Češi si v důchodu si přivydělávají brigádou, ale málokdo tuší, že úvazek jim může přinést o tisíce korun více

Souběh starobního důchodu a práce už dávno není výjimkou. Senioři si přivydělávají na dohodu i na plný úvazek a zajímá je hlavně jedno: kolik jim skutečně zůstane a zda si mohou důchod ještě navýšit.

Starobní důchodce může bez omezení pobírat penzi a zároveň pracovat. Důchod se mu kvůli výdělku nekrátí, rozdíl je ale v odvodech, daních i v tom, jak snadno si může po dalším odpracovaném roce říct o zvýšení penze. Právě proto dává smysl srovnat brigádu s klasickým pracovním poměrem nejen podle výplaty, ale i podle dlouhodobého efektu.

Mnoho lidí po dosažení důchodového věku nekončí úplně. Někdo chce zůstat mezi lidmi, jiný si potřebuje přilepšit k rozpočtu a další nechce ze dne na den vypadnout z pravidelného režimu. V praxi se pak nejčastěji rozhoduje mezi kratší brigádou a běžným zaměstnáním na plný nebo alespoň stabilní úvazek.

Důchod a práce mohou běžet současně

Základní pravidlo je pro penzisty příznivé. Pokud už člověk pobírá řádný starobní důchod, může si k němu vydělávat a stát mu kvůli tomu důchod nesníží ani nezastaví. To je zásadní rozdíl třeba oproti některým dávkám, kde příjem hraje velkou roli.

Rozhodování tedy nestojí na otázce, zda o penzi přijde, ale na tom, kolik odvede státu a co za to získá. U brigád bývá výhoda v nižší administrativě a někdy i v nižších odvodech. U klasického pracovního poměru zase hraje roli stabilnější příjem, nárok na dovolenou, ochrana zaměstnance a také jasnější dopad na budoucí navýšení důchodu.

Jestli senior pracuje jen občas nebo několik směn do měsíce, často dává smysl dohoda. Typicky jde o dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. Právě u nich záleží na výši odměny, protože od ní se odvíjí, zda se z výdělku platí sociální a zdravotní pojištění.

Když se penzista vejde do limitu, může mít čistý výdělek poměrně zajímavý, protože odvody jsou nižší nebo žádné. To je důvod, proč jsou brigády oblíbené třeba u lidí, kteří si chtějí přivydělat pár tisíc korun měsíčně a nechtějí se vázat na pravidelnou práci. Na druhou stranu právě nízké nebo nulové odvody znamenají, že taková práce nemusí pomoci s pozdějším zvýšením důchodu.

Plný úvazek přináší vyšší jistotu, ale i odvody

Práce v klasickém pracovním poměru obvykle znamená pravidelnou mzdu, standardní odvody i větší ochranu podle zákoníku práce. Senior má nárok na dovolenou, překážky v práci a další běžné podmínky jako kterýkoli jiný zaměstnanec. Z pohledu měsíční čisté výplaty ale musí počítat s tím, že odvody budou vyšší než u výhodně nastavené brigády.

Na první pohled tak může brigáda při stejném hrubém výdělku vycházet lépe. Jenže plný úvazek nebo jiný zaměstnanecký poměr se sociálním pojištěním má jednu důležitou výhodu. Odpracovaná doba se může promítnout do zvýšení starobního důchodu, pokud důchodce po přiznání penze dál vykonává výdělečnou činnost v rozsahu, který zakládá účast na pojištění.

Lidé často předpokládají, že každá další práce v penzi automaticky zvýší důchod. Tak to ale není. Rozhodující je, zda z ní vzniká účast na sociálním pojištění a zda důchodce získá potřebnou dobu další výdělečné činnosti.

Zjednodušeně řečeno, pokud senior po přiznání starobního důchodu dál pracuje a odvádí sociální pojištění, může po určité době požádat o zvýšení penze. Prakticky jde o přepočet za další odpracované období. U člověka, který pracuje pravidelně celý rok, je tato cesta mnohem přímočařejší než u někoho, kdo má jen nárazové brigády bez odvodů.

Daně mohou výsledek změnit víc, než se čeká

Vedle odvodů hraje roli také daň z příjmů. I starobní důchodce může u zaměstnavatele uplatnit základní slevu na poplatníka, pokud splní běžné podmínky. To v praxi znamená, že zejména u nižších výdělků nemusí být daňová zátěž vysoká a čistý příjem může vyjít příjemněji, než lidé čekají.

Naopak častou chybou je představa, že důchodce už žádné daňové zvýhodnění využít nemůže. Nemůže sice čerpat všechno automaticky jen proto, že je v penzi, ale základní sleva na poplatníka zůstává zachována. Při více souběžných příjmech je ovšem potřeba pohlídat, kde je podepsané prohlášení k dani a zda nevznikne povinnost podat daňové přiznání.

Modelově to může vypadat tak, že senior s menší brigádou odvede minimum nebo nic a čistý příjem bude velmi slušný. Senior na plný úvazek sice odvede víc, ale díky slevě na poplatníka a případnému budoucímu zvýšení důchodu nemusí být rozdíl tak výrazný, jak se na první pohled zdá.

Práce má i psychologický efekt

U seniorů se při rozhodování často podceňuje jedna věc. Práce není jen zdroj příjmu. Pro mnoho lidí znamená kontakt s ostatními, pravidelný režim, pocit užitečnosti i lepší orientaci v čase. To platí jak pro kratší brigády, tak pro stabilní zaměstnání.

Právě tady se ukazuje, že univerzální odpověď neexistuje. Člověk, který chce hlavně zůstat aktivní a nechce se přetížit, často ocení pár směn týdně. Kdo naopak potřebuje výrazně posílit rozpočet domácnosti, může dát přednost pravidelnému úvazku i za cenu vyšších odvodů.

Jestli je výhodnější brigáda, nebo plný úvazek, záleží hlavně na cíli. Pokud si chce důchodce jen lehce přivydělat a mít co nejvyšší čistý příjem z menší částky, bývá výhodnější brigáda s dobře nastaveným rozsahem práce. Pokud ale hledá stabilní příjem, zaměstnanecké jistoty a možnost pozdějšího zvýšení důchodu, větší smysl dává práce v režimu, z něhož se odvádí sociální pojištění.

Nejčastější omyl je jednoduchý. Lidé porovnávají jen to, co přijde na účet v jednom měsíci. Jenže skutečná výhodnost se ukáže až při pohledu na celý rok. Do hry vstupují odvody, daně, nárok na dovolenou, pravidelnost příjmu i možnost požádat o přepočet penze.

Pro většinu seniorů tak platí jednoduché vodítko. Kratší brigáda se hodí tam, kde jde hlavně o flexibilitu a menší přivýdělek. Pracovní poměr se vyplatí tam, kde má práce být skutečnou druhou kariérou i po odchodu do důchodu. Nejlepší volba proto není stejná pro všechny, ale ta, která odpovídá zdravotnímu stavu, rodinné situaci i tomu, zda člověk řeší hlavně dnešní příjem, nebo i budoucí výši penze.