Seniorka pobírá důchod 40 tisíc korun, přesto jí nezbývá na jídlo. Pražské výdaje spolknou celou penzi

Důchod ve výši 40 tisíc korun působí jako záruka pohodlného stáří. Příběh ženy žijící samotné v Praze ale ukazuje, že vysoký příjem nemusí stačit, pokud většinu peněz pohltí nájem, služby a další pevné výdaje.

Příspěvek o pražské seniorce, která má každý měsíc dostávat důchod kolem 40 tisíc korun, vyvolal na internetu ostrou debatu. Žena si podle zveřejněných informací stěžovala, že jí po zaplacení všech povinných výdajů nezůstávají peníze ani na běžné jídlo. Část lidí její situaci okamžitě označila za důsledek špatného hospodaření. Jiní připomínali, že člověk žijící sám v nájemním bytě v Praze může mít výrazně vyšší náklady než senior ve vlastním domě nebo menším městě. Samotný příběh přitom neobsahoval všechny podrobnosti o jejím bydlení, majetku ani životním stylu.

Důchod je téměř dvojnásobný oproti průměru

Čtyřicetitisícová penze patří v českých poměrech k mimořádně vysokým. Ministerstvo práce a sociálních věcí před začátkem roku 2026 uvádělo, že průměrný starobní důchod po lednové valorizaci dosáhne přibližně 21 840 korun měsíčně. Seniorka z diskutovaného příspěvku by tedy měla pobírat téměř dvojnásobek. Právě tento rozdíl vyvolal silné reakce lidí, kteří sami hospodaří s důchodem kolem dvaceti tisíc, případně z něj ještě podporují partnera nebo další členy rodiny. Vysoká částka však sama o sobě neukazuje, kolik člověku skutečně zbude po zaplacení bydlení.

Největší rozdíl vzniká mezi seniorem ve vlastním bytě a člověkem, který musí každý měsíc platit tržní nájem. V Praze může být samostatné bydlení pro jednoho člověka velmi nákladné, zvlášť pokud se k nájemnému přidají energie, poplatky domu, telefon, pojištění a další služby. Ekonom Lukáš Kovanda dlouhodobě upozorňuje, že dostupnost bydlení nelze posuzovat jen podle nominální výše příjmu.

Rozhodující je poměr mezi tím, kolik domácnost dostane, a částkou, kterou musí pravidelně vydat. Podle jeho údajů jsou průměrné náklady na bydlení ve větších městech citelně vyšší než v menších obcích. V původním modelovém rozpočtu se počítalo s nájmem ve výši 25 tisíc korun, šesti tisíci za jídlo, sedmi tisíci za služby a dvěma tisíci za léky. Součet přesně odpovídá čtyřicetitisícovému důchodu.

Tyto částky však nebyly doloženy jako skutečné a přesné výdaje konkrétní ženy. Šlo o orientační příklad, který měl ukázat, jak rychle může vysoký příjem zmizet. Takový rozpočet by navíc neobsahoval peníze na oblečení, opravu spotřebiče, dárky pro rodinu, dopravu, kulturu ani vytvoření finanční rezervy. Stačil by jediný nečekaný výdaj a seniorka by se dostala do minusu.

Diskuze rozdělila čtenáře na dva tábory

Kritici ženy namítali, že řada rodin s dětmi musí vyžít s nižším příjmem a zároveň platí potraviny, dopravu i školní potřeby. Někteří jí vyčítali, že si během života nepořídila vlastní byt nebo že má příliš vysoké nároky. Takové hodnocení je však zjednodušené. Z příspěvku není jasné, zda žena o bydlení nepřišla, zda se po smrti partnera nestala jedinou nájemnicí nebo zda nemá zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem. Druhá část diskutujících proto upozorňovala především na zranitelnost osaměle žijících seniorů, kteří si nemohou náklady rozdělit s další osobou.

V debatě se objevila také otázka rozdílných důchodů mužů a žen. Podle posledního srovnání OECD byla průměrná penze českých žen v roce 2024 přibližně o deset procent nižší než penze mužů. Přesto jde o jeden z nejmenších rozdílů mezi sledovanými zeměmi. Příběh pražské seniorky proto není důkazem, že 40 tisíc korun představuje nízký důchod. Spíše ukazuje, že při posuzování životní úrovně rozhoduje způsob bydlení, velikost pevných výdajů a schopnost přizpůsobit rozpočet reálnému příjmu. Člověk s vlastní nemovitostí může s poloviční penzí hospodařit klidněji než nájemník s dvojnásobným důchodem.