Chyba v důchodu ho stála roky peněz: ČSSZ mu nakonec musela doplatit přes 900 tisíc korun

Jeden špatně zvolený údaj v žádosti o důchod může člověka stát velké peníze. Případ muže, který desítky let pracoval v Izraeli, ukazuje, že úřad nemá jen vyplnit formulář, ale musí žadatele srozumitelně poučit o dopadech jeho volby.

Česká správa sociálního zabezpečení podle veřejného ochránce práv Stanislava Křečka několikrát pochybila při stanovení starobního důchodu muži, který se do Česka přestěhoval po dlouhé pracovní kariéře v Izraeli. Výsledek byl mimořádně citelný. Muž dostával nižší důchod, než na jaký měl nárok, a po zásahu ombudsmana mu ČSSZ zpětně doplatila dohromady přibližně 910 tisíc korun.

Případ je důležitý i pro další lidi, kteří část života pracovali v zahraničí, mají za sebou složitější pojistnou historii nebo žádají o důchod v situaci, kdy záleží na přesném datu přiznání dávky. Ukazuje totiž, že chyba nemusí vzniknout jen špatným výpočtem. Někdy stačí, aby úřad člověku nevysvětlil, jaké následky bude mít údaj uvedený v žádosti.

Muž pracoval přes 39 let v Izraeli

Stěžovatel před přestěhováním do České republiky pracoval a odváděl pojistné více než 39 let v Izraeli. Později se obrátil na ombudsmana kvůli tomu, že ČSSZ zamítla jeho žádost o zvýšení starobního důchodu. Šetření ukázalo, že problém nevznikl až u samotného zamítnutí. Podle ombudsmana se chyby objevily už při sepisování původní žádosti o důchod.

ČSSZ měla zástupci muže poskytnout potřebné poučení. To se podle zjištění veřejného ochránce práv nestalo v dostatečné míře. Následkem bylo zvolení data přiznání důchodu, které pro muže nebylo výhodné. Právě datum, od kterého se důchod přizná, přitom může mít zásadní vliv na výslednou dávku i na případné doplatky.

Ombudsman upozornil, že pomoc územních správ sociálního zabezpečení nemá spočívat jen ve formálním vyplnění formuláře. Úředníci mají žadateli vysvětlit dopady údajů, které se do žádosti zapisují, a také mu nastínit možnosti, aby mohl skutečně projevit svou vůli a nepřišel kvůli neinformovanému rozhodnutí o práva v důchodovém pojištění.

ČSSZ přiznala jiný typ důchodu, než měla

Další chyba podle ombudsmana nastala v tom, že ČSSZ muži přiznala pozdní starobní důchod, ačkoli splňoval podmínky pro řádný starobní důchod. Jinými slovy, úřad vyhodnotil jeho situaci způsobem, který pro něj nebyl správný.

Tím ale potíže neskončily. Když ČSSZ později zjistila, že žádost o zvýšení důchodu zamítla neprávem, měla podle ombudsmana zvýšení sama přiznat. Místo automatické nápravy však po muži požadovala podání nové žádosti. Pro běžného žadatele je to zásadní rozdíl. Úřad tím přenáší další administrativu na člověka, který už jednou o věc žádal a kterému mělo být vyhověno.

Po zásahu ombudsmana nakonec ČSSZ chyby napravila. Muži zpětně přiznala řádný starobní důchod a doplatila mu asi 890 tisíc korun. Následně mu uznala také zvýšení důchodu za další výkon výdělečné činnosti a vyplatila mu dalších přibližně 20 tisíc korun. Celkově tak doplatek dosáhl zhruba 910 tisíc korun.

Příklad: proč může záležet na jediném datu

Představme si člověka, který část života pracoval v Česku a část v cizině. Přijde sepsat žádost o důchod a uvede datum, od kterého chce dávku přiznat. Pokud mu úřad nevysvětlí, že jiné datum může být vzhledem k jeho pojištění, pracovní historii nebo dalším příjmům výhodnější, může žadatel zvolit variantu, která mu sníží výsledný nárok.

Na první pohled jde jen o kolonku ve formuláři. Ve skutečnosti může rozhodnout o tom, zda člověk dostane správnou částku hned, nebo bude roky bojovat o doplatek. Takový příklad neznamená, že každý spor s ČSSZ skončí statisícovým doplatkem. Ukazuje ale princip. U důchodů nejde jen o počet odpracovaných let. Roli mohou hrát také zahraniční doby pojištění, datum přiznání dávky, další výdělečná činnost po vzniku nároku nebo to, zda úřad správně vyhodnotí všechny dostupné podklady.

Lidé by se při sepisování žádosti o důchod neměli spokojit s tím, že formulář byl vyplněn. Pokud nerozumí dopadu určitého data nebo údajů v žádosti, mají trvat na vysvětlení. Zvlášť opatrní by měli být ti, kteří pracovali v zahraničí, mají přerušované kariéry, podnikali, pobírali jiné dávky nebo po dosažení důchodového věku dál pracovali.