Velká změna důchodů se blíží. Politici sáhli po tichém kroku, který oslabí zásluhovost

Debata o důchodech se v Česku znovu posouvá směrem, který může mít pro budoucí penzisty zásadní dopad. Nenápadně sílí trend, kdy se oslabuje vazba mezi tím, kolik člověk odpracoval a odvedl, a tím, jak vysokou penzi nakonec dostane. Právě to podle autora otevírá cestu k systému, v němž budou rozdíly mezi důchody stále menší.

U důchodů se často mluví o nutných úsporách, stárnutí populace nebo o tom, že systém bude pod čím dál větším tlakem. Méně se ale říká, jakým směrem se skutečně mění samotná logika výpočtu penzí. Právě to považuji za podstatné. Překvapilo mě totiž, jak snadno nová vláda přijala mechanismus, který v dalších letech snižuje započítání dob pojištění i výdělků.

Podle mého názoru jde o další krok k tomu, že zásluhovost bude v českém důchodovém systému slábnout. Podobný vývoj jsem očekával už dříve. Když jsem loni odhadoval, že případná vláda hnutí ANO tento nový mechanismus nejspíš ponechá v platnosti i pro roky 2026 až 2035, vycházelo mi to jako pravděpodobný scénář.

Vláda se rozhodla pro spravedlivé penze

Nyní se ukazuje, že tento odhad nebyl daleko od reality. A právě to ve mně posílilo dojem, že se Česko může postupně přibližovat modelu mnohem rovnějších starobních důchodů. To neznamená, že by se všechny penze srovnaly okamžitě nebo úplně. Už dnes je ale český systém výrazně solidární a přerozdělovací.

Člověk, který většinu života pracoval za nízkou mzdu, může po odchodu do důchodu pobírat částku, která je jeho předchozímu čistému příjmu poměrně blízká. Naopak lidé s vyššími příjmy, kteří během života odváděli více, mají ve výsledku náhradový poměr výrazně nižší. Stačí se podívat na běžná čísla.

Průměrný starobní důchod se dnes pohybuje kolem 21 000 korun a statistiky ukazují, že velká část vyplácených penzí se soustředí blízko této částky. Přibližně tři čtvrtiny důchodů spadají do rozmezí asi 17 000 až 25 000 korun. Jinými slovy, rozdíly existují, ale nejsou zdaleka tak výrazné, jak by se mohlo čekat podle rozdílných celoživotních příjmů.

Zároveň je zřejmé, že tlak na systém poroste. Ve druhé polovině 30. let začnou do důchodu ve větším počtu odcházet silné populační ročníky takzvaných Husákových dětí. To bude znamenat další miliardy navíc. Při velmi hrubém odhadu platí, že každých 100 000 nových důchodců představuje při dnešní průměrné penzi zhruba 25 miliard korun ročně. To už je částka, kterou nelze přehlédnout.

Nízké odvody jako riziko živnostníků

Právě tady se podle mě ukazuje politická realita. Lze sice opakovat, že každý si má na stáří spořit sám a nést odpovědnost za vlastní budoucnost. Jenže bude některá vláda opravdu ochotná přihlížet tomu, až do penze začnou ve větším počtu odcházet lidé s velmi nízkými odvody a ještě nižšími nároky?

Typicky část živnostníků a dalších osob samostatně výdělečně činných, kteří dlouhé roky odváděli jen minimum. Očekávám spíše opak. Politici takové skupiny bez pomoci nenechají. Nasvědčují tomu i konkrétní změny. Výrazně se zvýšil minimální důchod na 20 % průměrné mzdy. Zmírnily se podmínky pro odložený důchod. Od roku 2027 má začít platit fiktivní vyměřovací základ, který více zohlední péči o děti i závislé dospělé.

Zavede se také manželské sdílení vyměřovacích základů, které může pomoci tam, kde jeden z partnerů vydělával méně. Už dříve se objevilo i výchovné za děti. Všechny tyto kroky posilují solidaritu a oslabují čistě výdělečný princip. Zároveň ale platí, že tyto změny něco stojí.

A odpověď politiků je zjevně podobná napříč stranami. Na jedné straně více solidarity, na druhé straně nižší budoucí výpočty důchodů. Od začátku roku 2026 začal fungovat mechanismus, který má až do roku 2035 postupně snižovat započítání výdělků i dob pojištění. Prakticky to znamená, že se oslabuje procentní výměra, tedy právě ta část penze, která odráží zásluhy člověka během pracovního života.

Dříve byl princip poměrně stabilní. Výdělky do první redukční hranice se započítávaly ze 100 % a za každý rok důchodového pojištění náleželo 1,5 % výpočtového základu. Nový mechanismus však počítá s tím, že se zápočet do první redukční hranice postupně sníží na 90 % a za každý rok pojištění se bude nově započítávat jen 1,45 %.

Systém, který nemusí být stabilní

A právě v tom vidím zásadní problém do budoucna. Jaká je jistota, že se tento proces zastaví právě na těchto hodnotách? Co zabrání některé další vládě, aby za několik let nepokračovala ještě dál a neposunula parametry třeba na 80 % a 1,4 %? Důchodový výpočet je už dnes pro většinu lidí složitý. Pokud se v něm ubere další desetina sem a další procento tam, jen málokdo si rychle spočítá, co to pro něj bude znamenat.

Podle mě se tím otevřela cesta, kterou si politici mohou v budoucnu znovu vybrat, kdykoli budou hledat úspory. Navenek půjde o technickou úpravu, ve skutečnosti ale o další oslabení zásluhové části penzí. Význam základní výměry, která je pro všechny stejná, tak může dál růst. Důležitý je ještě jeden detail.

Současným důchodcům často pomáhá i to, že se jim do pojištění započítávalo studium jako náhradní doba. Lidem, kteří studovali před rokem 1996, se dokonce plně hodnotilo i středoškolské studium před 18. rokem věku a pozdější studium se započítávalo z 80 %.

To znamená více let pojištění a tedy i vyšší procentní výměru. Jenže studium po roce 2009 se už do důchodu v zásadě nezapočítává, s výjimkou prvního dokončeného doktorského studia.

Budoucí penzisté tak mohou mít právě kvůli tomu zásluhovou část důchodu o několik tisíc korun nižší. Netvrdím, že Česko míří k naprosto stejným důchodům pro všechny. Přesto si myslím, že do poloviny tohoto století se k takovému modelu může přiblížit víc, než si dnes většina lidí připouští.