Češi často nechávají v bance špatnou částku: Odborník ukázal hranici, která má dávat největší smysl

Finanční poradci nejčastěji doporučují mít na účtu rezervu na tři až šest měsíců života. U člověka s příjmem 50 tisíc korun může jít o zhruba 150 tisíc korun, u rodiny s hypotékou mnohem víc. Důležité ale není jen kolik peněz v bance leží, ale také proč tam jsou a co s přebytkem.

Mít všechny úspory na běžném účtu může působit bezpečně, ve skutečnosti ale peníze často zbytečně ztrácejí hodnotu. Opačný extrém, tedy investovat skoro vše a nemít hotovost po ruce, je stejně nebezpečný. Rozumným základem je finanční rezerva, která pokryje několik měsíců běžného života bez půjčky a bez paniky.

Neexistuje jedna částka, která by platila pro všechny. Člověk s nízkými výdaji, stabilním zaměstnáním a bez úvěrů potřebuje jiný polštář než rodina s dětmi, hypotékou a jedním hlavním příjmem. Přesto se v praxi opakuje jednoduché pravidlo, a to takové, že na účtu by měla být hotová rezerva alespoň na tři měsíce, opatrnější domácnosti míří na šest měsíců výdajů.

Základní odpověď: tři až šest měsíců výdajů

Často citované doporučení zní, že člověk má mít v bance zhruba tři měsíční platy. Pokud tedy vydělává 50 tisíc korun měsíčně, orientační rezerva vychází na 150 tisíc korun. Taková částka už obvykle pokryje poruchu auta, výměnu spotřebiče, doplatek energií nebo krátký výpadek příjmu.

Pro přesnější výpočet je ale lepší nevycházet z platu, nýbrž z pravidelných výdajů. Pokud domácnost vydělává 70 tisíc korun, ale měsíčně utratí 45 tisíc, tříměsíční rezerva znamená 135 tisíc korun. Jestliže utratí téměř celý příjem, potřebuje mnohem víc. Rezerva má totiž zaplatit život, ne kopírovat výši mzdy.

Tři měsíce jsou spíše dolní hranice. Hodí se pro zaměstnance se stabilním příjmem, nízkými závazky a možností rychle omezit výdaje. Šest měsíců dává větší smysl u rodin s dětmi, samoživitelů, lidí s hypotékou, seniorů odkázaných na jeden příjem nebo u OSVČ, jejichž příjmy kolísají podle zakázek.

Proč nemá být v bance všechno

Peníze v bance mají jednu hlavní výhodu: jsou rychle dostupné. Právě proto se tam hodí nouzová rezerva. Není nutné prodávat investice v nevhodný okamžik, rušit termínovaný vklad nebo sahat po drahé půjčce jen proto, že přišla nečekaná faktura.

Zároveň ale platí, že běžný účet není místo pro dlouhodobé budování majetku. Na běžných účtech bývá úročení nízké nebo nulové. Spořicí účet je pro rezervu lepší, protože peníze zůstávají dostupné a alespoň se úročí. Ani spořicí účet však dlouhodobě nemusí porazit inflaci, což se v Česku výrazně ukázalo v období vysokého růstu cen.

Proto dává smysl oddělit krátkodobou bezpečnost od dlouhodobého zhodnocení. Rezerva má být konzervativní, jednoduchá a po ruce. Peníze nad její rámec už mohou mít jiný účel: budoucí bydlení, vzdělání dětí, důchod, podnikání nebo investice s delším horizontem.

Pozor na limit pojištění vkladů

U většiny domácností se otázka limitu neřeší, protože jejich rezerva je výrazně nižší. Přesto je dobré znát pravidlo: vklady u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen jsou pojištěny do výše 100 000 eur na jednoho klienta u jedné instituce. V korunách se ekvivalent mění podle kurzu, proto se v českých textech často uvádí přibližně kolem 2,5 milionu korun.

Důležité je slovo instituce. Pokud má člověk u jedné banky běžný účet, spořicí účet i termínovaný vklad, pro limit se posuzují dohromady. Kdo drží vyšší částky, měl by přemýšlet o rozložení peněz mezi více bank, případně o kombinaci bezpečných vkladů a jiných nástrojů podle účelu peněz.

Jak si vlastní částku spočítat

• Sečtěte nutné měsíční výdaje: bydlení, energie, jídlo, dopravu, splátky, pojištění, školku, léky a další pravidelné platby.
• Výsledek vynásobte třemi. Dostanete minimální rezervu, pod kterou byste neměli dlouhodobě klesat.
• Pokud máte děti, hypotéku, proměnlivý příjem nebo podnikáte, počítejte raději se šestinásobkem výdajů.
• Rezervu držte odděleně od peněz na běžnou útratu, ideálně na spořicím účtu bez dlouhé výpovědní lhůty.

Příklad je jednoduchý. Jednotlivec s nutnými výdaji 28 tisíc korun měsíčně by měl mít minimálně 84 tisíc korun. Bezpečnější hranice je 168 tisíc korun. Rodina s výdaji 55 tisíc korun měsíčně potřebuje jako základ 165 tisíc korun, při opatrnějším nastavení 330 tisíc korun.

Rezerva se utratí za plánované věci

Finanční rezerva není fond na dovolenou, nové auto ani rekonstrukci kuchyně. Na tyto cíle má být samostatné spoření. Nouzová rezerva má zůstat připravená pro situace, které přijdou bez varování: nemoc, ztráta práce, havárie auta, rozbitý kotel nebo vyšší nedoplatek za energie.

Smyslem tedy není mít v bance co nejvíc peněz. Smyslem je mít tam správnou částku pro klidné fungování domácnosti. Jakmile je rezerva vybudovaná, další peníze už by měly dostat jasný plán. Část může zůstat na krátkodobé cíle, část lze podle horizontu a ochoty nést riziko poslat do konzervativnějších nebo dynamičtějších investic.

Praktická odpověď proto zní: v bance mějte tolik, aby domácnost přežila tři až šest měsíců bez běžného příjmu. Ne proto, že jde o magické číslo, ale proto, že taková rezerva dává čas, chrání před nevýhodnými půjčkami a umožňuje řešit problém s chladnou hlavou.