Tato položka na výplatní pásce rozhoduje o výši důchodu. Většina Čechů ji celý život ignoruje

Nenápadný údaj na výplatní pásce má pro budoucí penzi větší význam, než si většina lidí uvědomuje. Nejde o částku, která přijde na účet, ale o vyměřovací základ, tedy sumu, z níž se odvádí sociální pojištění. Právě ten se později promítá do výpočtu starobního důchodu.

Mnoho zaměstnanců sleduje hlavně čistou mzdu. To je pochopitelné, protože právě ta rozhoduje o tom, kolik peněz zbude na nájem, potraviny nebo splátky. Jenže pro budoucí penzi je podstatnější jiný údaj. Zásadní roli hraje hrubá mzda, přesněji řečeno vyměřovací základ pro sociální pojištění.

Laicky řečeno jde o částku, ze které zaměstnavatel i zaměstnanec odvádějí pojistné na důchodové zabezpečení. A právě z těchto odvodů stát vychází při stanovení takzvaných celoživotních příjmů, které mají na výši důchodu přímý vliv. Kdo má dlouhodobě vyšší vyměřovací základ, mívá zpravidla i vyšší penzi. Neplatí to ale úplně přímočaře, protože český důchodový systém část rozdílů mezi lidmi se stejnou a vyšší mzdou záměrně tlumí.

Pro důchod není rozhodující čistá výplata

Lidé mají pocit, že když jim na účet chodí víc peněz, automaticky si tím výrazně zvyšují i budoucí důchod. Ve skutečnosti je potřeba rozlišovat mezi čistou a hrubou mzdou. Čistá mzda je jen konečný zůstatek po odečtení daně, sociálního a zdravotního pojištění a případně dalších srážek. Pro penzi sama o sobě rozhodující není.

Naopak hrubá mzda je základní údaj, od kterého se odvody počítají. U zaměstnance se z ní určuje vyměřovací základ. Ten bývá ve většině běžných případů shodný s hrubou mzdou, případně s její započitatelnou částí. Pokud tedy někdo dostane přidáno na hrubé mzdě, promítne se to nejen do vyšší čisté výplaty, ale i do vyššího odvodu na sociální pojištění a tím nepřímo také do budoucí penze.

Na výplatní pásce se tento údaj ne vždy jmenuje úplně stejně. Někde je uveden přímo jako vyměřovací základ, jinde ho člověk odvodí z hrubé mzdy a z částky, z níž bylo sraženo sociální pojištění. Kdo si chce ověřit, co se mu pro důchod skutečně započítává, měl by sledovat právě tuto položku, ne jen částku k výplatě.

Co se do výpočtu penze započítává

Výše starobního důchodu nestojí jen na jedné výplatní pásce ani na posledních letech před penzí. Česká správa sociálního zabezpečení vychází z příjmů dosažených v rozhodném období a zároveň z doby pojištění, tedy z let, kdy člověk pracoval, podnikal nebo měl takzvanou náhradní dobu pojištění. Sem patří například péče o malé dítě, některé evidence na úřadu práce nebo invalidita v určitých stupních.

Zjednodušeně platí, že důchod má dvě hlavní části. První je základní výměra, která je pro všechny stejná. Druhou tvoří procentní výměra, a ta se odvíjí právě od získané doby pojištění a od osobního vyměřovacího základu. Ten vzniká z dřívějších příjmů, které byly přepočteny podle pravidel platných pro jednotlivé roky.

Prakticky to znamená, že kdo pracuje dlouho, ale za velmi nízkou mzdu, nebude mít stejný důchod jako člověk se stejnou délkou pojištění a vyššími příjmy. Současně ale neplatí, že dvojnásobná hrubá mzda automaticky přinese dvojnásobný důchod. Systém je nastaven tak, aby nízkopříjmové skupiny neznevýhodňoval příliš tvrdě a aby vysokopříjmovým skupinám růst penze částečně brzdil.

Proč lidé význam vyměřovacího základu podceňují

Důvod je prostý. Důchod bývá pro většinu zaměstnanců vzdálené téma a výplatní páska je pro ně hlavně kontrola toho, zda přišla správná částka na účet. Položky jako sociální pojištění nebo vyměřovací základ proto často přeskakují. Jenže právě tady se dlouhodobě skládá obraz o tom, z čeho se jednou bude penze počítat.

Podceňované bývají i různé formy odměňování. Některé benefity jsou pro zaměstnance příjemné, ale pro důchod nemají stejný význam jako navýšení hrubé mzdy. Pokud například zaměstnavatel místo vyšší mzdy nabídne více nepeněžních výhod, může to krátkodobě zlepšit rodinný rozpočet, ale do budoucí penze se taková změna nemusí promítnout stejně.

Podobně je dobré rozumět i rozdílu mezi prací na hlavní pracovní poměr a některými jinými formami přivýdělku. U části dohod nebo nízkých příjmů nemusí vzniknout účast na důchodovém pojištění v plném rozsahu. To pak může ovlivnit nejen výši budoucí penze, ale někdy i samotnou dobu pojištění.

Modelový příklad z běžného života

Představme si dva zaměstnance. Oba pracují stejně dlouho a oba mají splněnou potřebnou dobu pojištění. První má dlouhodobě hrubou mzdu 35 tisíc korun, druhý 45 tisíc korun. Druhý zaměstnanec bude mít obvykle vyšší osobní vyměřovací základ, a tedy i vyšší procentní výměru důchodu. Rozdíl ale nebude tak velký jako rozdíl mezi jejich čistými mzdami během aktivního pracovního života.

Ještě názornější je jiná situace. Zaměstnanec dostane nabídku, zda chce každý měsíc přidat 3 tisíce korun do hrubé mzdy, nebo podobně hodnotný balík benefitů. Z pohledu okamžitého komfortu může být druhá možnost lákavá. Z pohledu budoucího důchodu ale větší význam mívá navýšení hrubé mzdy, protože právě ta vstupuje do odvodů a následně i do evidence pro penzi.

Vyplatí se pravidelně kontrolovat, zda zaměstnavatel odvádí pojistné správně a zda evidence dob pojištění odpovídá realitě. Řada lidí začne tyto věci řešit až pár let před důchodem, kdy už se některé nesrovnalosti dohledávají složitěji. Přehled o evidovaných dobách i příjmech je možné získat od České správy sociálního zabezpečení.

Pozor je namístě také u období, kdy člověk delší dobu nepracuje, podniká s velmi nízkými odvody nebo střídá různé typy smluv. Každá taková epizoda může konečný důchod ovlivnit. Ne vždy dramaticky, ale v součtu za desítky let může jít o citelný rozdíl.

Platí i to, že vysoká čistá mzda sama o sobě nic negarantuje, pokud nevychází z příjmu, který podléhá důchodovému pojištění. Kdo chce mít aspoň základní kontrolu nad svou budoucí penzí, měl by se zajímat o to, z jaké částky se za něj odvádí sociální pojištění a zda se mu jednotlivé roky správně zapisují do evidence.