Cestování po sedmdesátce do zahraničí: kde se šetření nevyplatí a na co myslet před odjezdem

Dovolená po sedmdesátce může být příjemná a bez zbytečných komplikací, pokud člověk nepodcení přípravu. Nejvíc problémů často nevzniká v cílové destinaci, ale už při přesunech, u výběru hotelu a ve chvíli, kdy se ukáže, že běžné pojištění nebo evropský průkaz pojištěnce nestačí.

Právě ve vyšším věku se nevyplácí řídit se jen nejnižší cenou. Pár ušetřených stokorun může znamenat dlouhé přesuny, zbytečnou únavu nebo zdravotní potíže, které dovolenou rychle zkazí. Cestování seniorů bývá často popisováno jednou větou, a to hlavně v klidu.

Jenže právě klid a pohodlí se musejí zařídit předem. Ve vyšším věku už tělo obvykle hůř snáší několikahodinové čekání, tahání kufrů po schodech, přestupy na okrajových letištích nebo každodenní dojíždění přes celé město. To, co by padesátník odbyl mávnutím ruky, může být po sedmdesátce problém hned první den pobytu.

Nejlevnější cesta nemusí být nejlepší

Typická chyba je honba za co nejlevnější letenkou. Nízkonákladoví dopravci často létají na menší letiště daleko od centra nebo od letoviska. Samotný let pak může být levný, ale navazující přesun bývá dlouhý, nepohodlný a fyzicky náročný. Po příletu člověka čeká autobus, další čekání, orientace v cizím prostředí a opakovaná manipulace se zavazadly.

Právě to je moment, kdy se šetření snadno obrátí proti cestujícímu. U seniorů může delší cesta znamenat větší únavu, vyšší riziko dehydratace i horší zvládání stresu. Delší nehybnost při letu, jízdě autobusem nebo autem navíc podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin, zejména při cestě delší než čtyři hodiny.

Pomáhá pravidelně protahovat nohy, občas se projít a řešit prevenci předem s lékařem, pokud už člověk do rizikové skupiny patří. Rozumnější bývá zvolit spoj na hlavní letiště nebo dopravu s co nejmenším počtem přestupů. Vyšší cena se v takovém případě často vrátí v pohodlí i bezpečnějším začátku dovolené.

Hotel daleko od centra může dovolenou prodražit

Podobně zrádné bývá i ubytování. Na první pohled výhodný hotel na periferii nebo penzion v kopci může vypadat jako dobrý kompromis. V praxi ale znamená každodenní přesuny, čekání na dopravu a větší fyzickou zátěž. Pokud je cílem odpočinek, je lepší mít pláž, centrum města, promenádu nebo zastávku dopravy opravdu blízko.

U starších evropských hotelů je navíc potřeba ověřit jednu praktickou věc: výtah. Historické budovy ho často nemají, nebo je jen v části objektu. Pokoj ve druhém či třetím patře bez výtahu může být pro člověka se slabší kondicí, bolestmi kloubů nebo po operaci zbytečně velký problém. Vyplatí se proto před rezervací ověřit bezbariérovost, počet schodů i možnost pokoje v přízemí.

Pro běžného českého cestovatele to znamená jednoduché pravidlo. Neplatí se jen za postel a snídani, ale také za to, jak snadno se člověk dostane ven, k lékaři, na pláž nebo do obchodu. Komfort není po sedmdesátce luxus, ale součást bezpečné dovolené.

Bez léků a pojištění rozhodně necestuje

Zdravotní příprava by neměla začínat až večer před odjezdem. Původní článek správně upozorňuje, že spoléhat jen na subjektivní pocit dobré kondice nestačí. Lékař a epidemiolog Rastislav Maďar pro magazín DIAstyl uvedl, že před cestou je namístě realisticky zhodnotit vlastní fyzické možnosti, probrat omezení s ošetřujícím lékařem a podle typu cesty řešit i prevenci a případná očkování se specialistou na cestovní medicínu.

To je důležité hlavně u lidí se srdečními potížemi, cukrovkou, vysokým tlakem nebo jiným chronickým onemocněním. Prakticky to znamená zkontrolovat, zda je zdravotní stav stabilní, zda léky vystačí na celou dobu pobytu a zda člověk ví, co dělat při zhoršení obtíží. Hodí se mít i seznam užívaných léků podle účinných látek, protože obchodní názvy se v zahraničí liší.

Léky patří bez výjimky do příručního zavazadla. Pokud aerolinka ztratí odbavený kufr, je to nepříjemnost pro každého, ale u pravidelně užívaných léků může jít o zásadní komplikaci. Praktické je mít zásobu rozdělenou alespoň do dvou částí, jednu u sebe a druhou v hlavním zavazadle.

Stejně důležité je cestovní pojištění. Evropský průkaz zdravotního pojištění, tedy EHIC, podle oficiálních informací Evropské unie zajišťuje během dočasného pobytu v zemích EU, ale také například v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku a ve Spojeném království přístup k nezbytné státní zdravotní péči za stejných podmínek jako pro místní. Nehradí ale soukromou péči, repatriaci do Česka ani další náklady spojené s cestou. Není tedy náhradou klasického cestovního pojištění.

Na letišti si lze říct o pomoc

Právě tady senioři často chybují. Sáhnou po nejlevnější pojistce a až při problému zjistí, že smlouva obsahuje věkové nebo zdravotní výluky. U chronických onemocnění je proto potřeba číst podmínky opravdu pečlivě. Rozhoduje, zda pojišťovna kryje komplikace související s dlouhodobou diagnózou a v jakém rozsahu.

Mnoho starších lidí se zbytečně zdráhá požádat o asistenci. Přitom evropská pravidla počítají s pomocí pro cestující se sníženou pohyblivostí při letecké, autobusové i lodní dopravě. U letadel mají tito cestující podle portálu Your Europe nárok na asistenci na letišti i při nástupu a výstupu, pokud ji nahlásí dopředu. Pro člověka, který špatně chodí, rychle se zadýchá nebo nezvládá dlouhé přesuny terminálem, to může být zásadní rozdíl.

Nejde o žádný nadstandard navíc. Je to běžná služba, která může ušetřit síly hned na začátku cesty. Stejně tak dává smysl plánovat dovolenou tak, aby program nebyl přehuštěný. Jeden výlet denně bývá často lepší než snaha stihnout všechno.

Před odjezdem je dobré ověřit i informace o zemi

Ministerstvo zahraničních věcí doporučuje před cestou zkontrolovat aktuální podmínky vstupu a pobytu u navštěvovaného státu, protože se mohou měnit. Pro české občany je k dispozici také dobrovolná registrace DROZD, díky které může úřad v mimořádných situacích rozesílat varování nebo rychleji organizovat pomoc. U klidné dovolené v Evropě to řada lidí neřeší, ale u vzdálenějších nebo méně stabilních destinací je to rozumný krok.

Pro laiky se to dá shrnout jednoduše. Před cestou je potřeba mít jistotu, že člověk zvládne trasu, má vhodné pojištění, dostatek léků a ví, kam se obrátit při potížích. A pokud vybírá mezi levnější a pohodlnější variantou, po sedmdesátce bývá ve většině případů lepší připlatit si za menší námahu.

Dovolená totiž nemá být zkouškou odolnosti. Má přinést odpočinek, změnu prostředí a radost z cesty. Když se dobře nastaví už před odjezdem, není důvod, proč by si ji senioři nemohli užít stejně jako kdokoli jiný.