Senioři spolu žijí hlavně kvůli penězům. Většině z nich dva důchody na život nestačí

Mnoho seniorů spolu zůstává i ve chvíli, kdy je vztah spíš zvyk než partnerství. Důvod bývá prostý: ve dvou se lépe platí nájem, energie, jídlo i léky a samostatný život by pro řadu lidí v penzi znamenal citelný propad životní úrovně. Rozchod ve vyšším věku není jen osobní rozhodnutí. Často jde o tvrdou finanční úvahu, ve které hraje roli výše důchodu, dostupnost bydlení, majetek i obava, že po letech společného života už nový začátek jednoduše nevyjde.

Na první pohled může vypadat zvláštně, že spolu lidé zůstávají, i když si už nerozumějí, žijí vedle sebe a ne spolu, nebo se doma spíš trápí. Jak zjistila redakce ByznysTrendy.cz mezi několika oslovenými, ve vyšším věku je realita často mnohem praktičtější než romantická. Když dva lidé pobírají důchod a sdílejí jednu domácnost, rozpočítají mezi sebe náklady, které by jeden člověk nesl sám jen velmi těžko.

Typicky jde o nájem nebo platby do fondu oprav, zálohy na elektřinu a plyn, internet, poplatky za telefon, pojištění domácnosti i běžné nákupy. K tomu se ve stáří přidávají výdaje za léky, zdravotní pomůcky, dopravu k lékaři nebo placené služby, pokud už člověk nezvládá všechno sám. V součtu to znamená jediné: dvě penze sice často nepřinášejí pohodlí, ale aspoň drží domácnost nad vodou.

Ve dvou se chudoba lépe zvládá

Právě to je důvod, proč se rozchod v seniorském věku často odkládá nebo vůbec nepřipadá v úvahu. Když má například každý z partnerů důchod kolem 18 až 20 tisíc korun, společně zvládnou zaplatit běžný provoz domácnosti a něco málo jim zůstane. Jakmile by ale jeden z nich zůstal sám, situace se rychle změní.

Stačí jednoduchý orientační příklad, který připravil ekonom redakce ByznysTrendy.cz. Samostatně žijící senior může dát za bydlení a energie klidně 12 až 16 tisíc korun měsíčně podle toho, kde bydlí a zda je v nájmu nebo ve vlastním bytě. Další tisíce spolkne jídlo, drogerie, léky a doprava.

Z penze pak snadno zůstane jen malá rezerva, nebo vůbec nic. Ve dvou se stejné fixní náklady rozloží, a to je rozdíl, který rozhoduje. U řady párů tak nejde o to, že by spolu chtěli být za každou cenu. Spíš vědí, že oddělené domácnosti by finančně neutáhli. To platí hlavně pro lidi, kteří nemají úspory, vlastní investiční majetek ani rodinu, která by jim v případě nouze pomohla.

Nejde jen o peníze, ale i o střechu nad hlavou

Velkou roli hraje bydlení. Právě to bývá po rozchodu nebo rozvodu největší problém. Pokud manželé žijí ve společném bytě nebo domě, musí se nějak dohodnout, kdo zůstane a jak se vypořádá majetek. Jestliže bydlí v nájmu, je potřeba řešit, kdo bude v bytě pokračovat a zda si druhý vůbec najde dostupné bydlení. A právě tady naráží mnoho seniorů na tvrdou realitu českého trhu.

Najít menší byt za rozumnou cenu je obtížné i pro pracujícího člověka. Pro seniora s pevným příjmem v podobě důchodu je to ještě složitější. Pronajímatelé navíc často chtějí kauci, někdy i několik nájmů dopředu. Člověk, který má většinu peněz v běžném provozu domácnosti, tak nemusí mít z čeho nový start zaplatit.

V praxi to znamená, že i nefunkční vztah někdy drží pohromadě hlavně společný byt. Ne proto, že by se partneři usmířili, ale protože alternativa je příliš drahá nebo nejistá. Když se senioři rozhodnou vztah ukončit oficiálně, nejde jen o emoce. Rozvod přináší i majetkové vypořádání. U manželů se obvykle řeší společné jmění, tedy to, co během manželství nabyli.

Může jít o byt, dům, úspory, auto nebo vybavení domácnosti. Čím delší manželství, tím složitější bývá oddělit, co komu připadne a z čeho se druhý vyplatí. Pro starší lidi je to citlivé i proto, že často nejde o majetek navíc, ale o základní jistotu. Pokud by jeden z partnerů musel druhého vyplatit, může se stát, že na to nebude mít hotovost.

Samota bývá dražší, než si lidé připouštějí

Finance přitom nejsou jedinou překážkou. Ve stáří se do rozhodování promítá i praktická závislost. Jeden partner třeba vyřizuje platby, druhý nakupuje, někdo řídí auto, jiný vaří nebo obstará léky. Po rozchodu by si každý musel všechno zařídit sám, případně si pomoc platit. To je další náklad, který v běžné úvaze často není na první pohled vidět.

Mnoho seniorů se navíc bojí, že by po rozchodu zůstali úplně sami. Děti často bydlí jinde, přátelské vazby po letech slábnou a navazování nových kontaktů není jednoduché. I to je jeden z důvodů, proč lidé setrvávají ve vztahu, který už nefunguje. Nejde jen o citovou vazbu, ale o kombinaci ekonomické nejistoty a obavy z osamění.

Nejzranitelnější bývají senioři, kteří mají nízký důchod, dlouhodobě byli ekonomicky závislí na partnerovi nebo žijí v drahém nájmu. Typicky jde častěji o ženy, které měly kvůli péči o děti nebo práci za nižší mzdu slabší vlastní příjem a později i nižší penzi. Po ovdovění nebo rozvodu se pak propad rozpočtu projeví velmi rychle.

Složitá je také situace u lidí se zdravotními problémy. Pokud jeden z partnerů potřebuje pravidelnou pomoc, rozchod neznamená jen oddělení domácností, ale i řešení péče. Ta může být časově i finančně náročná. A pokud ji dosud zajišťoval druhý partner zdarma, po rozchodu se z ní může stát služba, kterou bude potřeba platit.

Co by si měl senior před rozhodnutím spočítat

Pokud člověk ve vyšším věku uvažuje o rozchodu nebo rozvodu, vyplatí se začít velmi prakticky. Nejdřív je potřeba sepsat všechny pravidelné příjmy a výdaje a oddělit ty, které dnes nese domácnost společně, od těch, které by po rozdělení zůstaly každému zvlášť. Často právě tady vyjde najevo, jak velký rozdíl je mezi životem ve dvou a o samotě.

• výši vlastního důchodu a dalších příjmů
• náklady na bydlení po případném odstěhování
• úspory a dostupnou finanční rezervu
• majetek a případné vypořádání po rozvodu
• zda bude potřeba platit pomoc, péči nebo dopravu

Teprve potom má smysl řešit další krok. Někdy se ukáže, že rozchod je i přes finanční komplikace nejlepší řešení. Jindy naopak vyjde najevo, že bez předchozí přípravy by senior riskoval vážné existenční potíže.

Peníze nejsou všechno, ale často rozhodují

Ve vyšším věku bývá partnerské soužití mnohem víc propojené s ekonomikou domácnosti než v mladších letech. Kdo spolu žije třicet nebo čtyřicet let, nemá společné jen vzpomínky, ale i účet za energie, lednici, nájem, léky, vybavení bytu a zavedený způsob fungování. Rozdělit tohle všechno na dvě samostatné části je drahé a často i psychicky vyčerpávající.

Proto není fér dívat se na seniory, kteří v nefunkčním vztahu zůstávají, jako na lidi bez odvahy. Často jen velmi střízlivě počítají. A docházejí k závěru, že samostatný život by s jejich penzí znamenal příliš velké riziko. V tom je podstata celého problému: nefungující vztah může bolet, ale chudoba a ztráta bydlení děsí ještě víc.

Pro běžného seniora v Česku tak rozchod neznamená jen osobní svobodu, ale i otázku, zda zaplatí nájem, léky a běžný provoz domácnosti. Právě proto peníze v mnoha případech drží páry pohromadě déle, než by si samy přály.