Odchod do důchodu může lidem způsobit velké problémy. Mnohé lidi zasáhne víc, než čekali

Přechod z výplaty na penzi bývá pro řadu lidí citelný zásah do rodinného rozpočtu. Rozdíl mezi poslední mzdou a starobním důchodem může dělat tisíce až desítky tisíc korun měsíčně a nejvíc dopadá na lidi s vyššími příjmy, přerušovanou kariérou nebo krátkou dobou pojištění.

Odchod do starobního důchodu bývá pro domácí rozpočet mnohem větší zlom, než si lidé v produktivním věku připouštějí. Zatímco výplata končí ze dne na den, penze se počítá podle pravidel, která předchozí příjem nahrazují jen částečně, a u části lidí tak může přijít velmi citelný propad. V praxi nejde jen o to, kolik člověk vydělával těsně před odchodem z práce.

Rozhoduje také délka pojištění, výše příjmů během života, péče o děti, případné mezery v evidenci i to, zda člověk neodchází do penze předčasně. Mnoho lidí počítá s tím, že důchod bude zhruba pokračováním poslední výplaty. Jenže tak to nefunguje. Starobní důchod je v českém systému složený ze základní výměry, která je pro všechny stejná, a z procentní výměry, která se odvíjí od výdělků a získané doby pojištění.

Proč bývá penze nižší než předchozí mzda

V roce 2026 činí základní výměra 4 900 korun a za každý celý rok pojištění se u nově přiznaných důchodů započítává 1,495 procenta z výpočtového základu. U jednoho z rodičů se navíc může připočítat výchovné 500 korun za každé vychované dítě. Největší rozdíl je v tom, že důchod nenahrazuje mzdu jedna ku jedné. Systém je nastavený tak, aby relativně více chránil lidi s nižšími příjmy a naopak méně kopíroval vysoké výdělky.

Jinak řečeno, čím vyšší mzdu člověk měl, tím menší část z ní mu penze obvykle nahradí. To je důvod, proč může být propad po odchodu do důchodu velmi rozdílný. U člověka s nižší nebo podprůměrnou mzdou nemusí být přechod tak dramatický. U zaměstnance s nadprůměrným příjmem ale může jít o tvrdý zásah do rozpočtu, zvlášť pokud splácí hypotéku, pomáhá dětem nebo je zvyklý na vyšší pravidelné výdaje.

Ministerstvo práce a sociálních věcí už dříve uvedlo, že průměrný starobní důchod má po lednové valorizaci v roce 2026 dosáhnout zhruba 21 840 korun měsíčně. Pro srovnání, predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2026 činí 51 497 korun. Už z těchto dvou čísel je vidět, že průměrná penze odpovídá přibližně 42 procentům průměrné hrubé mzdy. Samozřejmě nejde o čisté srovnání poslední výplaty s konkrétním důchodem jednoho člověka, ale jako orientační obrázek je ten rozdíl výmluvný.

Ještě názornější jsou modelové situace. Pokud měl člověk před odchodem do penze hrubou mzdu 35 tisíc korun a jeho důchod by se pohyboval kolem průměru 21 840 korun, znamenalo by to náhradu asi 62 procent této mzdy. U hrubé mzdy 45 tisíc korun by stejná penze představovala zhruba 49 procent. A u příjmu na úrovni průměrné mzdy 51 497 korun by šlo asi o 42 procent. Se stoupajícím příjmem tedy obvykle roste i rozdíl mezi výplatou a důchodem.

Komu hrozí největší propad

Velký pokles příjmů obvykle dopadá hlavně na lidi s vyššími výdělky. Český důchodový systém je totiž solidární a vysoké mzdy se do výsledné penze promítají jen omezeně. Manažer, specialista v IT nebo zkušený technik s vysokou mzdou tak může po odchodu do důchodu ztratit výrazně větší část příjmu než zaměstnanec s podprůměrným výdělkem.

Riziková je také situace lidí, kteří mají kratší dobu pojištění nebo v kariéře delší výpadky. Týká se to například části OSVČ, které dlouhé roky odváděly sociální pojistné z nízkého vyměřovacího základu, lidí s častými obdobími bez pojištěné práce nebo těch, kteří mají v evidenci chybějící doby. Právě u podnikatelů bývá častý omyl, že nízké odvody během aktivních let znamenají jen okamžitou úsporu. Ve stáří se to ale vrací v podobě nižší penze.

Citelně si mohou pohoršit i lidé, kteří odejdou do předčasného důchodu. Ten je trvale krácený, takže nejde jen o dočasně nižší příjem před dosažením řádného důchodového věku, ale o nižší penzi i do dalších let. Předčasný odchod proto může být řešením zdravotních nebo pracovních problémů, finančně ale bývá drahý.

Na opačném konci jsou lidé s velmi nízkými příjmy a dlouhou dobou pojištění. U nich může být relativní propad menší, protože systém jejich příjmy nahrazuje ve vyšším poměru. To ale neznamená, že budou ve stáří bez starostí. Jen startují z nižší úrovně a často řeší spíš absolutní nedostatek peněz než dramatický rozdíl proti předchozí mzdě.

Minimum je jistota, pohodlný život ale nezaručí

ČSSZ ve své příručce uvádí, že při splnění podmínek pro plný starobní důchod činí v roce 2026 minimální důchod 9 800 korun měsíčně. To je součet minimální základní a minimální procentní výměry. Už samotné toto číslo ukazuje, jak velký rozdíl může být mezi aktivním pracovním příjmem a penzí u lidí, kteří měli nízké odvody nebo krátkou dobu pojištění.

Pro představu, minimální důchod 9 800 korun odpovídá jen asi 44 procentům minimální mzdy pro rok 2026, která činí 22 400 korun měsíčně. U lidí, kteří celý život žili velmi skromně, to nemusí být úplně šokující číslo. Pro každého, kdo si z pracovních let nese vyšší náklady na bydlení nebo jiné pravidelné výdaje, je to ale varování.

Výslednou penzi nejvíc ovlivňují tři věci. První jsou celoživotní příjmy, které se pro výpočet přepočítávají do současné hodnoty. Druhou je délka důchodového pojištění, tedy kolik let člověk skutečně odpracoval nebo měl započtené náhradní doby. Třetím faktorem je samotný termín odchodu do penze, protože předčasný důchod znamená krácení.

U části rodičů hraje roli i výchovné za vychované děti. A důležité je také to, zda má ČSSZ v evidenci všechny potřebné doby pojištění. Chybějící roky nebo nesrovnalosti v záznamech mohou výsledný důchod zbytečně snížit. Právě to bývá problém, který lidé zjistí až příliš pozdě.

Jak se na propad příjmů připravit

První krok je jednoduchý. Nespoléhat na odhad podle pocitu, ale zjistit si vlastní čísla. ČSSZ nabízí na ePortálu Informativní důchodovou aplikaci, která po přihlášení ukáže evidovanou dobu pojištění, orientační datum odchodu do důchodu i odhad budoucí penze. Pracuje přitom se skutečnými daty z evidence, takže jde o mnohem přesnější vodítko než obecné kalkulačky.

Vyplatí se také zkontrolovat informativní osobní list důchodového pojištění. Právě tam člověk uvidí, zda mu nechybí některé odpracované doby, evidence podnikání nebo další započitatelná období. Kdo objeví chybu včas, má šanci ji ještě doložit a předejít nižšímu důchodu.

Druhý krok je čistě praktický. Udělat si domácí rozpočet tak, jako by už člověk důchod pobíral. Pokud dnešní příjem domácnosti činí například 45 tisíc korun a budoucí penze má být kolem 22 tisíc, je rozumné vyzkoušet si několik měsíců život s nižším rozpočtem. Právě tahle zkouška často odhalí, které výdaje budou ve stáří neudržitelné.

Třetí krok je tvorba rezerv. U lidí s vyššími příjmy dává smysl počítat s tím, že státní důchod pokryje jen část dosavadního standardu. Rezerva, vlastní úspory, doplňkové penzijní spoření nebo jiný dlouhodobý majetek pak neslouží jako luxus navíc, ale jako dorovnání propadu mezi výplatou a penzí.

A nakonec je tu i otázka načasování. Kdo může pracovat déle a neodcházet zbytečně brzy, si obvykle pomůže. Každý další rok pojištění se do penze promítne a zároveň se člověk vyhne sankci za předčasný důchod. Neplatí to samozřejmě pro každého, třeba ze zdravotních důvodů to často nejde, ale finančně je rozdíl znatelný