Husákovy děti držely stát nad vodou desítky let. Do důchodu ale půjdou podle pravidel, která mnohé zabolí

Silná generace lidí narozených na přelomu 60. a v 70. letech se blíží k penzi. Právě na ni ale dopadnou zpřísněná důchodová pravidla, nižší výpočty i nejistota kolem důchodového věku.

Generace, která dlouhá léta plnila státní pokladnu odvody a daněmi, se blíží k důchodu v nepříjemný okamžik. Takzvané Husákovy děti už nebudou jen skupinou, která průběžný systém financovala. Během příštích let se z nich stanou jeho příjemci. A právě tehdy se pravidla zpřísňují, výpočty nových penzí se osekávají a část lidí může zjistit, že po celoživotní práci dostane méně, než čekala.

Husákovy děti jsou označením pro silné populační ročníky narozené hlavně na konci 60. let a v 70. letech. Tehdejší stát podporoval mladé rodiny novomanželskými půjčkami, bytovou politikou a prorodinnými opatřeními. Výsledkem byl výrazný nárůst porodnosti a vznik generace, která je dnes početná i ekonomicky velmi významná.

Průběžný systém stál i na jejich odvodech

Dnes jde o lidi kolem padesátky a šedesátky. Mnozí z nich zažili nástup do práce ještě před rokem 1989, jiní začínali v době ekonomické transformace. Pracovali jako zaměstnanci, podnikali, měnili obory, přizpůsobovali se novým pravidlům trhu a po desetiletí odváděli sociální a zdravotní pojištění i daně.

Český důchodový systém funguje průběžně. To znamená, že penze současných důchodců se z velké části platí z odvodů lidí, kteří právě pracují. Silné ročníky proto pro stát představovaly obrovskou výhodu. Bylo jich hodně, pracovaly dlouho a v součtu odváděly vysoké částky.

Právě díky tomu bylo možné financovat důchody starších generací bez tak viditelného tlaku, jaký přichází nyní. Důchodci, kteří odcházeli do penze v 90. letech nebo po roce 2000, nepocítili dopady stárnutí populace tak tvrdě, jak se o nich mluví dnes. V některých letech stát naopak penze navyšoval i nad rámec běžných pravidel.

Příkladem byla mimořádná politická rozhodnutí o vyšších valorizacích v letech 2020 a 2022. V době covidu stát vyplatil také jednorázový příspěvek známý jako rouškovné ve výši 5 000 korun. V období vysoké inflace pak přišly tři mimořádné valorizace, které měly důchodcům pomoci udržet životní úroveň.

Z pohledu lidí narozených v silných ročnících to vyvolává pochopitelnou hořkost. Dlouhá léta systém zásobovali penězi, ale když se sami blíží k penzi, stát začíná šetřit právě na budoucích důchodcích.

Nové důchody se začaly počítat méně výhodně

Od roku 2026 platí změny, které snižují výpočet nově přiznávaných důchodů. Méně výhodně se započítávají výdělky i získané roky pojištění. Dopad se nebude projevovat jednorázově u všech stejně, ale postupně. Naplno má být krácení znatelné po roce 2035, tedy v době, kdy budou do penze přicházet lidé narození na začátku 70. let.

V praxi to znamená, že dva lidé s podobnou pracovní historií nemusí dostat stejně vysoký důchod jen proto, že jeden odejde dříve a druhý už podle novějších, méně příznivých pravidel. Právě to je jeden z důvodů, proč část padesátníků a šedesátníků sleduje změny s obavami.

Zpřísnění se týká také předčasných důchodů. Nově je pro ně potřeba získat 40 let důchodového pojištění místo dřívějších 35 let. Zároveň se zvýšilo krácení, omezila valorizace předčasných penzí a zkrátila se maximální doba, o kterou lze odejít do důchodu před řádným termínem.

To je zásadní hlavně pro lidi, kteří počítali s tím, že poslední roky před důchodem už kvůli zdraví, náročné profesi nebo ztrátě práce překlenou předčasnou penzí. U řady z nich může být tato cesta nově dražší, méně dostupná nebo úplně uzavřená.

Výchovné a důchodový věk přidávají další nejistotu

Další citlivou oblastí je výchovné. Systém se mění zejména u prvních dvou dětí a zároveň končí valorizace výchovného. Pro rodiče, kteří si teprve budou o důchod žádat, může být složitější dopředu odhadnout, jak se péče o děti v konečné částce projeví.

Do toho vstupuje otázka důchodového věku. Nadále platí postupné zvyšování až k hranici 67 let, což by silné ročníky zasáhlo velmi výrazně. Vláda Andreje Babiše sice slíbila návrat ke stropu 65 let, v současnosti se však debatuje o dalším navyšování věku odchodu do důchodu nad tuto hranici. Pro lidi, kteří si plánují konec pracovní kariéry, je tak nejistota sama o sobě problémem.

Častý omyl spočívá v představě, že kdo celý život pracoval, má důchod automaticky téměř jistý a snadno předvídatelný. Jenže rozhoduje nejen počet let práce, ale i uznaná doba pojištění, výdělky, termín odchodu, případná předčasnost a konkrétní pravidla platná v době přiznání penze.

První generace, která si může pohoršit

Husákovy děti se tak mohou stát první velkou generací, která v důchodu nebude automaticky navazovat na lepší podmínky svých předchůdců. Není sporu o tom, že populace stárne a důchodový systém potřebuje změny. Otázkou ale zůstává, nakolik spravedlivé je, aby největší tíhu nesli právě lidé, kteří jej dlouhá léta financovali v době své ekonomické aktivity.

Pro budoucí důchodce z toho plyne praktické doporučení: nespoléhat jen na obecné sliby politiků a včas si zkontrolovat evidenci dob pojištění, chybějící zaměstnání, péči o děti nebo podnikání. Čím blíže je člověk důchodovému věku, tím méně prostoru má na opravu chyb v evidenci nebo na promyšlené rozhodnutí, zda se mu vyplatí pracovat déle, nebo odejít dříve za cenu trvalého krácení.

Nejde o důvod k panice, ale o jasný signál, že důchod už není možné brát jako vzdálenou formalitu. Pro silné ročníky narozené v 60. a 70. letech může několik let, někdy i několik měsíců v načasování žádosti, znamenat rozdíl, který budou pobírat po zbytek života.