Nejhorší mražená pizza ze supermarketu. Češi ji milují, ale vůbec neví, co obsahuje

Srovnání mražených pizz ze supermarketu ukazuje, že rozdíly nejsou jen v ceně a chuti. Velkou roli hraje složení, podíl sýra a masa, množství soli, nasycených tuků i seznam přídatných látek, které mohou citlivějším lidem zhoršit trávení.

Mražená pizza je pro spoustu domácností rychlá záchrana večeře. Jenže právě u tohoto polotovaru bývá rozdíl mezi levnější a kvalitnější variantou mnohem větší, než se na první pohled zdá. V některých kusech je překvapivě málo sýra i masa, zato hodně soli, nasycených tuků a dlouhý seznam přídatných látek, které citlivějším lidem nemusí sedět.

Češi po mražených pizzách sahají často hlavně kvůli ceně, rychlé přípravě a tomu, že vydrží dlouho v mrazáku. Právě obliba ale zakrývá jednu podstatnou věc. Ne každá pizza ze supermarketu je složením podobná té, kterou by člověk čekal od běžného jídla. U některých výrobků tvoří velkou část levnější těsto, náhražkové suroviny, směsi tuků, škroby a dochucovadla, která mají dodat výraznější chuť i lepší vzhled.

Co bývá v mražené pizze problém

Sama mražená pizza ještě automaticky neznamená špatnou volbu. Rozhoduje konkrétní složení. Největší rozdíly bývají v podílu skutečného sýra, množství masa, kvalitě šunky nebo salámu a také v tom, kolik výrobce přidá soli a tuku. U levnějších variant se častěji objevuje mechanicky oddělené maso, škrobové směsi, rostlinné tuky nebo sýrové alternativy s nižším podílem mléčné složky.

Právě to může vysvětlovat, proč je někomu po takové pizze těžko. Nejde jen o to, že je tučnější. Problémem bývá kombinace bílé mouky, vyšší dávky soli, nasycených tuků a výrazně průmyslově upravených ingrediencí. Když se přidá větší porce a člověk ji sní večer, není divu, že se objeví pálení žáhy, žízeň, nadýmání nebo pocit těžkého žaludku.

První vodítko je seznam surovin. Čím kratší a srozumitelnější, tím lépe. U šunkové pizzy by mělo být poznat, kolik je v ní skutečné šunky a z čeho se skládá. U sýrové zase dává smysl hlídat, zda výrobce používá sýr, nebo směs s přidanými tuky a škroby. Podezřele dlouhý seznam složek často znamená, že výrobek stojí hlavně na technologicky upravených surovinách.

Druhá důležitá věc je nutriční tabulka. U jedné pizzy se vyplatí sledovat hlavně sůl, nasycené mastné kyseliny a celkovou energetickou hodnotu na balení, nejen na 100 gramů. Běžná pizza má často 300 až 400 gramů. Kdo se podívá jen na řádek pro 100 gramů, snadno přehlédne, že v celé porci sní klidně polovinu doporučeného denního příjmu soli nebo i víc.

Praktický příklad je jednoduchý. Pokud má pizza 1,3 gramu soli na 100 gramů a celé balení váží 350 gramů, člověk do sebe dostane zhruba 4,6 gramu soli. To je téměř celý doporučený denní limit pro dospělého. A pokud si k tomu dá ještě uzeninu, dip nebo slané pečivo během dne, dostane se snadno nad něj.

Přídatné látky nejsou automaticky zlo, ale rozdíl dělají

Lidé se často leknou takzvaných éček. Jenže ne každá přídatná látka je problém sama o sobě. Některé slouží k zahuštění, stabilizaci nebo ochraně barvy a v povoleném množství jsou běžnou součástí potravin. Horší je, když se jich v jednom výrobku sejde příliš mnoho a zároveň zakrývají slabší základní suroviny.

U mražených pizz se objevují například modifikované škroby, kypřicí látky, regulátory kyselosti, tavicí soli, zahušťovadla nebo antioxidanty. Samy o sobě ještě neříkají, že je výrobek nebezpečný. Spíš napovídají, jak moc byl technologicky upravený. Citlivější lidé mohou hůř snášet hlavně kombinaci tučnějších sýrů, uzenin, kořeněných omáček a většího množství soli. Výsledkem pak bývá pocit těžkosti nebo zažívací potíže.

Cena sama o sobě ještě neřekne všechno, ale bývá silná nápověda. U nejlevnějších pizz bývá znát nižší podíl oblohy, méně sýra a slabší kvalita masových složek. Častý trik je i ten, že pizza na obalu vypadá bohatěji, než jak působí po upečení. Spotřebitel pak zaplatí hlavně za těsto a marketing, ne za suroviny.

Naopak dražší značka ještě automaticky neznamená výhru. Vyplatí se porovnat stejné údaje napříč regálem. Dvě pizzy za podobnou cenu mohou mít úplně jiný podíl mozzarelly, šunky i rajčatové omáčky. Rozdíl bývá i v tom, zda maso tvoří skutečné kusy, nebo skládaná směs s přidaným škrobem a bílkovinami.

Jak si mezi značkami udělat rychlý pořádek

• Porovnat podíl hlavních surovin, tedy sýra, šunky, salámu nebo zeleniny.
• Hlídat množství soli a nasycených tuků v celé pizze, ne jen na 100 gramů.
• Všímat si, zda jde o skutečný sýr a maso, nebo o různé směsi a náhražky.
• Nenechat se zmást obrázkem na obalu a sledovat reálnou gramáž oblohy.
• Dát pozor na dlouhý seznam přídatných látek, který může ukazovat na silně průmyslově zpracovaný výrobek.

Nejcitlivěji na podobné složení reagují lidé, kteří mívají pálení žáhy, vyšší krevní tlak, potíže se žlučníkem nebo citlivé trávení. Opatrnější by měli být i rodiče malých dětí, protože právě u nich je vysoký obsah soli a nasycených tuků zbytečně velkou zátěží. Jedna pizza navíc často nevypadá jako velká porce, ale energeticky může odpovídat plnohodnotnému hlavnímu jídlu pro dospělého.