Poplatky za televizi a rozhlas nemusí část seniorů hradit. Rozhoduje splnění jedné konkrétní podmínky
Koncesionářské poplatky nemusí platit každý. Záleží na vaší životní situaci, výši příjmů i zdravotním stavu. Kdo splní zákonné podmínky a výjimku si aktivně vyřídí, může tyto platby úplně odložit stranou.
Televizní a rozhlasové poplatky patří k povinným platbám, které si mnohé domácnosti uvědomí až ve chvíli, kdy do schránky dorazí upomínka za neprovedenou platbu. Jde přitom o zákonnou povinnost pro většinu lidí i firem, pokud mají možnost přijímat programy České televize nebo vysílání Českého rozhlasu.
Nehraje roli, jestli televizi pouštíte každý večer, nebo ji zapnete párkrát do roka. Rozhodující je samotná možnost vysílání přijímat. Základní princip je jednoduchý a poplatek se váže k domácnosti. Neplatíte za každou adresu ani za každý přijímač zvlášť, ale za jednu společně hospodařící domácnost.
Za dvě domácnosti stačí jedna platba
Pokud tedy rodina bydlí ve městě a zároveň jezdí na chalupu, neznamená to automaticky dvě platby za televizi. Jeden poplatek pokrývá oba byty, pokud je plátce stejný a jeho fakturační údaje neměnné. Významně se také změnilo, co všechno už se považuje za přijímač.
Už dávno nejde jen o klasickou televizi v obýváku nebo rádio na poličce. Za zařízení schopné přijímat veřejnoprávní vysílání se berou i další typy elektroniky, přes které lze sledovat programy online. Prakticky tedy platí, že povinnost domů dorazí všude tam, kde je k dispozici technika umožňující sledovat vysílání České televize nebo poslouchat Český rozhlas.
Vedle této obecné povinnosti ale existuje poměrně široký okruh lidí, kteří mohou být od placení poplatků osvobozeni. Základem jsou nízkopříjmové domácnosti. Podle oficiálních pravidel mají nárok ti, jejichž čisté příjmy nepřesahují 2,15násobek životního minima za uplynulé kalendářní čtvrtletí.
Osvobození navíc nebývá trvalé, standardně se potvrzuje na omezenou dobu a po několika měsících je potřeba nárok znovu doložit. Samostatnou skupinu tvoří lidé s těžkým zrakovým nebo sluchovým postižením. Odborné materiály uvádějí, že od poplatků mohou být osvobozeny osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí, případně s oboustrannou úplnou či praktickou hluchotou. Podmínka se přitom vztahuje na celou domácnost, výjimka tedy platí tam, kde stejné zdravotní omezení splňují všichni její členové.
Senioři mohou být od placení osvobozeni
K odlišným pravidlům se často dostávají také senioři. Na osvobození dosáhnou především ti, kteří žijí v domovech pro seniory a sami žádný přijímač nevlastní. Výjimka míří i na část cizinců. Pokud nemají v Česku trvalý ani dlouhodobý pobyt, nespadají do režimu tuzemských poplatníků a televizní či rozhlasové poplatky po nich stát nepožaduje.
Ani firmy nezůstávají stranou. Z údajů České televize a Českého rozhlasu vyplývá, že od placení mohou být osvobozeny například některé neziskové subjekty, jako jsou registrované spolky. Specifická úleva se týká i zaměstnavatelů, u nichž více než polovina pracovníků tvoří osoby se zdravotním postižením. I v těchto případech však platí, že je potřeba splnění podmínek prokázat.
Jedno mají všechny výjimky společné, a to fakt, že samy od sebe nezačnou platit. Zájemce musí aktivně podat žádost, obvykle formou čestného prohlášení doplněného o potřebné dokumenty, jako jsou potvrzení o příjmech nebo lékařské zprávy. Kdo podmínky splňuje, ale na výjimku si nepožádá, platí poplatky zbytečně.
Celkový obrázek je takový, že koncesionářské poplatky jsou pro většinu lidí povinnou daní za možnost sledovat a poslouchat veřejnoprávní média, ale neplatí, že se týkají všech bez rozdílu. Domácnosti s nízkými příjmy, lidé s těžkým zdravotním postižením, část seniorů nebo specifické typy organizací se mohou placení zbavit, pokud si výjimku včas zařídí a doloží všechny náležitosti, které po nich úřady chtějí.