Úspěšný kuchař Pohlreich prozradil, jaký je jeho důchod. Takovou částku nemá většina pracujících Čechů

Zdeněk Pohlreich přiznal, že už několik let pobírá starobní důchod. Konkrétní částku neprozradil, označil ji ale za nadprůměrnou. Jeho případ dobře ukazuje, co dnes znamená být pracujícím důchodcem a proč se vyplatí znát nová pravidla pro odvody.

Zdeněk Pohlreich je pro mnoho lidí symbolem tvrdé práce, podnikání a kuchařiny bez výmluv. Teď ale na sebe upozornil jiným tématem než gastronomií. Otevřeně řekl, že už několik let pobírá důchod. Konkrétní částku si nechal pro sebe, přesto naznačil, že jeho penze je nadprůměrná. Zároveň dodal, že podle svého pocitu do systému za život odvedl mnohem víc, než z něj kdy dostane zpět. Na první pohled jde o celebritní zprávu. Ve skutečnosti ale otevírá otázku, která se týká statisíců lidí v Česku. Co znamená pracovat i po přiznání důchodu? Vyplatí se to? A proč ani vysoké odvody během kariéry automaticky neznamenají, že člověk jednou dostane zpět své peníze?

Pohlreich odešel do předčasného důchodu, pracovat ale nepřestal

Podle Blesku Pohlreich uvedl, že odešel do předčasného důchodu. Současně dál provozuje restaurace, natáčí pořad Ano, šéfe! a podílí se na dalších projektech. Patří tak mezi pracující důchodce, kteří penzi nepovažují za konec aktivity, ale spíš za další příjem vedle práce nebo podnikání.

Šéfkuchař prohlásil, že ho baví představa, že lidé celý život do systému platí vysoké částky a měli by z něj také něco dostat. Zároveň ale přiznal, že přesné číslo své penze zveřejňovat nechce. Řekl pouze, že jde o částku nad průměrem. To je podstatné: veřejnost nezná jeho přesnou penzi, proto by bylo chybou z jeho slov dovozovat konkrétní výši důchodu.

Pro srovnání: Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že průměrný starobní důchod má v lednu 2026 dosáhnout 21 839 korun měsíčně. Meziroční zvýšení má činit 668 korun. Pokud tedy někdo mluví o nadprůměrné penzi, znamená to v běžném porovnání částku nad touto úrovní, nikoli automaticky mimořádně vysoký důchod.

Důchod není osobní účet. V tom lidé často chybují

Pohlreichův výrok o tom, že mu stát stále dluží, dobře vystihuje častý pocit lidí s vyššími příjmy. Jenže český důchodový systém nefunguje jako spořicí účet, na který si člověk ukládá peníze a ve stáří si je vybere zpět. Starobní důchod se počítá podle zákonných pravidel, zejména podle doby pojištění a výdělků, ale systém je zároveň solidární.

To znamená, že lidé s vyššími příjmy sice obvykle dosáhnou na vyšší důchod, ale rozdíl nebývá tak velký jako rozdíl v odvodech během aktivního života. Důchodový výpočet má stropy, redukční hranice a pravidla, která vyrovnávají extrémy. Pro běžného člověka z toho plyne jednoduché poučení: jen státní penze nemusí udržet životní úroveň, na kterou byl zvyklý v práci nebo podnikání. Od 1. ledna 2025 se změnila pravidla pro pracující starobní důchodce. Místo dřívějšího postupného zvyšování důchodu za další odpracovanou dobu se zavedla sleva na sociálním pojištění. U zaměstnanců činí 6,5 procenta z vyměřovacího základu, tedy zpravidla z hrubé mzdy. V praxi to znamená vyšší čistý příjem.

Zaměstnaný důchodce ale nemá slevu vždy automaticky. Musí o ni požádat zaměstnavatele a doložit, že pobírá starobní důchod v plné výši. U podnikajících důchodců se sleva řeší přes přehledy pro sociální správu. OSVČ si tak musejí pohlídat termíny a správné uplatnění v přehledu, jinak mohou zbytečně čekat na peníze, na které mají nárok. To je prakticky nejdůležitější část celé debaty. Kdo už důchod pobírá a dál pracuje, měl by si ověřit, zda novou slevu skutečně využívá. U vyšší mzdy může jít o tisíce korun měsíčně navíc. Nejde přitom o bonus od zaměstnavatele, ale o změnu v odvodech, kterou umožňuje zákon.

Pohlreich by důchodce od daní osvobodil. Takové pravidlo ale neplatí

Pohlreich také řekl, že by pracující důchodce nejraději osvobodil od daní, protože aktivita podle něj lidem ve vyšším věku prospívá. Jde však o jeho názor, ne o platné pravidlo. Pracující penzisté dál podléhají běžnému daňovému režimu podle typu příjmu. Pokud pracují jako zaměstnanci, řeší se mzda, zálohy na daň a pojistné. Pokud podnikají, vstupují do hry příjmy, výdaje, daňové přiznání a přehledy.

Vyplatí se proto rozlišovat tři věci: samotný starobní důchod, příjem z práce nebo podnikání a odvody. Právě v jejich kombinaci se rozhoduje, kolik peněz člověku zůstane měsíčně k dispozici. Pohlreichův případ je výjimečný známým jménem a úspěšnou kariérou, princip je ale stejný i pro učitele, řemeslníka, účetní nebo prodavačku, kteří po dosažení důchodového věku dál pracují.

Pohlreichova slova nejsou návodem, jak získat vysokou penzi. Spíš připomínají, že státní důchod je jen jedna část příjmů ve stáří. Kdo chce mít větší jistotu, měl by včas sledovat dobu pojištění, kontrolovat evidenci u sociální správy, nepodceňovat vlastní rezervy a po přiznání důchodu si ověřit, zda se mu práce vyplatí i po započtení daní a odvodů. Největší chyba je čekat, že vysoké odvody samy o sobě zajistí stejně vysoký životní standard. Důchodový systém takto nastavený není. Aktivní práce v penzi, pokud to zdraví a profese dovolí, může rozpočet výrazně posílit. A od roku 2025 je díky slevě na pojistném pro řadu seniorů finančně zajímavější než dřív.