Koupil jsem z Temu obří powerbanku za 500 Kč. Na letišti mi kvůli ní zabavili zavazadlo a hrozili soudem

Cestovatelé často hledají levné záložní zdroje s maximální kapacitou na dlouhé lety. Pokud ale na letištní kontrole ukážete neoznačenou cihlu plnou levných článků z pochybného e-shopu, do letadla vás nepustí. V horším případě vás čeká výslech kvůli podezření z ohrožení bezpečnosti letu a zkažená dovolená ještě před startem.

Cesta do jihovýchodní Asie znamenala dvanáct hodin v letadle, další čtyři hodiny čekání na přestupu a nutnost mít neustále k dispozici nabitý telefon s letenkami, mapami a rezervacemi ubytování. Když na mě při scrollování sociálními sítěmi vyskočila agresivní reklama z Temu na powerbanku s neuvěřitelnou kapacitou 100 000 mAh za pouhých pět set korun, neváhal jsem.

Značkové alternativy s třetinovou kapacitou stály v českých e-shopech přes dva tisíce. Balíček dorazil za dva týdny. Byla to těžká, nevzhledná černá cihla z levného plastu, na které se kromě nápisu Super Fast Charge a astronomického čísla kapacity nenacházelo vůbec nic. Telefon nabila, a tak putovala rovnou do příručního zavazadla.

Problém hned při bezpečnostní kontrole

Skutečný problém nastal až na bezpečnostní kontrole pražského letiště. Plastová přepravka s mým batohem projela rentgenem, pás se zastavil a obsluha si mě okamžitě zavolala stranou. S vážným výrazem mě pracovník ostrahy požádal, abych zavazadlo otevřel a vyndal veškerou elektroniku. Když vzal do ruky mou novou čínskou powerbanku, atmosféra zhoustla.

Začal na černém plastu hledat vyražené certifikace a přesný údaj o kapacitě ve watthodinách (Wh). Nenašel nic. Zato našel obří nápis 100 000 mAh. V tu chvíli mi bylo s ledovým klidem oznámeno, že tohle zařízení na palubu letadla v žádném případě nesmí.

Místo cesty k odletové bráně mě čekal přesun do oddělené místnosti a velmi nepříjemný rozhovor za asistence letištní policie. Snažil jsem se vysvětlit, že jde jen o obyčejnou nabíječku na mobil, ale pro bezpečnostní složky jsem v ruce držel necertifikované a potenciálně výbušné zařízení s neznámým chemickým složením, které hrubě porušuje mezinárodní letecké předpisy.

Zadržení zavazadla, sepsání protokolu a hrozba stíhání za pokus o pronesení nebezpečného předmětu mě stály tolik času, že jsem svůj let stihl jen díky zpoždění samotného letadla. Powerbanka pochopitelně zůstala v koši na nebezpečný odpad. O podobně rizikovém nákupu jsme vás informovali ZDE.

Tvrdá pravidla nebes, o kterých lidé netuší

Letecké společnosti mají z lithiových baterií panický strach a mají k tomu velmi dobrý důvod. Pravidla určuje Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) a jsou naprosto striktní. Běžný cestující si může do příručního zavazadla (nikdy ne do odbaveného v zavazadlovém prostoru) vzít powerbanku o maximální kapacitě 100 Wh. To odpovídá zhruba 27 000 mAh.

Pokud má vaše zařízení mezi 100 a 160 Wh, potřebujete předem schválenou výjimku od konkrétní aerolinky. Cokoliv nad 160 Wh je do civilního letadla absolutně zakázáno. Moje čínská cihla hlásala 100 000 mAh. I když to byla zjevná lež a marketingový trik, při převodu podle standardního napětí by to znamenalo neuvěřitelných 370 Wh.

Pro letištní kontrolu je směrodatný štítek. Pokud na zařízení chybí čitelný údaj o kapacitě ve Wh nebo známka evropské certifikace (CE), kontrolor nemá jinou možnost než předmět zabavit. Letiště zkrátka nefunguje jako zkušební laboratoř, kde budou testovat, zda čínský prodejce na obalu lhal, nebo ne.

Co se skrývá uvnitř levného plastu?

Nákup elektroniky z asijských tržišť typu Temu nebo Aliexpress připomíná ruskou ruletu. Rozborky podobných extrémně levných powerbank na technologických kanálech pravidelně ukazují děsivou realitu.

Aby prodejci dosáhli požadované hmotnosti, která má evokovat velkou kapacitu, často do plastového šasi vlepují sáčky s pískem nebo železné matice. Samotné bateriové články pak bývají zrecyklované z vyřazených notebooků a jejich skutečná kapacita nedosahuje ani desetiny deklarované hodnoty.

Mnohem horší je ale to, co chybí. Kvalitní powerbanka obsahuje takzvaný Battery Management System (BMS) – chytrý čip, který hlídá teplotu, brání přebíjení a chrání zařízení před zkratem. U levných napodobenin tento čip z důvodu úspory nákladů buď chybí úplně, nebo je nahrazen nefunkční atrapou.

Požár ve výšce deseti kilometrů je rizikem

Pokud takový nechráněný článek vystavíte změnám tlaku, nárazům při turbulencích nebo jen běžnému nabíjení, hrozí takzvaný termální únik (thermal runaway). Baterie se začne nekontrolovatelně zahřívat, nafoukne se a následně exploduje v oblaku toxického dýmu a plamenů o teplotě přesahující 600 stupňů Celsia.

Požár lithiové baterie nelze uhasit běžným způsobem, oheň si sám vyrábí kyslík. V uzavřeném prostoru kabiny letadla vysoko nad oceánem jde o jeden z nejkrizovějších scénářů vůbec. Letušky naštěstí mají k dispozici speciální ohnivzdorné vaky, ale i tak může incident skončit nouzovým přistáním a milionovými škodami.

Ušetřit pár stovek za neznačkovou elektroniku se tak může prodražit víc, než si dokážete představit. Letištní kontroly po celém světě své postupy zpřísňují a neoznačené powerbanky končí v kontejnerech po tisících.

Pokud potřebujete na cesty spolehlivý zdroj energie, sáhněte po zavedených značkách zakoupených v prověřených obchodech. Musí mít jasně vyraženou kapacitu, logo CE a ideálně by neměly překročit hranici 20 000 mAh. Vyhnete se tak nejen zničenému telefonu z kolísavého napětí, ale především ponižujícímu vysvětlování na letišti.