Zvýšení životního minima se znovu odkládá. Poslanci posun potvrdili

Politici se shodnou, kalendář ale dál couvá. Zvýšení životního minima, na které čekají statisíce domácností, se z papíru do peněženek dostane až po více než roce od prvního schválení. Mezitím se mění jen termíny a trpělivost lidí.

Na samotné podstatě se přitom nic nemění. Bývalá vláda, která je dnes v opozici, i současný kabinet stojí na stejné straně. Životní minimum se má zvednout, jen to stále nejde vidět v praxi. Změny poslanci odsouhlasili už loni v březnu s tím, že začnou platit v říjnu.

Pak se posunuli na letošní květen a nyní sněmovna souhlasila s dalším odkladem na začátek července, jak navrhl nový ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka. Ministr dále vysvětluje, že hlavním důvodem je snaha nezahlcovat úřady, které už tak mají plné ruce práce s přechodem na takzvanou superdávku.

Cílem je ulehčit práci úřadům

To je nová sjednocená dávka státní sociální podpory, která má nahradit několik stávajících příspěvků a zjednodušit celý systém. Podle Juchelky dává smysl, aby se přepočet dávek kvůli novým částkám životního minima potkal s pravidelným přepočtem podle příjmů a nákladů na bydlení většiny klientů.

Jisté ale není ani to červencové datum. Juchelka ve sněmovně připustil, že pokud budou úřady zvládat náběh superdávky rychleji, může se vláda senátorům ozvat s tím, aby současnou novelu vůbec neschvalovali. V takovém případě by se zvednutí životního minima mohlo vrátit k původnímu květnovému termínu, o čemž by rozhodoval Senát.​

Samotné částky už přitom leží na stole. Pro jednotlivce má nově životní minimum činit 5 500 korun měsíčně, což znamená nárůst o 640 korun proti současným 4 860 korunám. První dospělá osoba v domácnosti, která se posuzuje společně s dalšími členy, má mít nárok na 5 000 korun místo dnešních 4 470 korun. U dalších členů domácnosti se sumy liší podle věku a pozice v pořadí.

Za druhou a každou další dospělou osobu by měla částka činit 3 750 korun měsíčně, oproti dnešním 4 040 korunám. U nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let zůstane životní minimum na 3 490 korunách, pro dítě od 6 do 15 let se nemění částka 3 050 korun a u nejmenších dětí do 6 let věku dál platí 2 480 korun měsíčně. Existenční minimum, tedy ještě nižší hranice pro lidi v největší nouzi, zůstává beze změny na 3 130 korunách.

Vyšší finanční podpora pro rodiny

Vyšší životní minimum se ale nepromítne jen do jedné kolonky v tabulce. To, že stát oficiálně posouvá hranici, pod kterou člověk není schopen pokrýt základní životní potřeby, automaticky zvedne i některé dávky a rozšíří okruh lidí, kteří na pomoc dosáhnou.

Navýší se příspěvek na živobytí a příspěvek při pěstounské péči, u mimořádné okamžité pomoci a příspěvku na zvláštní pomůcku se zase posunou limity pro čerpání. Podle odbornice na sociální systém Aleny Zieglerové se tak otevře cesta k vyšší podpoře pro rodiny, které se dosud do tabulek nevešly.

Upozorňuje rovněž na fakt, že u mimořádné okamžité pomoci jde o limit na celou rodinu a u příspěvku na zvláštní pomůcku hraje roli povinné spolufinancování z vlastní kapsy, takže i relativně malé posunutí hranice může být v reálném životě znát.​ Se zvýšením životního minima souvisí i to, že se rozšíří spektrum lidí, kteří nově dosáhnou na porodné, přídavky na dítě, příspěvek na péči nebo doplatek na bydlení.

Životní náklady jsou velmi vysoké

Tyto dávky budou nově součástí právě superdávky, takže celý systém se ještě víc prováže. V praxi to znamená, že část domácností, které byly doposud těsně nad hranou, se po úpravě tabulek ocitne uvnitř nároku. Důležitý efekt se dotkne i lidí v dluzích. S růstem životního minima stoupne také nezabavitelná částka při exekucích a oddlužení, tedy suma, kterou exekutor dlužníkovi nesmí z platu sebrat.

Pro zadlužené domácnosti to v krizové situaci může být rozdíl mezi zvládnutím nájmu a další spirálou dluhů.​ Ekonom Tomáš Ondříček k tomu pro web byznystrendy.cz upozorňuje, že změna přichází v době, kdy se životní náklady dlouhodobě drží výš než před několika lety a sociální systém na to dohání zpoždění.

Podle něj navýšení životního minima o stovky korun sice lidem nepřinese pocit, že si najednou finančně polepšili, ale pomůže dorovnat realitu cen v obchodech a na trhu s bydlením. Zároveň připomíná, že vyšší životní minimum není jen výdaj státní pokladny, ale i nástroj, který může nepřímo snížit sociální napětí a náklady spojené s dlouhodobou chudobou.