V roce 2026 porostou mzdy v těchto profesích. Pokud mezi ně patříte, čeká vás výrazné navýšení platu

Mnoha lidem letos výplata lehce povyroste, jen menší část si ale skutečně polepší. Zatímco minimální mzda se vyšplhala na 22 400 korun, průměrná dosáhla téměř 49 tisíc. Kdo se na výplatnici podívá s úsměvem a kdo zůstane těsně nad minimem?

Minimální mzda se od ledna zvedla na 22 400 korun hrubého měsíčně, což při plném úvazku znamená 134,40 koruny za hodinu. Na první pohled to vypadá jako dobrá zpráva hlavně pro ty nejhůře placené. Podle odhadů ale za úplné minimum pracuje jen kolem 120 tisíc lidí, tedy asi dvě až tři procenta zaměstnanců.

Dopad změny je ve skutečnosti mnohem širší, protože na minimální mzdu se často vážou i další tarify, třeba ve výrobě, logistice nebo u služeb.​ Personalistka Olga Hyklová vysvětluje, že růst minima tlačí zaměstnavatele k úpravě mezd i u pozic, které jsou nad ním, aby zůstaly zachované rozdíly mezi jednotlivými platovými stupni.

Změny se promítnou na ohrožených pozicích

Podle ní se proto změny promítnou hlavně u nízkopříjmových míst, kde je tlak na udržení lidí největší. Nejde ale o žádnou plošnou vlnu štědrosti, mnohem víc se bude zvažovat, komu se přidá a komu ne.

Firmy se totiž postupně odklánějí od modelu, kdy všem automaticky přihodí stejné procento. Obchodní ředitelka agentury Advantage Consulting Gabriela Hansliková upozorňuje, že pro rok 2026 se sice počítá s růstem mezd zhruba o pět až sedm procent, v praxi to ale nebude rovnoměrné.

Zaměstnavatelé si pečlivě vybírají, kde musí přidat, aby nepřišli o klíčové lidi, a kde si mohou dovolit spíš brzdit. Po započtení inflace tak reálný růst často zůstane jen mírný a rozdíly mezi obory budou výrazné. Tradičně nejlépe si vydělají lidé v informačních technologiích. Tento sektor dlouhodobě táhne nahoru celé žebříčky mezd a letos to nebude jiné.

Silný tlak na růst odměn ale vidíme i u technických profesí a zdravotnictví. Šéfka firmy smitio Denisa Janatová popisuje, že se to týká třeba elektrikářů, seřizovačů, pracovníků údržby nebo CNC programátorů. U těchto míst nejsou dvouciferné nárůsty mezd ničím výjimečným, často se mluví o zhruba deseti procentech, někdy i víc. Důvod je prostý, kvalifikovaných lidí je málo a firmy si je nemohou dovolit ztratit.​

Vrcholoví manažeři se dočkají kvalitní odměny

Na vyšší částky se dostávají také vrcholoví manažeři, hlavně v technických oborech jako strojírenství, energetika nebo elektrotechnika. Výkonný ředitel headhunterské společnosti Theones Roman Vejražka uvádí, že vedoucí projektů, manažeři vývoje technologií nebo odborníci na automatizaci si ve středních a velkých firmách běžně přijdou na více než 120 tisíc měsíčně.

U specialistů na obnovitelné zdroje energie se podle něj mzdy zkušených inženýrů pohybují mezi 80 a 110 tisíci korun, technickým manažerům a expertům na procesní řízení ve výrobě pak na výplatnici často svítí částky kolem 100 až 150 tisíc. Na druhém konci žebříčku je realita mnohem střídmější.

Průměrná mzda stanovená pro letošní rok činí 48 967 korun, ale podle dostupných dat na ni zhruba dvě třetiny zaměstnanců vůbec nedosáhnou. Desítkám tisíc lidí přesahuje jejich výdělek minimum jen o pár tisíc korun. Podle ředitelky agentury AC Jobs Vladimíry Markové se sice masové snižování mezd nečeká, v některých segmentech ale dojde ke stagnaci.

Některé platově stále zaostávají

Často to znamená spíš seškrtání bonusů, větší důraz na výkonové složky a přehodnocování rolí, než aby firmy otevřeně snižovaly tarifní mzdy. Stále velmi nízko zůstávají výdělky u operátorů výroby, pracovníků ostrahy a méně častých dělnických profesí, jako je šička. K nejhůře placeným se letos podle Markové zařadí také pokladní a obsluha v maloobchodu.

Na juniorních administrativních pozicích se zaměstnanci obvykle nedostanou nad 25 tisíc hrubého, což je jen o něco víc než nové minimum. Výrazné rozdíly panují i mezi státní a soukromou sférou. Hodně záleží na tom, jestli pracujete pro českou, nebo zahraniční firmu.

Olga Hyklová připomíná, že cizinci zpravidla vyplácejí vyšší mzdy a nabízejí širší balíček benefitů včetně bonusů, flexibilní pracovní doby nebo nadstandardní zdravotní péče. Soukromý sektor obecně víc tlačí na výkon a flexibilitu, zatímco státní služby lákají spíš stabilitou, pevnou pracovní dobou a delší dovolenou. Výběr je tak na každém, ale mzdové nůžky mezi obory i typy zaměstnavatelů se dál rozevírají.​