Česká vláda tiše změnila výpočet důchodu od roku 2026. Kdo půjde do penze po tomto datu, dostane méně

Vysvětlení, jak se od roku 2026 mění redukční hranice pro výpočet důchodu a co to znamená pro člověka s průměrnou mzdou. Modelový výpočet ukazuje konkrétní korunový dopad.

Změna redukčních hranic vypadá jako technický detail, který běžný člověk snadno přehlédne. Jenže právě podle těchto hranic se rozhoduje, jak velká část celoživotních výdělků se skutečně promítne do výpočtu penze. U člověka s průměrnou mzdou může rozdíl v modelovém výpočtu vycházet zhruba na 807 korun měsíčně v procentní části důchodu. Po započtení vyšší základní výměry jde v jednoduchém srovnání přibližně o 1 047 korun měsíčně.

Redukční hranice jsou jedním z důvodů, proč se důchod nepočítá prostě jako určité procento z poslední mzdy. Český systém je solidární. Nižší část příjmů se do výpočtu započítává výrazněji, vyšší příjmy už jen omezeně a nad druhou redukční hranicí se pro výpočet nepřihlíží vůbec.

Co platí od roku 2026

Pro důchody přiznávané v roce 2026 činí první redukční hranice 21 546 Kč měsíčně a druhá redukční hranice 195 868 Kč měsíčně. Z příjmu do první hranice se nově započítává 99 procent. Z části mezi první a druhou hranicí se započítává 26 procent. K částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží.

Základ pro tyto hranice vychází z průměrné mzdy stanovené pro důchodové účely. Pro rok 2026 jde o částku 48 967 Kč. První redukční hranice odpovídá 44 procentům této částky, druhá čtyřnásobku.

V roce 2025 byla první hranice nižší, konkrétně 20 486 Kč, druhá činila 186 228 Kč. Do první redukční hranice se tehdy započítávalo 100 procent příjmu. Od roku 2026 tedy hranice vzrostly, ale současně se mírně snížilo započtení první části příjmu z plných 100 procent na 99 procent.

Pro lepší představu vezměme člověka, jehož osobní vyměřovací základ odpovídá průměrné mzdě pro daný rok. Nejde o přesnou předpověď konkrétní penze, protože skutečný důchod závisí na celé historii příjmů, době pojištění, náhradních dobách i dalších pravidlech. Jako orientační ukázka ale výpočet dobře ukazuje, co redukční hranice dělají.

V roce 2026 by se u průměrné mzdy 48 967 Kč počítalo takto: z prvních 21 546 Kč se vezme 99 procent, tedy 21 330,54 Kč. Z částky nad první hranici do průměrné mzdy zbývá 27 421 Kč a z ní se započte 26 procent, tedy 7 129,46 Kč. Výpočtový základ tak vychází na 28 460 Kč.

Pro srovnání v roce 2025, při průměrné mzdě pro důchodové účely 46 557 Kč, vycházel obdobný redukovaný základ na 27 264,46 Kč. Rozdíl mezi těmito modelovými základy je 1 195,54 Kč. To ještě není přímo rozdíl v důchodu, ale rozdíl v částce, ze které se následně počítá procentní výměra.

Kolik to udělá na měsíční penzi

U starobního důchodu se za každý celý rok pojištění standardně počítá 1,5 procenta výpočtového základu. Pokud by měl modelový člověk 45 let pojištění, odpovídá to 67,5 procenta výpočtového základu.

Rozdíl 1 195,54 Kč ve výpočtovém základu by při 45 letech pojištění znamenal přibližně 807 Kč měsíčně navíc v procentní výměře důchodu. K tomu je potřeba připočítat, že základní výměra důchodu se pro rok 2026 zvýšila na 4 900 Kč, zatímco v roce 2025 činila 4 660 Kč. Samotná základní výměra je tedy vyšší o 240 Kč.

V jednoduchém modelu tak rozdíl mezi výpočtem pro rok 2025 a 2026 u člověka s průměrnou mzdou a 45 lety pojištění vychází přibližně na 1 047 Kč měsíčně. Je ale nutné dodat, že takové srovnání nelze brát jako univerzální pravidlo pro každého žadatele. Důchody přiznané dříve se zároveň valorizují a konkrétní výsledek vždy závisí na osobních údajích evidovaných u sociální správy.

Z praktického pohledu působí v roce 2026 dvě věci proti sobě. Vyšší redukční hranice zvyšují část příjmů, která se do důchodu dostane výhodněji. Zároveň ale první pásmo už není započítáno ze 100 procent, nýbrž z 99 procent.

Samotné snížení započtení první části příjmu o jeden procentní bod znamená u roku 2026 pokles výpočtového základu maximálně o 215,46 Kč měsíčně, protože se počítá z první redukční hranice 21 546 Kč. Při 45 letech pojištění to odpovídá asi 145 Kč měsíčně na procentní výměře. Jinými slovy, vyšší průměrná mzda a vyšší hranice celkově modelový výpočet zvedají, ale nové 99procentní započtení část nárůstu snižuje.

Pro koho je změna nejviditelnější

U lidí s příjmy kolem průměrné mzdy je důležitá hlavně první redukční hranice a pásmo mezi první hranicí a průměrnou mzdou. Druhá redukční hranice je pro ně prakticky mimo dosah, protože leží až vysoko nad běžnými mzdami.

Lidé s nadprůměrnými příjmy by měli vědět, že vyšší mzda automaticky neznamená úměrně vyšší důchod. Z části nad první redukční hranicí se počítá jen 26 procent a nad druhou hranicí už nic. To je důvod, proč se rozdíly v platech během života v penzi zmenšují.

Nejčastější omyl je dívat se jen na aktuální hrubou mzdu. Pro důchod je podstatný osobní vyměřovací základ, tedy zjednodušeně celoživotní průměr příjmů přepočtený podle pravidel pro daný rok. Kdo měl část života nižší výdělky, podnikal s nízkými odvody nebo měl mezery v pojištění, může mít výsledek jiný než člověk, který dlouhodobě pobíral průměrnou mzdu.

Pro běžného zaměstnance tak změna redukčních hranic neznamená, že si má důchod počítat jen podle poslední výplatní pásky. Znamená hlavně to, že výpočet nově přiznávaných penzí v roce 2026 pracuje s vyššími hranicemi, ale zároveň s mírně nižším započtením první části příjmu. Reálný dopad proto stojí za to ověřit v osobní kalkulaci, ideálně s údaji z důchodové evidence.