Vysoká mzda ještě neznamená vysoký důchod: Mnoho lidí narazí na pravidlo, které nečekali

Lidé s nadprůměrnými příjmy často čekají, že se jim vysoké odvody jednou výrazně vrátí v důchodu. Jenže český systém funguje jinak. Výdělky se při výpočtu penze krátí a nejvyšší příjmy už výslednou částku téměř neposouvají.

Vysoká mzda v Česku automaticky neznamená vysoký starobní důchod, protože důchodový systém nepočítá celoživotní příjmy v plné výši. Zohledňuje délku pojištění, průměrné výdělky přepočtené na současnou hodnotu peněz a takzvané redukční hranice. Právě ty jsou důvodem, proč se rozdíl mezi člověkem s průměrnou mzdou a člověkem s výrazně vyšším příjmem v důchodu citelně zmenší.

U důchodů přiznaných v roce 2026 se osobní vyměřovací základ započítává jen do určité míry. Z částky do 21 546 korun se bere 99 procent. Z části nad 21 546 korun do 195 868 korun už jen 26 procent. K příjmům nad 195 868 korun měsíčně se při výpočtu nepřihlíží vůbec. Výsledkem je výpočtový základ, ze kterého se za každý celý rok pojištění započítává 1,495 procenta. K tomu se přičte základní výměra, která v roce 2026 činí 4 900 korun.

Model ukazuje, kde se rozdíly začnou lámat

Představme si člověka, který má čtyřicet pět let pojištění, neřeší výchovné, neodchází do předčasného důchodu a jeho průměrný měsíční příjem v dnešní hodnotě peněz odpovídá 25 tisícům korun. Orientačně by se jeho důchod mohl pohybovat kolem 19 900 korun. U příjmu 50 tisíc korun by však model nevycházel na dvojnásobnou penzi, ale přibližně na 24 200 korun.

Ještě výrazněji je to vidět u vyšších mezd. Při průměrném příjmu 80 tisíc korun by modelový důchod vycházel zhruba na 29 500 korun. U příjmu 120 tisíc korun přibližně na 36 500 korun. Člověk s takovým příjmem tedy vydělával téměř pětkrát víc než ten s příjmem 25 tisíc korun, ale jeho orientační důchod není pětinásobný. Důvodem není chyba výpočtu, ale solidarita systému.

Doba pojištění může být důležitější než poslední vysoká mzda

Do výsledku výrazně zasahuje také počet získaných let pojištění. Kdo má vysoký příjem, ale kratší kariéru, delší mezery bez pojištění nebo nízké odvody jako podnikatel, nemusí na tom být tak dobře, jak podle výše faktur nebo mzdy čeká. U zaměstnanců se zpravidla vychází z vyměřovacích základů pro pojistné. U OSVČ hraje velkou roli to, z jakého základu si sociální pojištění skutečně platily.

Výpočet zároveň pracuje s náhradními a vyloučenými dobami. Náhradní dobou může být například osobní péče o dítě do čtyř let, vybraná doba evidence na úřadu práce nebo péče o závislou osobu. Vyloučené doby pomáhají tomu, aby určité životní situace, například nemoc, péče nebo vybrané období bez výdělku, zbytečně nesnižovaly osobní vyměřovací základ. Neznamená to ale, že každá mezera v kariéře je automaticky bez dopadu.

Největší omyl je spoléhat jen na stát

Pro lidi s nadprůměrnými příjmy je nejdůležitější pochopit, že státní důchod nebude kopírovat jejich životní úroveň před odchodem do penze. Český systém chrání hlavně základní příjem ve stáří a rozdíly mezi výdělky záměrně zmenšuje. U nízkých a středních příjmů proto může penze pokrýt větší část předchozí mzdy. U vyšších příjmů tento poměr rychle klesá.

Kdo dnes vydělává 70, 100 nebo 150 tisíc korun měsíčně, měl by s tím počítat při plánování bydlení, úspor, investic i výdajů na stáří. Přesnou částku vždy určí až Česká správa sociálního zabezpečení podle konkrétní kariéry, dob pojištění a roku přiznání důchodu. Modelové příklady ale ukazují podstatnou věc. Vysoké příjmy pomáhají, ale od určité hranice už státní důchod zvedají mnohem pomaleji než samotnou mzdu.