NÁVOD: Jak správně zjistit, kdy je vhodný čas odejít do důchodu

Nový výpočet důchodů od roku 2026 snížil zápočty. Rozdíl je 179 až 286 Kč měsíčně a záleží i na tom, kdy jste podali žádost.

Lidé, kteří odešli do penze až v roce 2026, narazili na první citelné zpřísnění výpočtu nových důchodů. Na papíře jde jen o drobné desetiny a jedno procento v redukční hranici. V peněžence ale rozdíl vychází na stovky korun měsíčně a při špatně zvoleném datu odchodu se může čekání vracet až řadu let.

Od 1. ledna 2026 se u nově přiznávaných starobních důchodů změnila dvě důležitá pravidla. První se týká redukčních hranic. Do první redukční hranice se už osobní vyměřovací základ nezapočítává ze 100 procent, ale pouze z 99 procent. Druhá změna se týká zápočtu za každý celý rok pojištění. Zatímco do konce roku 2025 se počítalo 1,5 procenta výpočtového základu za rok, v roce 2026 už je to 1,495 procenta. Zjednodušeně řečeno se dřívější koeficient snížil na 0,995násobek.

Nejde tedy o jednorázové krácení už vyplácených penzí. Změna dopadá hlavně na ty, kterým byl starobní důchod přiznán až v roce 2026. Důchody přiznané dříve se nepřepočítávají podle horší formule, ale valorizují se podle pravidel platných pro daný rok.

Co přesně se ve výpočtu změnilo

Osobní vyměřovací základ je zjednodušeně řečeno průměrná hrubá měsíční mzda za pracovní život přepočtená na současnou hodnotu. Nezapočítává se ale do důchodu celý. Nejprve se redukuje přes redukční hranice a teprve z takto upravené částky se počítá procentní výměra důchodu.

V roce 2026 činí první redukční hranice 21 546 Kč. Z částky do této hranice se nově bere jen 99 procent. Nad první redukční hranici až do druhé hranice 195 868 Kč se nadále započítává 26 procent. K příjmu nad druhou redukční hranici se při výpočtu starobního důchodu už nepřihlíží.

Základní výměra důchodu, tedy stejná částka pro všechny důchodce, se v roce 2026 zvýšila na 4 900 Kč. Právě proto nemusí být nové důchody v roce 2026 automaticky nižší než penze přiznané v prosinci 2025. Záleží na celém výpočtu, na délce pojištění, výdělcích a také na tom, zda člověk odkladem nepřišel o jednu měsíční výplatu důchodu.

Člověk s průměrnou mzdou: rozdíl 242 korun měsíčně

Ukažme si dopad na modelovém příkladu člověka s osobním vyměřovacím základem ve výši průměrné mzdy 49 402 Kč a dobou pojištění 42 let. Pokud by odešel do starobního důchodu v prosinci 2025, vyšel by mu důchod na 22 304 Kč. Po lednové valorizaci v roce 2026 by se zvýšil na 23 003 Kč.

Když by stejný člověk počkal na leden 2026 a jeho osobní vyměřovací základ by se v modelu zvýšil přibližně o pět procent na 51 870 Kč, vyšel by nový starobní důchod na 23 245 Kč. Proti prosincovému důchodu po valorizaci je to o 242 Kč měsíčně více. Samotný měsíční rozdíl tedy není zanedbatelný, ale není ani tak vysoký, aby vždy automaticky převážil nad ztracenou výplatou důchodu za prosinec.

Právě tady vzniká častý omyl. Lidé často porovnávají jen částku měsíční penze. Jenže když někdo mohl mít důchod už v prosinci 2025 a požádal až od ledna 2026, přišel o jednu celou měsíční výplatu. U výše uvedeného příkladu by se výhoda 242 korun měsíčně vyrovnávala přibližně po několika letech. Finance.cz u tohoto modelu uvádí návratnost zhruba sedm let, v praxi ale může výsledek ovlivnit další valorizace i přesné datum přiznání.

Kolik ubrala samotná reforma

Samotné snížení zápočtu v roce 2026 není v korunách stejné pro všechny. Při době pojištění 45 let a bez výchovného vychází podle modelových výpočtů u osobního vyměřovacího základu 50 000 Kč důchod podle aktuální legislativy na 24 228 Kč. Kdyby zůstala pravidla roku 2025, tedy plný zápočet do první redukční hranice a 1,5 procenta za rok pojištění, vyšel by modelový důchod na 24 438 Kč. Rozdíl je 210 Kč měsíčně.

U nižšího osobního vyměřovacího základu 20 000 Kč dělá rozdíl 179 Kč měsíčně. U vysokého základu 180 000 Kč už model ukazuje rozdíl 286 Kč. Vyšší příjmy tedy v korunách pocítí změnu více, i když procentuálně nejde o dramatický skok.

Odklad odchodu do důchodu se nevyplatil hlavně lidem, kteří kvůli němu přišli o jednu nebo více měsíčních výplat a zároveň získali jen malý nárůst budoucí penze. Typicky jde o situaci, kdy člověk čekal pouze na leden, ale nezískal další celý rok pojištění a jeho osobní vyměřovací základ se výrazně nezvýšil.

Jinými slovy, vyšší důchod od ledna může na první pohled vypadat výhodněji, ale člověk musí započítat i peníze, které mezitím nedostal. Pokud rozdíl činí jen několik stokorun měsíčně a ztracená penze byla přes dvacet tisíc korun, návratnost se počítá na roky.

Kdy naopak mohlo dávat smysl počkat

Čekání mohlo být rozumné u lidí, kterým odklad pomohl k dalšímu celému roku pojištění, k výrazně vyššímu osobnímu vyměřovacímu základu nebo k výhodnějšímu řešení předčasného důchodu. U velmi nízkých důchodů navíc v roce 2026 hraje roli zavedení vyššího minimálního důchodu. Starobní důchod nově nemá klesnout pod 9 800 Kč, což může být pro některé nízkopříjmové žadatele důležitější než samotné snížení zápočtů.

Rozhodující proto není obecné pravidlo, že prosinec 2025 byl vždy lepší než leden 2026, nebo naopak. Správné datum se láme v detailech: v přesné době pojištění, výši celoživotních příjmů, nároku na výchovné, případném předčasném důchodu a počtu měsíců, o které člověk odchod skutečně odložil.

Pro žadatele o penzi z toho plyne jednoduché poučení. Nestačí sledovat jen novou výši důchodu v kalkulačce. Před podáním žádosti je potřeba porovnat i ztracené výplaty, zkontrolovat, zda nechybí pár dnů do dalšího roku pojištění, a ověřit si údaje v evidenci České správy sociálního zabezpečení. U důchodu může i zdánlivě malý rozdíl v datu znamenat dlouhodobě tisíce korun.