Stárnoucí rodiče mohou zůstat doma i bez nepřetržité péče rodiny. Mnozí Češi netuší, na jakou pomoc mají nárok

Péče o stárnoucí rodiče představuje pro tisíce českých rodin každodenní starost. Mnozí senioři chtějí zůstat ve vlastním bytě či domě, přestože už nezvládají všechny běžné činnosti. Jejich blízcí přitom často netuší, že mohou využít zdravotní sestry hrazené pojišťovnou, pečovatelské služby nebo příspěvek na péči. Správná kombinace dostupné pomoci může seniorům umožnit žít déle doma, aniž by veškerá odpovědnost zůstala na rodině.

V České republice žilo na konci roku 2025 přibližně 2,27 milionu obyvatel starších 65 let. Senioři tak představovali téměř 21 procent populace a jejich podíl bude v dalších desetiletích růst. Do poloviny století by podle demografických odhadů mohli tvořit přibližně 29 procent obyvatel. Pro rodiny to znamená stále častější potřebu řešit péči o rodiče či prarodiče, kteří už nejsou zcela soběstační. Mnozí přitom nepotřebují celodenní dohled ani pobyt v domově pro seniory. Stačí jim pravidelná pomoc s hygienou, jídlem, užíváním léků nebo zajištěním domácnosti.

Složitá situace nastává především tehdy, když příbuzní chodí do zaměstnání, vychovávají děti nebo žijí daleko. Senior může většinu dne fungovat samostatně, ale například po pádu nemusí dokázat přivolat pomoc. Samotný mobilní telefon tak nemusí být dostatečnou pojistkou. Rodiny proto stále častěji hledají způsob, jak zajistit bezpečí svých blízkých i v době, kdy s nimi nikdo není. Vedle osobních návštěv lze využít také terénní služby a tísňovou péči. Ta umožňuje spojení s dispečinkem, který může při mimořádné situaci zprostředkovat potřebnou pomoc.

Zdravotní sestra může docházet přímo domů

Jednou z možností je domácí zdravotní péče, kterou lidé často zaměňují za běžnou pečovatelskou službu. Jejím úkolem však není obstarávat domácnost, ale zajistit odborné zdravotní výkony. Sestra může podle ordinace lékaře například aplikovat injekce, provádět převazy, ošetřovat proleženiny nebo pečovat o katétry a stomie. Součástí péče může být také nácvik chůze, sledování zdravotního stavu nebo ošetřování nevyléčitelně nemocných pacientů. Využívají ji nejen senioři, ale také lidé po operacích, úrazech či s dlouhodobými nemocemi. Rozhodující není věk pacienta, nýbrž jeho zdravotní stav a potřeba odborného ošetřování.

Rozsah této pomoci dokládají také údaje Všeobecné zdravotní pojišťovny. V roce 2025 využilo domácí zdravotní péči téměř 120 tisíc jejích klientů a zdravotní sestry uskutečnily přibližně 5,7 milionu návštěv. Pojišťovna za tyto služby zaplatila zhruba 3,74 miliardy korun. Pro rodiny je podstatné, že péči indikovanou lékařem hradí veřejné zdravotní pojištění, pokud ji poskytuje smluvní zařízení. Potřebné návštěvy tak nemusí automaticky znamenat další výdaje z rodinného rozpočtu. Je však nutné předem ověřit dostupnost služby a její smlouvu s příslušnou zdravotní pojišťovnou.

Pomoc s hygienou a domácností má jiná pravidla

Jestliže senior nepotřebuje zdravotní ošetření, ale nezvládá například koupání, oblékání, přípravu jídla nebo nákupy, může využít sociální služby. Pečovatelská služba pomáhá s vybranými každodenními úkony, zatímco osobní asistence může poskytovat podporu ve větším časovém rozsahu podle individuálních potřeb. Rodinám mohou ulevit také odlehčovací služby nebo denní stacionáře.

Ty umožňují na určitou dobu převzít část péče a poskytnout příbuzným prostor pro zaměstnání či odpočinek. Na rozdíl od domácí zdravotní péče se tyto služby zpravidla platí podle sjednaného rozsahu pomoci. Výši úhrad u základních činností přitom omezují právní předpisy. Významnou pomoc představuje příspěvek na péči, o který mohou požádat lidé závislí na pomoci druhých.

U dospělých dosahuje v roce 2026 podle stupně závislosti 1 300 až 27 000 korun měsíčně. Nejvyšší částka se vztahuje na osoby ve čtvrtém stupni závislosti, kterým není poskytována pobytová sociální služba. O přiznání příspěvku rozhoduje Úřad práce na základě zákonných podmínek a posouzení zdravotního stavu i schopnosti zvládat základní životní potřeby. Peníze lze využít na zajištění potřebné pomoci prostřednictvím rodinných příslušníků nebo oprávněných poskytovatelů. Rodiny by proto měly vedle praktického lékaře kontaktovat také sociální odbor obce, který jim může pomoci zorientovat se v dostupných službách.