Známá česká spisovatelka otevřeně promluvila o důchodu. Její zkušenost by měla varovat i vás

Spisovatelka Irena Obermannová otevřela téma, které zná řada lidí těsně před penzí: žádost o důchod se vleče, informace nepřicházejí a nervozita roste. Její ostrá slova míří na stát, ve skutečnosti ale ukazují hlavně na to, jak snadno lze přehlédnout pravidla, termíny i nástroje, které mají budoucím důchodcům celý postup výrazně usnadnit.

Spisovatelka Irena Obermannová v roce 2025 dosáhla důchodového věku a podala žádost o starobní důchod. Na sociální síti pak zveřejnila velmi emotivní reakci, v níž dala najevo nespokojenost s tím, jak stát její žádost vyřizuje. Podle jejího vyjádření čekala téměř 3 měsíce, aniž by dostala jasnou informaci, kdy rozhodnutí přijde a jak vysoký důchod může očekávat.

Její výhrady se netýkaly samotné částky, ale hlavně postupu úřadů. Uvedla také, že velkou část života pracovala jako OSVČ, a sama proto počítá s nižším důchodem. Právě nejistota kolem výsledku ji přivedla až k tomu, že zpochybnila celý průběžný důchodový systém a lidem radila, aby místo pojistného raději ukládali peníze do investic.

Kde je skutečný problém

To je ale přesně chvíle, kdy je dobré oddělit emoce od reality. Naštvání je pochopitelné. Závěr, že systém nefunguje jen proto, že rozhodnutí ještě nepřišlo, už tak přesný není. Z praxe vím, že lidé často očekávají, že po podání žádosti dostanou výsledek téměř okamžitě.

Jenže u starobního důchodu to tak běžně nefunguje. ČSSZ má ze zákona lhůtu 90 dnů na vydání rozhodnutí o přiznání důchodu a v popsaném případě tato doba ještě neuplynula. Jinými slovy, i když je čekání nepříjemné, samo o sobě ještě neznamená pochybení úřadu.

Kritika by byla na místě ve chvíli, kdy by úřední lhůta uplynula a žadatel by stále nedostal rozhodnutí. To se občas stává, ale tady šlo spíše o střet očekávání s tím, jak je proces nastavený. Pro běžného člověka je to podstatná informace. Pokud o důchod žádáte v roce 2025 nebo 2026, nepočítejte s tím, že budete mít výsledek za pár dnů. Rozumné je připravit se na to, že úřad může využít prakticky celou zákonnou lhůtu.

Odhad důchodu existuje, jen je potřeba ho hledat jinde

Další část nespokojenosti souvisela s tím, že spisovatelka předem neznala odhad budoucí penze. Právě tady se ukazuje častý omyl. Řada lidí čeká, že jim částku předem sdělí úředník při sepsání žádosti. Ve skutečnosti už ale delší dobu funguje Informativní důchodová aplikace IDA, kterou provozuje ČSSZ.

Přes datovou schránku nebo bankovní identitu si v ní člověk zobrazí nejen evidované doby pojištění, ale i orientační výši starobního důchodu. Těsně před odchodem do penze bývá tento odhad poměrně přesný a pro základní představu je velmi užitečný.

Typický příklad? Člověk, který od 90. let podnikal jako OSVČ a platil většinu času jen minimální sociální odvody, se může podle počtu let pojištění pohybovat zhruba mezi 15 000 a 17 000 Kč měsíčně. Nejde o univerzální částku pro každého, ale pro orientaci je to rozdíl, který lidem pomůže plánovat.

Pozor ale na jednu věc. Tento odhad nemusí zohlednit některé zvláštní situace, například předčasný důchod. A právě tady lidé někdy chybují, protože si spočítají jednu variantu a pak je překvapí, že reálná penze vyjde jinak.

Osobní návštěva úřadu už není jediná cesta

Irena Obermannová si postěžovala také na dlouhé čekání na pobočce a na to, že musela dohledávat chybějící údaje a potvrzení. Ani to ale dnes není nevyhnutelné. Žádost o důchod lze podat i online přes ePortál ČSSZ.

To je pro mnoho lidí zásadní změna. Elektronická žádost umožňuje přiložit potřebné doklady rovnou, například potvrzení o studiu nebo o péči. Pokud se objeví komplikace, úředník může situaci řešit i na dálku formou videohovoru.

Má to jednu praktickou výhodu, kterou lidé často podceňují. Při rezervaci osobní schůzky přes online systém se běžně uvádí jen jméno a kontakt. Úředník tedy dopředu přesně neví, kdo přijde a jaký bude mít problém. U elektronické žádosti je žadatel ověřený přes bankovní identitu nebo datovou schránku, takže má úřad k dispozici konkrétní údaje předem. Výsledek? Menší chaos a větší šance, že se věc vyřeší bez zbytečných průtahů.

Co z toho plyne pro zaměstnance a co pro OSVČ

Pro zaměstnance bývá podání žádosti obvykle jednodušší, protože většinu odvodů a evidence řeší během života zaměstnavatelé. To ale neznamená, že je vše bez chyb. I jim se vyplatí zkontrolovat, zda v evidenci nechybí některé doby.

Pro OSVČ je situace citlivější. Výše důchodu se odvíjí od toho, z jakého vyměřovacího základu odváděly pojistné. Kdo léta platil minimum, nemůže na konci čekat vysokou penzi. To není selhání při vyřízení žádosti, ale důsledek nastavení systému.

V praxi je právě tohle častý mýtus. Lidé si pletou 2 věci:

• nízký důchod kvůli nízkým odvodům
• zdržení při vyřízení žádosti

To spolu souviset může, ale není to totéž. Jedna věc je, kolik dostanete. Druhá, kdy o tom úřad rozhodne.

Jak předejít zbytečnému stresu

Kdo se chce podobné zkušenosti vyhnout, měl by začít s přípravou dřív, ne až ve chvíli, kdy už chce důchod sepsat. Nejčastější chyba je prostá. Lidé se o evidenci pojištění začnou zajímat až na poslední chvíli.

Doporučený postup je podle mě jednoduchý:

• zkontrolovat si evidenci dob pojištění v aplikaci IDA nebo si vyžádat výpis
• odhalit mezery v evidenci včas, například chybějící studium, péči o dítě nebo jinou započitatelnou dobu
• připravit si doklady předem, aby se vše nehledalo až při podání žádosti
• zvážit online podání, pokud máte datovou schránku nebo bankovní identitu
• počítat s tím, že rozhodnutí nemusí přijít hned, protože zákonná lhůta je 90 dnů

Tohle není zbytečná byrokratická opatrnost. Je to praktická obrana proti situaci, kdy člověk sedí na úřadě, čeká dlouhé hodiny a odchází ještě nervóznější než přišel. Než o důchod požádáte, položte si několik základních otázek. Máte v evidenci všechny roky pojištění?

Nechybí vám studium, péče o dítě nebo jiná důležitá doba? Žádáte o řádný důchod, nebo zvažujete předčasný? A víte vůbec, jakou částku zhruba očekávat? Právě tyto otázky rozhodují o tom, zda pro vás bude podání žádosti rutinní krok, nebo několik týdnů nejistoty. Z mého pohledu je největší chyba spoléhat na to, že vše vysvětlí až přepážka.