První dny nemoci zkrátí výplatu i v roce 2027. Šedesát procent se nepočítá z celé mzdy

Zaměstnanec, který v roce 2027 onemocní, nebude za první dva týdny dostávat běžnou mzdu ani šedesát procent své obvyklé čisté výplaty. Náhrada se vypočítává z upraveného průměrného hodinového výdělku a hradí se za zameškané pracovní hodiny. Od ledna se zvýší hranice používané při výpočtu, základní princip však zůstane zachovaný. Rozdíl v příjmu proto závisí nejen na délce nemoci, ale také na rozvrhu směn a výdělku v předchozím období.

Prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti zajišťuje zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu. Teprve od patnáctého dne nastupuje nemocenské ze systému nemocenského pojištění. Jde o dva odlišné výpočty i plátce. Zaměstnanec proto nemůže očekávat, že částka za první týden nemoci bude odpovídat stejné částce za některý z dalších týdnů. Náhrada se navíc váže na trvání zaměstnání a splnění zákonných podmínek, nikoli pouze na vystavení neschopenky.

V prvních dvou týdnech rozhodují směny

U člověka s pravidelnou pracovní dobou od pondělí do pátku se obvykle nahrazují hodiny jeho zameškaných všedních směn. Volná sobota a neděle samy o sobě další náhradu nevytvářejí. Zaměstnanec se směnou o víkendu však může mít náhradu právě za ni. Podobně se zohledňují příslušné svátky. Rozhodující tedy není jednoduché rozdělení na všední den a víkend, ale to, jak byla práce konkrétnímu zaměstnanci rozvržena.

Při dvou stejně dlouhých neschopnostech proto může vyjít rozdílný počet hrazených hodin. Osmihodinové a dvanáctihodinové směny nelze zaměnit za totožný počet placených dnů. Zvláštní pozornost si zaslouží začátek nemoci v den, kdy už zaměstnanec směnu celou odpracoval. Pro určení prvních čtrnácti dnů se v takovém případě uplatňuje zákonné posunutí počátku na následující kalendářní den. Pouhé odpočítání dvou týdnů z kalendáře bez znalosti směn může být zavádějící.

Výdělek se nejprve sníží podle tří hranic

Základem náhrady je průměrný hodinový výdělek, zpravidla zjištěný za předchozí kalendářní čtvrtletí. V roce 2027 se pro jeho úpravu použijí hodinové redukční hranice 301,53 koruny, 452,20 koruny a 904,23 koruny. Do první hranice se započítává 90 procent, z dalšího pásma 60 procent a ze třetího 30 procent. K části nad poslední hranicí se už nepřihlíží. Teprve z takto upraveného výsledku náleží náhrada ve výši 60 procent.

U hodinového průměru 250 korun je výpočet poměrně přehledný, protože celý výdělek spadá do prvního pásma. Po započtení 90 procent zbývá 225 korun a šedesátiprocentní náhrada činí 135 korun za hodinu. Za 40 zameškaných hrazených hodin by to bylo 5 400 korun, za 80 hodin 10 800 korun. Nejde o výpočet z konkrétní měsíční čisté mzdy ani o záruku částky pro každého zaměstnance s podobnou výplatou. Rozhoduje skutečný hodinový průměr.

Zvýšení hranic se neprojeví u všech zaměstnanců stejně. Pokud celý hodinový průměr zůstane pod první hranicí v obou porovnávaných letech, samotný její posun výpočet nezmění. Přínos vzniká hlavně tam, kde se větší část výdělku nově vejde do příznivěji započítávaného pásma. Ani vyšší redukční hranice proto neznamenají plošné navýšení náhrady o stejné procento. O skutečné částce navíc stále rozhoduje i počet hodin, které kvůli nemoci odpadly.

Od patnáctého dne se platí za kalendářní dny

Nemocenské se oproti úvodní náhradě poskytuje za kalendářní dny, tedy při splnění podmínek i za víkendy. Vychází z denního vyměřovacího základu, obvykle z příjmů za předchozích 12 kalendářních měsíců. Do třicátého dne pracovní neschopnosti činí 60 procent redukovaného základu, od jednatřicátého dne 66 procent a od jednašedesátého dne 72 procent. Zaměňovat tato procenta s procentem původní čisté mzdy by vedlo ke stejnému omylu jako u prvních dvou týdnů.

Vystavení elektronické neschopenky navíc nezbavuje zaměstnance povinnosti informovat zaměstnavatele, že do práce nepřijde. Podklady pro náhradu se následně promítají do zpracování mzdy a výplata se neprovádí automaticky v den návštěvy lékaře. Při delší nemoci tak může domácnost obdržet náhradu od zaměstnavatele a nemocenské v odlišných termínech. Pro kontrolu je užitečné sledovat zvlášť období do čtrnáctého dne a následující kalendářní dny, místo porovnávání pouze jedné souhrnné částky.

U pojištěných zaměstnanců pracujících na dohody se první období posuzuje také podle písemného rozvrhu pracovní doby. Samostatně výdělečně činný člověk však zaměstnavatele vyplácejícího úvodní náhradu nemá. Ani dobrovolné nemocenské pojištění podnikatele tak samo o sobě nevytvoří nárok na zaměstnaneckou náhradu za prvních čtrnáct dnů. Při kontrole výplaty je proto podstatné nejprve určit správný typ příjmu a období, za které peníze náleží, a až potom porovnávat výslednou částku.