Tento tarif elektřiny má v Česku miliony lidí. Energetici ho přestali doporučovat, ale zákazníci nevědí proč

Rozdíl mezi sazbou D02d a víceúrovňovými tarify není jen technická drobnost na faktuře. Pro část domácností jde o tisíce korun ročně. Záleží hlavně na tom, jak doma topí, ohřívají vodu a kdy elektřinu spotřebovávají.

Mnoho českých domácností zůstává u distribuční sazby D02d jen proto, že ji mají roky nastavenou a nikdy neřešily změnu. Jenže právě tady se často skrývá zbytečné přeplácení. Zatímco pro běžný byt bez elektrického vytápění může být jednotarif rozumný, u domácností s bojlerem, akumulačním ohřevem nebo přímotopy bývá výhodnější víceúrovňová sazba s levnějšími hodinami.

Na první pohled to působí nenápadně. Na faktuře je uvedená distribuční sazba, vedle ní cena silové elektřiny a regulované poplatky. Řada lidí ale vůbec netuší, že právě zvolená sazba rozhoduje o tom, zda budou mít celý den stejnou cenu za odběr, nebo několik hodin denně levnější proud v takzvaném nízkém tarifu. A právě v tom je zásadní rozdíl mezi sazbou D02d a víceúrovňovými sazbami, jako jsou například D25d, D26d, D35d, D45d nebo D57d.

Jedna sazba je stále oblíbená

Sazba D02d je v českých domácnostech nejběžnější. Je určená hlavně pro standardní odběr bez větších elektrických spotřebičů na vytápění nebo ohřev vody. Typicky jde o byty a domy, kde se elektřinou svítí, vaří, pere, chladí a napájí běžná elektronika, ale netopí se jí a voda se neohřívá ve větším rozsahu elektricky.

Výhodou je jednoduchost. Domácnost neřeší, kdy běží nízký a vysoký tarif, protože cena distribuce je po celý den stejná. Pro někoho, kdo má nízkou spotřebu a elektřinu používá jen na běžný provoz, to dává smysl. Jenže jakmile doma přibude bojler, akumulační kamna, tepelné čerpadlo nebo přímotopné vytápění, začíná být situace úplně jiná.

Nejčastější problém je jednoduchý. Lidé si pořídí zařízení, která mají vysokou spotřebu elektřiny, ale distribuční sazbu už neřeší. Zůstanou tedy u D02d, i když by podle charakteru odběru mohli žádat o dvoutarifní nebo jinou zvýhodněnou sazbu. Tím přicházejí o možnost čerpat několik hodin denně levnější elektřinu.

Typickým příkladem je rodina v domě, která ohřívá vodu elektrickým bojlerem. Pokud zůstane v D02d, platí stejnou cenu i za spotřebu, kterou by ve vhodnější sazbě mohla z velké části přesunout do levnějších hodin. Podobné je to u domácností s akumulačním ohřevem nebo s přímotopy. Tam už rozdíl nebývá v řádu stokorun, ale klidně tisíců korun za rok.

Zásadní je, že víceúrovňová sazba není automatický nárok pro každého. Distributor ji přizná jen při splnění konkrétních technických a provozních podmínek. Nestačí tedy jen chtít levnější proud. Domácnost musí mít odpovídající způsob využití elektřiny a obvykle i správně zapojené spotřebiče nebo ovládání přes hromadné dálkové ovládání.

D02d versus dvoutarifní sazby

Jednotarifní sazba D02d znamená, že domácnost nemá vyhrazené levnější hodiny. Naproti tomu dvoutarifní sazby rozdělují den na vysoký a nízký tarif. V nízkém tarifu bývá distribuce i celková cena odběru výhodnější. Smysl to má hlavně tam, kde lze významnou část spotřeby soustředit do těchto časů nebo kde zařízení, jako bojler či akumulační topení, běží právě tehdy.

Sazba D25d se obvykle spojuje s elektrickým ohřevem vody. D26d je určená pro akumulační ohřev vody. D35d a D45d se týkají zejména akumulačního nebo smíšeného elektrického vytápění. D57d bývá spojená s přímotopným vytápěním. Každá z těchto sazeb má vlastní pravidla, počet hodin nízkého tarifu i technické podmínky. Proto nejde říct jednou větou, že dvoutarif je vždy lepší. Záleží na konkrétní domácnosti.

Rozhodující není jen samotná existence nízkého tarifu. Do celkového účtu promlouvá také stálý měsíční plat, velikost jističe, regulovaná část ceny a to, kolik elektřiny domácnost skutečně odebere ve zvýhodněných hodinách. Pokud někdo splní podmínky pro speciální sazbu, ale jeho spotřeba je malá nebo ji neumí do levnějších hodin přesunout, úspora nemusí být tak výrazná, jak čekal.

Přechod na jiný tarif ale není pro všechny

U bytu, kde se elektřinou jen svítí, vaří a napájí běžné spotřebiče, bývá D02d často v pořádku. Jestliže domácnost ročně spotřebuje relativně málo a nemá zařízení, kvůli nimž by měla nárok na jinou sazbu, změna většinou nepřinese převrat. Naopak u rodinného domu s elektrickým bojlerem nebo vytápěním už je na místě zbystřit.

Představme si dvě domácnosti. První bydlí v menším bytě, roční spotřeba je kolem 2 MWh a elektřina slouží jen k běžnému provozu. Tady bývá jednotarif logický. Druhá domácnost má dům, elektrický bojler a část roku přitápí přímotopy. Spotřeba se může dostat třeba na 6 až 10 MWh ročně. V takové situaci už ponechání D02d často znamená, že domácnost platí zbytečně moc.

Častý omyl je představa, že přechod na dvoutarif automaticky zlevní všechno. Nezlevní. Levnější bývá jen odběr v nízkém tarifu a někdy se zároveň změní i fixní platby. Proto se vyplatí porovnat celkovou roční kalkulaci, ne jen cenu za kilowatthodinu v reklamě dodavatele.

Na co si dát pozor před změnou sazby

Prvním krokem je ověřit, jakou distribuční sazbu má domácnost teď a zda splňuje podmínky pro jinou. To lze najít ve smlouvě, na faktuře nebo u distributora. Důležité je rozlišovat distributora a dodavatele. Dodavatel prodává silovou elektřinu, ale sazbu přiděluje distributor podle pravidel pro dané odběrné místo.

Další věc je technická připravenost. U některých sazeb je nutné, aby byly vybrané spotřebiče blokované nebo spínané v návaznosti na nízký tarif. Bez úpravy elektroinstalace nebo potvrzení o splnění podmínek změna nemusí projít. A pokud projde, ale domácnost nevyužije levnější hodiny, očekávaná úspora se rozplyne.

Dobré je také projít ceník a neskočit jen na marketingové označení produktu. Obchodní tarif od dodavatele není totéž co distribuční sazba. Někdo může mít produkt s názvem evokujícím levnější proud, ale pokud je pořád v D02d, žádný nízký tarif ve skutečnosti nemá.

Varovným signálem bývá růst spotřeby po rekonstrukci, pořízení bojleru, přechod na elektrické vytápění nebo instalace nových náročnějších spotřebičů. V takové chvíli je rozumné neřešit jen cenu za megawatthodinu, ale i samotnou distribuční sazbu. Právě ta může rozhodnout o tom, jestli účet za elektřinu půjde dolů, nebo zůstane zbytečně vysoko.