Na důchod přes 60 tisíc dosáhne jen minimum lidí. Rozhodují stará pravidla i ochota pracovat déle
Představa, že si člověk v penzi přijde na více než šedesát tisíc korun měsíčně, zní pro většinu lidí skoro neuvěřitelně. Přesto takové důchody v Česku existují. Nejde ale o běžný výsledek dobře placené práce. Za podobnou částkou obvykle stojí kombinace mimořádně vysokých příjmů, velmi dlouhé kariéry a často i výhodnějších pravidel, která platila v minulých letech.
Když se mluví o vysokých důchodech, část veřejnosti má tendenci si myslet, že stačí celý život vydělávat hodně peněz a stát to člověku později vrátí. Jenže český důchodový systém funguje jinak. Není postavený čistě na zásluhovosti, ale výrazně do něj vstupuje i solidarita.
Právě ta způsobuje, že ani velmi nadprůměrné příjmy automaticky neznamenají stejně mimořádnou penzi. Čím více člověk vydělává, tím méně se mu další růst mzdy promítá do konečného výpočtu důchodu. V praxi to znamená, že systém pracuje s redukčními hranicemi.
Některé důchody jsou stále pod minimem
U důchodů přiznávaných v roce 2025 se osobní vyměřovací základ do částky 20 486 korun započítává celý, z pásma do 186 228 korun už jen zčásti a nad tuto hranici se už dál nezohledňuje. Samotná ČSSZ zároveň uvádí, že důchod se skládá ze základní výměry, která v roce 2026 činí 4 900 korun, a z procentní výměry odvozené od výpočtového základu a délky pojištění.
To je přesně důvod, proč i lidé s velmi vysokými platy často skončí s důchodem výrazně níž, než by čekali. Hranice 60 tisíc je proto spíš výjimka než pravidlo. Aby se k ní někdo přiblížil dnes, nestačí mít jen slušný příjem. Potřebuje i mimořádně dlouhou dobu pojištění a obvykle také strategii, která počítá s odchodem do důchodu později.
Podobně vysoké částky se objevují hlavně u velmi úzké skupiny lidí a pro běžného zaměstnance jsou spíš nedosažitelnou metou. Významnou roli hraje i to, v jakém roce člověk o důchod žádá. Důchodová reforma postupně mění parametry výpočtu nových penzí.
Zákon o důchodovém pojištění už pro rok 2026 uvádí, že procentní výměra starobního důchodu činí za každý celý rok pojištění 1,495 procenta výpočtového základu, zatímco dříve to bylo 1,5 procenta. Ministerstvo práce zároveň popisuje, že v dalších letech se budou nové důchody zvyšovat pomaleji, protože se snižuje jak zápočet příjmů do první redukční hranice, tak i procento za odpracované roky.
Laicky řečeno, dnešní žadatel nemá stejnou startovní pozici jako člověk, který odcházel do penze před lety. A právě tady se vysvětluje, proč se u některých starších důchodů mohou objevit částky, které dnes působí skoro neuvěřitelně. Dřívější pravidla byla pro lidi s nadstandardními příjmy příznivější a některé extrémně vysoké penze jsou výsledkem právě těchto starších výpočtů.
Vysoké důchody nejsou samozřejmostí
Další cestou, jak si důchod zvýšit, je pracovat i po dosažení důchodového věku. ČSSZ uvádí, že člověk, který už pobírá starobní důchod a zároveň dál vykonává výdělečnou činnost, může po 360 odpracovaných dnech požádat o zvýšení důchodu o 0,4 procenta výpočtového základu. Na papíře to vypadá jako rozumná motivace, ve skutečnosti ale nejde o žádný rychlý skok k mimořádně vysoké penzi.
Je to spíš pomalé a postupné navyšování, které dává smysl těm, kdo chtějí nebo mohou zůstávat ekonomicky aktivní déle. Právě dlouhé přesluhování často odděluje průměrný důchod od opravdu vysokého. Jenže to je model, který zdaleka není pro každého.
Ne každý má zdraví, profesi nebo rodinnou situaci nastavenou tak, aby mohl pracovat i ve věku, kdy už většina lidí chce mít klid. Proto podobné příklady budí emoce. Na jedné straně stojí obdiv k tomu, že někdo dokázal zůstat aktivní dlouhá desetiletí. Na druhé straně je tu pocit nespravedlnosti, protože pro běžnou domácnost je už i částka kolem průměrného důchodu často složitě dosažitelnou jistotou.
Z pohledu čtenáře je nejdůležitější jedno. Důchod nad 60 tisíc není standard, ale extrém. Český systém je nastaven tak, aby vysoké příjmy výrazně přibrzdil. Kdo chce jednou dosáhnout na nadprůměrnou penzi, měl by počítat s tím, že samotný plat nestačí. Rozhoduje délka pojištění, rok přiznání důchodu, ochota pracovat déle a někdy i to, zda člověk spadl ještě do starších, výhodnějších pravidel.