Invalidní důchod prvního stupně ztrácí hodnotu. Průměrně nedosahuje ani 10 500 Kč

Lidé s invaliditou prvního stupně se stále častěji dostávají pod tlak. Jejich důchod sice nominálně roste, jenže pomaleji než starobní penze i mzdy. V praxi to znamená, že samotná dávka na běžné výdaje většinou nestačí a kdo může alespoň částečně pracovat, měl by myslet i na budoucí starobní důchod.

Invalidní důchod prvního stupně je určen lidem, u nichž posudkový lékař uzná invaliditu prvního stupně a kteří zároveň splní potřebnou dobu pojištění. Ta se liší podle věku. U osob starších 28 let je podle uvedených pravidel potřeba získat alespoň 5 let pojištění v posledních 10 letech. Samotná výše důchodu se potom odvíjí od předchozích příjmů a získané doby pojištění, včetně takzvané dopočtené doby. Pro mnoho lidí je ale klíčové hlavně to, že průměrná částka invalidního důchodu prvního stupně je velmi nízká a v březnu 2026 činila 10 484 Kč.

Ve srovnání se starobními důchody se situace příjemců invalidního důchodu prvního stupně postupně zhoršuje. V březnu 2020 dosahoval průměrný invalidní důchod prvního stupně 7 400 Kč, zatímco průměrný starobní důchod byl 14 397 Kč. Poměr tedy činil 51,40 %. V březnu 2026 už průměrný starobní důchod vystoupal na 21 793 Kč, ale invalidní důchod prvního stupně jen na 10 484 Kč.

Invalidní důchod postupně klesá

Poměr tak klesl na 48,11 %. Podle zdroje za tím stojí mimo jiné valorizace a zavedení výchovného, které více pomohly starobním důchodům než invalidním důchodům prvního stupně. Ještě tvrdší je porovnání s průměrnou mzdou. Za rok 2025 činila průměrná hrubá měsíční mzda 49 215 Kč a průměrný invalidní důchod prvního stupně ke konci roku 2025 dosahoval 10 103 Kč.

To odpovídalo 20,5 % průměrné mzdy. V roce 2022 byla průměrná hrubá mzda 39 932 Kč a invalidní důchod prvního stupně ke konci roku 8 887 Kč, tedy 22 %. Reálný odstup od pracujících se tak prohlubuje, i když částka důchodu na papíře roste. Důležitý dopad má invalidní důchod prvního stupně také na budoucí starobní penzi. Doba jeho pobírání se totiž nepočítá jako náhradní doba pojištění pro výpočet starobního důchodu.

Tou je pouze doba pobírání invalidního důchodu třetího stupně. Pokud to zdravotní stav dovolí, je proto výhodné mít práci nebo jinou výdělečnou činnost, která zakládá účast na sociálním pojištění. Pomáhá to nejen aktuálnímu rozpočtu domácnosti, ale i budoucím důchodovým nárokům.

Špatné odvody jako první viník

Nejnižší částky často dostávají lidé s nízkými odvody nebo přerušovanou pracovní historií. Podprůměrný invalidní důchod prvního stupně pod 9 000 Kč se podle zdroje týká zejména OSVČ platících minimální zálohy na sociální pojištění, zaměstnanců dlouhodobě pracujících za minimální mzdu a lidí s mezerami v pojištění.

Zaměstnaní invalidní důchodci prvního stupně mohou využít daňovou slevu na invaliditu, ta ale činí jen 210 Kč měsíčně a od zavedení v roce 2010 se nezvýšila. Praktický závěr je tedy jednoduchý: samotný invalidní důchod prvního stupně většinou nestačí a kdo může pracovat alespoň v omezeném rozsahu, měl by si pohlídat hlavně odvody na sociální pojištění.