Spousta lidí v Česku netuší, že by měli dostávat vyšší mzdu. Firmy o této zákonné povinnosti často nemluví

Myslíte si, že když dostáváte výplatu včas, je všechno v pořádku? Nová pravidla pro minimální mzdu, zaručený plat a kolektivní smlouvy totiž po roce 2025 pořádně zamíchala kartami a část lidí přichází měsíčně o tisíce, aniž by o tom tušila.

V praxi dnes existují dva úplně odlišné světy. Ten první je veřejný sektor, kde stát od 1. 1. 2025 zachoval zaručený plat, ale nově ho zjednodušil do čtyř skupin podle náročnosti práce a vzdělání. Druhý svět představuje soukromé firmy, kde se zaručená mzda od stejného data zcela zrušila a zůstala jen minimální mzda 20 800 Kč. Na papíře to vypadá jako technická úprava, v peněženkách lidí je to ale velmi znát.

Pokud pracujete ve státní správě, škole, nemocnici nebo třeba obecní organizaci, spadáte do takzvané platové sféry. Tam dnes platí, že vám zaměstnavatel nesmí dát méně, než je zaručený plat pro vaši skupinu prací. První skupina, typicky uklízečky, vrátní nebo pomocné síly, má mít minimálně 20 800 Kč, tedy tolik, kolik činí minimální mzda. Druhá skupina zahrnuje například řidiče, běžné kuchaře, řemeslníky nebo sanitáře a tam je spodní hranice 24 960 Kč.

Platové třídy se odvíjejí dle skupiny

Ve třetí skupině jsou profese, kde se vyžaduje odborná práce s maturitou, třeba všeobecné sestry, účetní, IT technici nebo specializovaní úředníci. Tam má být nejméně 29 120 Kč. Čtvrtá skupina se týká vysokoškoláků, například lékařů, učitelů nebo architektů, a tam systém počítá s minimem 33 280 Kč. Pokud vám podle tabulek vychází plat nižší, zaměstnavatel musí rozdíl doplatit, jinak porušuje zákon.

Zní to jasně, že? Jenže realita je méně růžová. V praxi často narážím na situace, kdy zaměstnavatel zařadí člověka záměrně do nižší skupiny, než odpovídá jeho skutečné práci. Typickým příkladem je kuchařka, která samostatně vaří, sestavuje jídelníček a normuje porce, takže by měla spadat do 3. skupiny s nárokem na 29 120 Kč.

Na papíře ale bývá vedená jako pomocná síla ve 2. skupině, kde je hranice jen 24 960 Kč. Rozdíl? Více než 4 000 Kč každý měsíc. Úplně jinak dopadli lidé v soukromém sektoru. Tam se od 1. 1. 2025 zrušily zaručené mzdy pro jednotlivé profese a zůstala jen minimální mzda jako jediná povinná hranice.

Do té doby musel zaměstnavatel například kvalifikovanému technikovi nebo zkušené prodavačce platit aspoň násobek minima podle skupiny prací. Teď zákon řeší jen to, aby nikdo nebyl pod 20 800 Kč, bez ohledu na to, jestli dělá jednoduchou nebo vysoce specializovanou práci. V praxi to otevírá prostor k tomu, aby inženýr skončil na stejné částce jako vrátný.

Správně nastavená smlouva a riziko kolektivní

Neznamená to ale, že jste v soukromé firmě úplně bez ochrany. Důležitou roli hrají kolektivní smlouvy vyššího stupně, které se uzavírají za celé obory a Ministerstvo práce je může rozšířit na všechny podniky s daným kódem činnosti, tedy NACE. To v řeči každodenního života znamená, že i když pracujete v malé textilní dílně bez odborů, váš šéf se může muset řídit tarify sjednanými pro celý textilní průmysl.

Podobně to funguje ve stavebnictví, kde mají zedníci i stavbyvedoucí nárok na mzdy podle sektorové smlouvy. Častý nešvar, na který upozorňuji, jsou peníze na ruku. Na první pohled to vypadá lákavě, ale tím si snižujete budoucí důchod, nemocenskou i podporu v nezaměstnanosti, protože se počítají jen z částky, která je oficiálně na výplatní pásce.

Pokud máte pocit, že kolegové ve vašem oboru berou víc, začněte tím, že zjistíte NACE kód firmy ve veřejném rejstříku a na webu MPSV se podíváte, zda se na vás nevztahuje rozšířená kolektivní smlouva. Zákon přitom mluví jasně. Za práci stejné hodnoty má náležet stejná mzda. Pokud sedíte s kolegou v jedné kanceláři, máte stejnou náplň, odpovědnost i výkon, ale on bere o 10 000 Kč víc jen proto, že byl hlasitější u vyjednávání nebo je muž, firma porušuje zásadu rovného odměňování.

Neváhejte se obrátit na příslušné orgány

Jak postupovat, když máte podezření, že berete méně, než vám náleží? Začněte u sebe. Vezměte si pracovní smlouvu a mzdový výměr a vedle toho si napište, co skutečně děláte osm hodin denně. Pokud se popis práce na papíře a realita rozcházejí, je to první signál problému.

Pak má smysl připravit klidnou písemnou žádost o úpravu platu, kde se odvoláte na konkrétní vládní nařízení, platovou skupinu nebo kolektivní smlouvu a vysvětlíte, proč by vaše práce měla spadat například do 3. a ne do 2. skupiny. Jestli zaměstnavatel nereaguje nebo dělá, že nic nevidí, máte možnost podat podnět na Státní úřad inspekce práce.

Podání je zdarma a můžete ho poslat i anonymně. Inspektoři sice nemají pravomoc nařídit firmě doplaťte zaměstnanci zpětně peníze, jejich kontrolní protokol ale bývá v případném sporu velmi silným důkazem. Doporučuji také průběžně sledovat, jak se zvyšuje minimální mzda. Pokud ji pobíráte a částka na výplatní pásce se po zvýšení nemění, je opět na místě otázka, zda zaměstnavatel dodržuje zákon.