Důchod souseda může být o 3 000 Kč vyšší než váš, i když jste pracovali stejně dlouho. Češi neví, v čem je rozdíl

Rozdíly mezi důchody mohou dělat tisíce korun měsíčně. Záleží na délce pojištění, výši příjmů, způsobu práce i na tom, jak se do výpočtu promítne péče o děti nebo období s nízkými odvody.

Rozdíl několika tisíc korun v penzi není výjimka ani chyba systému. O tom, jestli člověk skončí s důchodem kolem 15 tisíc, nebo se dostane přes 22 tisíc korun měsíčně, rozhodují hlavně odpracované roky, výše příjmů během života, způsob placení odvodů a také některé životní situace, například péče o děti. Dobrá zpráva je, že část těchto věcí lze ovlivnit ještě před odchodem do penze.

Čím dřív člověk ví, co se do důchodu započítává a co naopak výsledek sráží dolů, tím větší má šanci nepříjemné překvapení zmírnit. Výpočet starobního důchodu v Česku stojí na dvou hlavních pilířích. Prvním je doba důchodového pojištění, tedy roky, kdy člověk pracoval, podnikal nebo měl uznanou takzvanou náhradní dobu pojištění. Druhým je osobní vyměřovací základ, zjednodušeně řečeno průměr příjmů, ze kterých se odvádělo sociální pojištění. Právě kombinace těchto dvou údajů vysvětluje, proč mohou mít dva lidé stejného věku úplně jinou penzi.

Nestačí jen splnit minimum let

Mnoho lidí si myslí, že pro důchod stačí odpracovat potřebný počet let a stát pak penzi nějak vypočte. Jenže rozdíl mezi minimem a dlouhou pracovní historií je v praxi výrazný. Každý další rok pojištění zvyšuje procentní výměru důchodu. Kdo má za sebou dlouhou a souvislou kariéru, bývá na tom lépe než člověk s výpadky, dlouhými obdobími bez odvodů nebo s prací načerno.

V běžném životě to může vypadat jednoduše. Jeden člověk pracuje skoro nepřetržitě od dvaceti do pětašedesáti let. Jiný má několik let bez evidence, střídá krátké úvazky, část doby podniká s minimálními odvody a část let vůbec důchodové pojištění neplatí. Přestože oba dosáhnou důchodového věku, jejich měsíční penze se může lišit o tisíce korun.

Druhým zásadním faktorem jsou příjmy. U zaměstnanců je situace obvykle přehlednější, protože odvody jdou z hrubé mzdy a vše se průběžně zapisuje. Vyšší oficiální výdělek zpravidla znamená vyšší důchod. Neplatí ale, že dvojnásobný příjem automaticky přinese dvojnásobnou penzi. Český systém je nastavený solidárně, takže vyšší příjmy se do důchodu promítají jen částečně a nízkopříjmové skupiny nejsou proti ostatním tak tvrdě znevýhodněné.

I tak ale rozdíl zůstává výrazný. Člověk, který celý život pracoval za nízkou mzdu, bude mít obvykle citelně nižší důchod než ten, kdo měl stabilně průměrné nebo nadprůměrné příjmy. Pokud se k tomu přidá kratší doba pojištění, propad je ještě větší. Právě tady se často láme hranice mezi penzí kolem 15 tisíc a částkou přes 20 tisíc korun měsíčně.

OSVČ bývají v penzi často nemile překvapené

Velké rozdíly vznikají mezi zaměstnanci a podnikateli. U zaměstnance se odvody počítají z dosažené mzdy. U OSVČ záleží na vyměřovacím základu, který bývá často nízký, zejména pokud podnikatel dlouhé roky odvádí jen minimum. To sice pomáhá krátkodobě šetřit peníze, ale v důchodu se to vrací jako velmi nízká penze.

Typická situace vypadá tak, že zaměstnanec s průměrnou mzdou odvádí na sociálním pojištění výrazně víc než OSVČ s minimálními zálohami. Na první pohled může mít podnikatel během aktivních let větší volnost a nižší měsíční náklady. Jenže ve stáří pak často zjistí, že jeho důchod je o několik tisíc nižší, než čekal.

To neznamená, že každá OSVČ musí mít nízkou penzi. Pokud podnikatel vykazuje vyšší zisky a platí vyšší odvody, může mít důchod srovnatelný se zaměstnancem. Problém je spíš v tom, že mnoho lidí bere minimální zálohy jako normu a skutečný dopad na budoucí důchod řeší až příliš pozdě.

Některá období se do důchodu nepočítají automaticky nebo se započítají jen za určitých podmínek. To se týká třeba lidí, kteří byli delší dobu bez práce, žili v zahraničí, studovali v době, kdy už se studium do pojištění nezahrnovalo, nebo z různých důvodů neměli dost odvodů. V takových případech může pomoci dobrovolné důchodové pojištění.

Jde o možnost doplatit si účast v systému, aby člověku nechyběly roky potřebné pro nárok na důchod nebo aby si zlepšil celkovou dobu pojištění. Není to ale univerzální záchrana pro každého a nevyplatí se automaticky ve všech situacích. Smysl dává hlavně tehdy, když člověku chybí potřebná doba pojištění nebo když má před důchodem mezery, které by výsledek zbytečně zhoršily.

Prakticky řečeno, kdo má například několik let bez evidence a blíží se penzi, měl by si včas ověřit osobní evidenci na správě sociálního zabezpečení. Právě tam se ukáže, zda některé doby nechybí a zda dává doplacení pojištění smysl. Čekat až na podání žádosti o důchod bývá pozdě a zbytečně to komplikuje situaci.

Mateřská a péče o děti důchod nesráží tak, jak se lidé často bojí

Velké obavy mívají hlavně ženy, které byly část života doma s dětmi. Samotná mateřská a rodičovská ale neznamenají automaticky propad do nízkého důchodu. Péče o dítě do určitého věku patří mezi náhradní doby pojištění, takže se pro nárok na důchod započítává. Systém navíc tyto doby do značné míry chrání i při výpočtu, aby rodiče nebyli trestáni za to, že pečovali o děti místo výdělečné činnosti.

To ale neznamená, že dopad neexistuje vůbec. Pokud má člověk dlouhodobě nízké příjmy, pracuje po rodičovské jen na malé úvazky nebo se do zaměstnání vrací přerušovaně, konečný důchod může být nižší. Rozhodující je celkový obrázek. Samotná péče o děti bývá menší problém než dlouhé roky s nízkými odvody nebo bez nich.

V praxi tak může mít matka dvou dětí slušný důchod, pokud před rodičovskou i po ní pracovala za rozumnou mzdu. Naopak člověk bez dětí, ale s dlouhodobě nízkými příjmy a výpadky v pojištění, může dopadnout hůř. Tady se často ukazuje, že kolem důchodů koluje řada zjednodušení, která v reálném výpočtu neplatí.

Co může udělat člověk, který nechce v penzi nepříjemné překvapení

Nejrozumnější je začít kontrolou evidovaných dob pojištění a příjmů. Mnoho lidí až těsně před penzí zjistí, že v evidenci chybí některé roky, brigády, doby péče nebo starší zaměstnání. Kdo si stav průběžně hlídá, má čas chyby opravit a doložit potřebné dokumenty.

Důležité je také nepodceňovat výši odvodů, zejména u OSVČ. Krátkodobá úspora na sociálním pojištění může znamenat dlouhodobou ztrátu v důchodu. U lidí s nepravidelnou kariérou nebo s mezerami v pojištění se vyplatí zjistit, zda je možné některá období doplatit. A rodiče by měli mít v pořádku doloženou péči o děti, aby se jim správně započítala.

Pomoci může i orientační propočet budoucí penze. Nejde o to trefit přesnou částku na korunu, ale získat představu, jestli člověk směřuje spíš k nižšímu důchodu, nebo má solidnější základ. Pokud výsledek nevypadá dobře, je lepší to vědět v padesáti než pár měsíců před důchodem.

Hlavní pointa je jednoduchá. O výši důchodu nerozhoduje jeden údaj, ale celý pracovní a životní příběh. Rozdíl mezi 15 a 22 tisíci korun měsíčně vzniká nejčastěji kombinací kratší doby pojištění, nižších příjmů a slabých odvodů, typicky u části OSVČ. Kdo si ale včas zkontroluje evidenci, nenechá dlouhé mezery bez řešení a nebude podceňovat odvody, může svůj budoucí důchod aspoň částečně ovlivnit.