Mnoho seniorů se dostává na hranici chudoby. Většina z nich si na léky musí půjčovat peníze

V České republice stále žijí senioři, kterým starobní důchod nestačí na důstojné a klidné stáří. U části z nich peníze nepokryjí ani běžné výdaje, jako jsou léky, oblečení, energie nebo nájem, a bez dalšího přivýdělku se jen těžko obejdou. Mnozí proto i ve vyšším věku zůstávají v práci, ne proto, že chtějí být aktivní, ale proto, že musí.

Nízké penze jsou pro tisíce lidí v důchodovém věku každodenní realitou. Nejvíc dopadají na ty, kteří celý život pracovali za nízké mzdy, měli přerušovanou kariéru, pečovali o rodinu nebo část života strávili v hůře placených profesích. Právě u nich bývá výsledný důchod tak nízký, že po zaplacení bydlení a dalších pravidelných výdajů zbývá jen omezená částka na běžný život.

V praxi to znamená velmi tvrdé rozhodování. Někteří senioři odkládají nákup nového oblečení, šetří na jídle nebo zvažují, zda si vyzvednou všechny předepsané léky. To je problém, který není vidět na první pohled, ale v domácnostech s nízkými příjmy se objevuje často. Nejohroženější bývají lidé žijící sami, zejména ovdovělí senioři a seniorky, kteří nemají s kým sdílet náklady na bydlení.

Práce v důchodu není vždy volba

Část seniorů si k penzi přivydělává dobrovolně, protože chtějí zůstat mezi lidmi a udržet si aktivní režim. Vedle toho ale existuje velká skupina těch, kteří bez výplaty nebo brigády finančně nevyjdou. Práce jim pomáhá zaplatit to, co samotný důchod nepokryje. Typicky jde o doplatky za léky, zimní oblečení, opravy v domácnosti nebo zvýšené účty za energie.

Taková situace je náročná nejen finančně, ale i zdravotně. Starší lidé často pracují i ve chvíli, kdy už jim ubývají síly nebo mají zdravotní omezení. Přesto pokračují, protože nechtějí spadnout do dluhů nebo být odkázáni na pomoc rodiny. Zvenčí může práce v penzi působit jako aktivní životní styl, ve skutečnosti za ní ale někdy stojí obyčejná obava, že na konci měsíce nezbude ani na základní potřeby.

Když se mluví o chudobě seniorů, nejde o to, že by si nemohli dopřát dovolenou nebo volnočasové aktivity. U části z nich je problém mnohem prostší a vážnější. Peníze scházejí na věci, které jsou pro běžný život nezbytné. Patří sem léky, kvalitní strava, vhodné oblečení, hygienické potřeby i běžný provoz domácnosti.

Typická situace vypadá nenápadně. Senior zaplatí nájem, energie, telefon a další pravidelné platby. Potom zjistí, že zbytek rozpočtu musí vystačit na celý měsíc. Pokud do toho přijde vyšší doplatek v lékárně, porucha pračky nebo potřeba koupit zimní boty, rozpočet se rychle rozpadne. Právě tehdy se ukazuje, jak křehká je finanční situace mnoha starších lidí.

Osaměle žijící senioři jsou ve větším riziku

Velmi zranitelnou skupinou jsou senioři, kteří žijí sami. Jeden příjem musí pokrýt celé bydlení i všechny další výdaje. Zatímco v páru se některé náklady rozdělí, u jednotlivce zůstává všechno na jedné penzi. To je jeden z důvodů, proč se právě samostatně žijící starší lidé častěji dostávají na hranici chudoby.

Zvlášť těžké to může být pro seniorky, které měly během života nižší příjmy a dnes pobírají nižší důchod. Pokud ovdoví nebo zůstanou samy, jejich finanční jistota se může během krátké doby výrazně zhoršit. Každé zdražení pak dopadá mnohem silněji než na domácnosti, které mají více příjmů.

Problém nízkých důchodů zůstává často skrytý. Mnoho seniorů o své situaci nemluví, stydí se požádat o pomoc nebo mají pocit, že musí všechno zvládnout sami. Navenek přitom mohou působit spořádaně a nenápadně. O to hůř se jejich potíže rozpoznávají.

Právě proto je důležité o tématu mluvit otevřeně. Nízký důchod není osobní selhání. Často je výsledkem dlouhodobého vývoje, pracovních podmínek, péče o blízké i celkové životní situace. Pokud seniorovi penze nestačí na základní potřeby, nejde o drobný diskomfort, ale o vážný zásah do kvality života.

Jisté je jedno. Také v Česku dnes žijí lidé, kteří po desetiletích práce nemají v důchodu dost peněz na klidné stáří. A pokud si musejí i ve vyšším věku vydělávat na léky, oblečení nebo běžný chod domácnosti, je to signál, že se jich problém finančního ohrožení dotýká velmi konkrétně a bezprostředně.