Dlouhodobá nemocenská v roce 2026: Po několika týdnech se zvyšují, první dva týdny rozhodují jiná pravidla

Nemocenská se při delší pracovní neschopnosti nezastaví na jedné sazbě. Od 15. dne ji platí stát a po několika týdnech se denní částka zvyšuje. Rozdíl může být u delší nemoci výrazný.

Delší pracovní neschopnost znamená citelný zásah do rodinného rozpočtu. V roce 2026 ale platí, že nemocenská dávka vyplácená státem postupně roste podle délky nemoci. Kdo je doma jen pár týdnů, dostane nižší denní sazbu než zaměstnanec, jehož neschopenka se protáhne na měsíce.

Pracovní neschopnost vystavuje ošetřující lékař, pokud zaměstnanec kvůli nemoci, úrazu nebo jiným zdravotním potížím nemůže vykonávat práci. Peníze ale od začátku nechodí ze stejného místa. Prvních 14 dnů náleží zaměstnanci náhrada mzdy od zaměstnavatele. Teprve od 15. kalendářního dne začíná nemocenská, kterou vyplácí stát prostřednictvím systému nemocenského pojištění.

Z čeho se nemocenská počítá

Základem pro výpočet je předchozí hrubý příjem, obvykle za posledních 12 kalendářních měsíců. Z něj se stanoví denní vyměřovací základ. Ten se ještě upravuje pomocí redukčních hranic, takže vyšší mzda se do dávky promítá jen částečně.

Pro rok 2026 platí tyto redukční hranice:

• do 1 633 Kč se započítá 90 procent denního vyměřovacího základu,
• z částky od 1 633 Kč do 2 449 Kč se započítá 60 procent,
• z částky od 2 449 Kč do 4 897 Kč se započítá 30 procent,
• k částce nad 4 897 Kč se už při výpočtu nepřihlíží.

Z takto upraveného základu se následně určí samotná denní nemocenská. Tady je podstatné, že sazba není po celou dobu stejná. Za prvních 16 dnů nemocenské činí 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu, za dalších 30 dnů 66 procent a od 47. dne pobírání nemocenské už 72 procent.

Kolik vychází denní dávka podle mzdy

Při průměrné hrubé mzdě 25 000 Kč vychází denní nemocenská v prvním pásmu na 444 Kč, v dalším období na 489 Kč a od 47. dne na 533 Kč. U mzdy 35 000 Kč je to 622 Kč, 684 Kč a 746 Kč. Při 45 000 Kč jde o 800 Kč, 880 Kč a 960 Kč denně.

U vyšších mezd částky dále rostou, ale kvůli redukčním hranicím už pomaleji. Při hrubé mzdě 55 000 Kč vychází denní dávka na 945 Kč, 1 040 Kč a 1 134 Kč. U mzdy 65 000 Kč na 1 064 Kč, 1 171 Kč a 1 277 Kč. Při 80 000 Kč činí 1 209 Kč, 1 330 Kč a 1 451 Kč. U mzdy 100 000 Kč jde o 1 327 Kč, 1 460 Kč a 1 592 Kč, u 125 000 Kč o 1 475 Kč, 1 623 Kč a 1 770 Kč a při 150 000 Kč o 1 617 Kč, 1 779 Kč a 1 940 Kč.

Představme si zaměstnance s průměrnou hrubou mzdou 45 000 Kč, který je v pracovní neschopnosti 120 kalendářních dnů. Prvních 14 dnů mu náleží náhrada mzdy od zaměstnavatele. Státní nemocenská se počítá až od 15. dne, takže za celou dobu nemoci pobírá nemocenské dávky za 106 dnů.

Podle uvedených částek by za prvních 16 dnů nemocenské dostal 12 800 Kč, protože denní dávka činí 800 Kč. Za dalších 30 dnů by při sazbě 880 Kč denně obdržel 26 400 Kč. Zbývajících 60 dnů už spadá do nejvyššího pásma, tedy 960 Kč denně, což představuje 57 600 Kč. Celkem by nemocenská za 106 dnů vyšla na 96 800 Kč. K tomu je nutné připočítat náhradu mzdy za prvních 14 dnů, která se počítá samostatně podle pravidel pro náhradu mzdy.

Nemoc neznamená automaticky konec práce

Zaměstnanci s pracovní smlouvou na dobu neurčitou jsou během pracovní neschopnosti v ochranné době. Zaměstnavatel jim proto nemůže dát nejběžnější typ výpovědi, tedy výpověď pro nadbytečnost. Tato ochrana se neuplatní jen krátkodobě, platí i při několikaměsíční nemoci.

Jiná situace nastává u smlouvy na dobu určitou. Pokud je v ní sjednané datum konce, pracovní poměr tímto dnem skončí i tehdy, když je zaměstnanec stále na neschopence. Samotná nemoc pracovní smlouvu neprodlužuje. Výplata nemocenské ale může pokračovat i po skončení zaměstnání, pokud na ni nárok trvá.

Standardní podpůrčí doba u nemocenské činí nejvýše 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti. Pokud se člověk do té doby neuzdraví, neznamená to automaticky konec všech možností. Může požádat o prodloužení výplaty nemocenské.

Prodloužení závisí na posouzení zdravotního stavu. Pokud posudkový lékař uzná, že se pojištěnec pravděpodobně v blízké době vrátí k práci, může nemocenská pokračovat i po základní podpůrčí době, a to až o dalších 350 dnů. Podle právní úpravy se prodloužení povoluje na základě žádosti a jednotlivě nejvýše na tři měsíce.

Invalidní důchod se nepřiznává automaticky

Ani dlouhá nemoc sama o sobě neznamená nárok na invalidní důchod. Ten vzniká až tehdy, když posudkový lékař přizná invaliditu prvního, druhého nebo třetího stupně a člověk současně splní potřebnou dobu pojištění. U osob starších 28 let je uvedená minimální doba pět let v posledních deseti letech.

Při delší nemoci může vzniknout také nárok na vrácení části daně. Důvodem je sleva na poplatníka. Pokud zaměstnanec v některých měsících nemá zdanitelnou mzdu, ze které by se sleva uplatnila, může se to projevit v ročním zúčtování. Za každý měsíc pracovní neschopnosti a pobírání nemocenské může podle uvedeného výkladu vzniknout přeplatek 2 570 Kč.

U čtyřměsíční pracovní neschopnosti jde o 10 280 Kč. Přeplatek vzniká tehdy, pokud zaplacené zálohy na daň z výplaty převýší výslednou roční daň. Druhou možností je doplatek daňového bonusu na děti. Zaměstnanec může o peníze požádat u zaměstnavatele v ročním zúčtování, případně si podat vlastní daňové přiznání.