Důchod v 65 letech nestačí všem. Lidé z těžkých profesí často končí vyčerpaní dřív, než se k penzi vůbec dostanou

Debata o návratu důchodového věku na 65 let má jednu citlivou slabinu. Ne každý vydrží pracovat stejně dlouho. Lidé v provozech s hlukem, prachem, vibracemi, extrémní teplotou nebo velkou fyzickou zátěží si často nesou následky práce dávno před důchodem. Proto se znovu řeší, proč mají mít nárok odejít dřív a proč to není žádná nezasloužená výhoda.

Návrat nejvyššího důchodového věku na 65 let může znít jednoduše a pro mnoho lidí i spravedlivě. Jenže důchodový systém nestojí pouze na pocitu, kdy by měl člověk už mít nárok na klid. Musí počítat také s tím, kolik lidí bude v budoucnu pracovat, kolik jich bude pobírat penzi a jak dlouho budou důchody vypláceny.

Právě na to upozornila poslankyně Monika Brzesková, která kritizovala návrat stropu na 65 let bez širšího řešení. Podle ní Česko nemůže přehlížet stárnutí obyvatelstva ani úbytek lidí v produktivním věku. Zároveň ale dodala podstatnou věc: lidé v náročných a fyzicky vyčerpávajících profesích musí mít možnost odejít do penze dříve.

Proč nestačí jeden věk pro všechny

Důchodový věk je v zákoně nastaven podle ročníku narození a postupně se mění. Reforma účinná od 1. ledna 2025 prolomila dosavadní hranici 65 let a nastavila strop až na 67 let. První zvýšení nad 65 let se má týkat až mladších ročníků, v praxi například části lidí narozených v roce 1966.

Jenže rovný důchodový věk neznamená rovné podmínky. Je rozdíl sedět desítky let v kanceláři, pracovat ve školství, prodávat za pultem, jezdit ve směnném provozu u stroje, tahat těžká břemena, stát v horku u pece nebo celý život dýchat prach a chemické látky. Věk v občance může být stejný, ale stav těla po čtyřiceti letech práce stejný nebývá.

Proto se u náročných profesí nemluví o bonusu za to, že je někdo unavený. Jde o uznání toho, že některé práce mají dlouhodobě měřitelný dopad na zdraví. Tělo se při nich opotřebovává rychleji a riziko nemocí z povolání, chronických bolestí, poruch pohybového aparátu, dýchacích potíží nebo celkového vyčerpání je výrazně vyšší.

Únava není výmluva, ale následek podmínek

Lidé z těžkých profesí často neodcházejí z práce proto, že už se jim nechce. Mnohem častěji narážejí na hranici, kdy tělo přestává zvládat to, co zvládalo ve čtyřiceti. Bolavá záda, zničená kolena, potíže se sluchem, problémy se spánkem po směnném provozu nebo vyčerpání z nočních směn se s věkem sčítají.

U některých profesí navíc nejde jen o fyzickou sílu. Zdravotničtí záchranáři, hasiči, pracovníci v rizikových provozech nebo lidé ve výrobě nesou i vysokou psychickou zátěž. Musí být soustředění, rychlí a přesní. Chyba může ohrozit zdraví jich samotných, kolegů nebo dalších lidí. Čím je člověk starší a unavenější, tím hůř se takový tlak dlouhodobě snáší.

Právě proto má smysl, aby stát u části pracovníků uznal, že není realistické po nich požadovat stejný konec kariéry jako u lidí v méně zatěžujících zaměstnáních. Dřívější penze v těchto případech není luxus, ale ochrana před tím, aby lidé končili až ve chvíli, kdy už jsou zdravotně zlomení.

Kdo má dnes nárok na dřívější důchod

Od roku 2025 se možnost dřívějšího důchodu bez finančního krácení rozšířila. Týká se zejména zdravotnických záchranářů, členů jednotek podnikových hasičů a zaměstnanců, kteří pracují ve 4. rizikové kategorii podle pravidel ochrany veřejného zdraví. Rozhodující přitom není jen název profese, ale oficiální zařazení práce a počet odpracovaných směn.

Základní hranicí je alespoň 2 200 odpracovaných směn v náročné nebo rizikové práci. Při splnění podmínek se řádný důchodový věk sníží, aniž by se penze krátila jako u běžného předčasného důchodu. To je zásadní rozdíl. Člověk není trestán nižší penzí za to, že jeho práce byla zdravotně náročnější než běžné zaměstnání.

U rizikových prací se sledují faktory, které dlouhodobě zatěžují organismus. Může jít například o prach, hluk, vysoké teploty, chlad, vibrace, fyzickou zátěž nebo chemické látky. Právě tyto podmínky vysvětlují, proč část lidí po desítkách let práce působí unaveně, nemocně a opotřebovaně, přestože jim do běžného důchodového věku ještě zbývají roky.

Proč na to mají právo

Právo na dřívější důchod u náročných profesí stojí na jednoduchém principu: kdo po mnoho let pracoval v prostředí, které prokazatelně poškozuje zdraví nebo výrazně zvyšuje opotřebení organismu, nemá být nucen vydržet v práci za každou cenu až do obecné hranice.

Nejde o soucitné gesto státu. Tito lidé často celý život odváděli těžkou práci, kterou společnost potřebuje. Bez záchranářů, hasičů, svářečů, pracovníků v průmyslu, provozech s rizikovými látkami nebo dalších fyzicky náročných profesí by nefungovaly služby, výroba ani krizová pomoc. Pokud společnost jejich práci potřebuje, musí také počítat s její cenou pro zdraví.

Spravedlivý systém proto nemá všem slepě měřit stejně. Má rozlišovat mezi běžnou pracovní únavou a profesemi, kde se únava mění v dlouhodobé zdravotní následky. Zastropování důchodového věku na 65 let může být politicky přitažlivé, ale samo o sobě neřeší rozdíly mezi lidmi, kteří do stejného věku dorazí ve zcela jiném zdravotním stavu.

Co by si měli lidé hlídat

Kdo pracuje v rizikovém provozu, neměl by čekat až na poslední měsíce před důchodem. Vyplatí se včas ověřit, zda je práce skutečně zařazená do příslušné kategorie, zda zaměstnavatel eviduje směny a zda budou údaje dohledatelné pro Českou správu sociálního zabezpečení. U starších pracovních období může být dokazování složitější.

Debata, kterou otevřela Monika Brzesková, tak nemá stát jen na otázce, zda bude důchodový věk 65, 66 nebo 67 let. Stejně důležité je, aby systém poznal rozdíl mezi člověkem, který může pracovat déle, a člověkem, kterému těžká práce vzala síly mnohem dřív. Právě tam má dřívější důchod největší smysl.