činila minimální mzda 20 800 Kč. Hranice pro zdanění důchodu tedy vychází na 748 800 Kč ročně. V přepočtu jde o měsíční důchod 62 400 Kč. Pro většinu penzistů je to částka mimo běžnou realitu. Přesto platí, že kdo pobírá opravdu vysokou penzi, měl by si tuto hranici pohlídat. I v takové situaci ale zůstává možnost uplatnit slevy na dani a odečitatelné položky.