Češi míří do předčasného důchodu v nejhorší možný čas. Většina z nich tím přichází o tisíce

Předčasný důchod může na první pohled působit jako rychlá cesta z práce, ve skutečnosti ale záleží hlavně na tom, o kolik dřív člověk odejde. Nejtvrdší zásah do penze přichází v okamžiku, který Češi volí velmi často: při odchodu zhruba o tři roky dřív.

Předčasný důchod může být úleva pro lidi, kteří už práci zdravotně nebo psychicky nezvládají. Z finančního pohledu ale rozhoduje hlavně to, o kolik dřív člověk odejde. Největší propad penze přináší varianta, po které Češi sahají velmi často. Odchod přibližně o tři roky před řádným důchodovým věkem.

Právě tříletý předstih bývá v praxi nejtvrdší kombinací. Ještě jde o poměrně dlouhou dobu, takže krácení je výrazné, zároveň je to ale hranice, kterou řada lidí považuje za ještě únosnou. Výsledkem je, že si sníží důchod natrvalo, a to často víc, než čekali.

Rozhoduje každých započatých 90 dní

U předčasného důchodu neplatí, že by se penze zkrátila jedním pevným procentem. Krácení se počítá za každých i jen započatých 90 kalendářních dní, které člověku chybí do řádného důchodového věku. Jinými slovy, i několik dnů navíc může člověka posunout do dalšího pásma a snížit mu penzi víc, než by čekal.

Podle současných pravidel se za první čtyři devadesátidenní období krátí procentní výměra o 1,5 procenta za každé období. Za páté až osmé období je to také 1,5 procenta a od devátého období dál už zůstává stejná sazba. Prakticky to znamená, že čím dřív člověk odejde, tím více devadesátidenních úseků nasčítá a tím větší bude trvalé snížení jeho penze.

Zásah se navíc týká jen procentní výměry důchodu, tedy té části penze, která odráží délku pojištění a výši výdělků. Základní výměra zůstává stejná pro všechny. Ve výsledku ale i tak může jít o tisíce korun měsíčně, zejména u lidí s vyššími příjmy nebo delší dobou pojištění.

Proč právě třetí rok vychází nejhůř

Na papíře by se mohlo zdát, že nejhorší je odejít co nejdřív. Jenže v běžném rozhodování lidí hraje roli i to, zda vůbec mají šanci ještě nějakou dobu zůstat v práci, případně čerpat podporu, nemocenské nebo využít jiné řešení. Proto mnoho lidí míří právě na odchod kolem tří let před řádným termínem. A právě tady už je krácení velmi citelné.

Tři roky před řádným důchodem totiž znamenají zhruba 12 započatých devadesátidenních období. To je natrvalo minus 18 procent z procentní výměry. Kdo odejde jen o rok dřív, nasbírá přibližně čtyři období a krácení dělá 6 procent. Při odchodu o dva roky dřív jde asi o osm období, tedy 12 procent. Rozdíl mezi jednotlivými roky je proto velmi výrazný.

Právě třetí rok je záludný i psychologicky. Mnoha lidem nepřipadá rozdíl mezi odchodem o dva a o tři roky dřív jako zásadní. Ve skutečnosti ale nejde o drobnost. Přidává se další čtveřice devadesátidenních období a tím i další citelné krácení, které už člověk z penze nikdy nedožene.

Kolik to udělá na konkrétních číslech

Na modelovém příkladu je rozdíl dobře vidět. Pokud by měl člověk při řádném odchodu nárok na důchod 22 000 korun měsíčně a z toho procentní výměra tvořila zhruba 17 560 korun, pak odchod o rok dřív sníží procentní výměru asi o 1 054 korun. Výsledná penze by tak byla přibližně 20 946 korun.

Při odchodu o dva roky dřív by se stejnému člověku procentní výměra snížila asi o 2 107 korun. Měsíční důchod by klesl zhruba na 19 893 korun. Pokud by odešel o tři roky dřív, krácení by dělalo asi 3 161 korun a výsledná penze by spadla přibližně na 18 839 korun měsíčně.

Rozdíl mezi řádným a tříletým předčasným důchodem tak v tomto příkladu vychází na více než 3 100 korun měsíčně. Za rok je to skoro 38 000 korun. A protože jde o trvalé snížení, za deset let už je rozdíl kolem 380 000 korun, bez započtení valorizací.

Nejde jen o nižší důchod, ale i o slabší budoucí růst

Předčasný důchod bolí dvakrát. Nejenže člověk začne s nižší penzí, ale nižší základ se promítá i do dalších valorizací. Když se důchody zvyšují procentně, člověk s nižší procentní výměrou dostává v absolutní částce méně než ten, kdo odešel později nebo až v řádném termínu.

V praxi to znamená, že rozdíl mezi řádným a předčasným důchodem nemusí zůstat jen na původních několika tisících. V čase se může dál rozevírat. Pro domácnost seniora, která počítá každou stokorunu, to rozhodně není detail.

Největší pozor by si měli dát lidé, kteří chtějí odejít jen proto, že už mají práce dost. Pokud nejsou zdravotní důvody vážné a existuje šance vydržet ještě rok nebo dva, může právě odklad znamenat rozdíl v řádu stovek tisíc korun za dobu pobírání penze.

Naopak jiná situace je u lidí, kteří o práci přišli v předdůchodovém věku, mají zdravotní omezení nebo dlouhodobě nezvládají fyzicky náročnou profesi. Tam může být předčasný důchod prakticky jediným realistickým řešením. I v takovém případě ale dává smysl přesně spočítat, zda se nevyplatí vydržet aspoň o jedno devadesátidenní období déle.

Než padne definitivní rozhodnutí, vyplatí se spočítat několik variant. Rozdíl jednoho roku může znamenat přes tisíc korun měsíčně navíc, rozdíl několika dnů zase posun do dalšího krácení. U předčasného důchodu zkrátka neplatí, že je jedno, kdy člověk odejde. Načasování hraje větší roli, než se na první pohled zdá.