O výši důchodu rozhoduje detail, který lidé podceňují. Složené úročení dělá velký rozdíl

Jedna z největších chyb při přípravě na stáří nevzniká kvůli nízkým vkladům, ale kvůli odkládání. U dlouhodobého spoření totiž hraje hlavní roli čas a právě ten násobí efekt složeného úročení. Jak zjistila redakce ByznysTrendy.cz, mnoho nastávajících seniorů často netuší, co všechno o výši jejich penze rozhoduje. A pojem složené úročení většina z nich nikdy neslyšela.

Jedna z největších chyb při přípravě na stáří nevzniká kvůli tomu, že lidé spoří málo, ale kvůli tomu, že začnou pozdě. Právě u dlouhého horizontu totiž funguje složené úročení nejsilněji. Peníze nevydělávají jen samy o sobě, ale postupně začínají vydělávat i dříve připsané výnosy. A to je rozdíl, který se v čase násobí.

Na první pohled to může znít jako detail z finančních učebnic. Ve skutečnosti jde o velmi praktickou věc. Kdo začne s odkládáním na důchod o deset nebo patnáct let dřív, může mít na konci vyšší částku než člověk, který později posílá násobně víc. Ne proto, že by spořil chytřeji, ale proto, že dal penězům více času.

Co je složené úročení

Princip je jednoduchý. Když člověk odkládá peníze a ty se zhodnocují, v dalším období se výnos nepočítá jen z původně vložené částky, ale i z už připsaných výnosů. Jinými slovy, úrok se přidá k penězům a příště také pracuje. Na začátku to bývá nenápadné. První roky se účet zvyšuje hlavně díky vlastním vkladům a výnos navíc působí spíš skromně.

Po delší době se ale poměr obrací. Čím déle peníze zůstávají uložené, tím větší část výsledku dělá právě zhodnocení a ne samotné příspěvky. Proto se u důchodového spoření tolik řeší čas. Nejde jen o to, kolik si člověk může dovolit posílat měsíčně. Stejně podstatné je, kdy začne. Roky navíc mají u dlouhodobého ukládání mnohem větší význam, než si většina lidí připouští.

Představa bývá podobná. Ve třiceti nebo pětatřiceti letech je prý na důchod ještě dost času, větší částky se začnou řešit později, až budou vyšší příjmy. Jenže právě odkládání je nejdražší chyba. Peníze, které chybí v prvních letech, už později často nejde plně nahradit ani vyššími vklady.

Důvod je prostý. Každá dříve odložená tisícikoruna má před sebou desítky let, během nichž se může opakovaně zhodnocovat. Pozdější vklad už takový prostor nemá. I když je vyšší, pracuje kratší dobu, a proto jeho efekt bývá slabší.

Modelový příklad ukazuje, jak velký rozdíl udělá čas

Pro představu stačí jednoduché srovnání. První člověk si od 30 let odkládá 1 000 korun měsíčně po dobu 35 let. Druhý začne až v 50 letech, ale posílá 3 000 korun měsíčně po dobu 15 let. V obou případech jde jen o ilustrační výpočet se stálým ročním zhodnocením 6 procent a s měsíčním připisováním výnosu. Nejde tedy o slibovaný výnos ani o investiční doporučení, ale o ukázku principu.

Výsledek je překvapivý hlavně pro ty, kdo chtějí spoření odkládat. Člověk, který spoří 1 000 korun měsíčně po 35 let, se dostane zhruba na 1 424 710 korun. Ten, kdo začne později a posílá 3 000 korun měsíčně jen 15 let, naspoří asi 872 456 korun. Přestože druhý posílá každý měsíc trojnásobek, na konci má výrazně méně.

Ještě výmluvnější je pohled na vlastní vklady. V prvním případě člověk vloží celkem 420 000 korun. Ve druhém 540 000 korun. Později začínající střadatel tedy pošle ze své kapsy víc, ale kvůli kratšímu času mu peníze nestihnou pracovat tak dlouho.

Podobně vychází i opatrnější varianta s ročním zhodnocením 5 procent. Při stejných vkladech a stejné době spoření by první člověk dosáhl asi na 1 136 092 korun, zatímco druhý přibližně na 801 867 korun. Směr je tedy stejný i při nižším výnosu. Rozhodující je délka spoření.

Co to znamená pro běžnou domácnost

Pro zaměstnance, OSVČ i rodiče s napjatým rozpočtem z toho plyne poměrně uklidňující zpráva. Není nutné čekat, až zbude vysoká částka. Mnohem užitečnější bývá začít s menším pravidelným odkládáním a částku později navyšovat, než několik let nedělat nic a spoléhat na to, že se vše dožene vyššími vklady.

V praxi to může vypadat úplně obyčejně. Mladý zaměstnanec začne posílat 500 nebo 1 000 korun měsíčně hned po nástupu do práce. Rodič po rodičovské si nastaví nižší částku a po návratu do zaměstnání ji zvýší. OSVČ může v horších měsících spořit méně, ale důležité je udržet pravidelnost a nevypadnout na několik let úplně.

Lidé často řeší hlavně to, zda má smysl spořit, když mohou odložit jen pár stovek nebo nižší tisíce. Právě tady bývá největší omyl. Samozřejmě platí, že vyšší vklad obvykle pomůže. Jenže bez času ani vysoká částka nefunguje tak silně, jak si mnozí představují.

Naopak menší pravidelná částka posílaná dlouhé roky může vytvořit překvapivě slušnou rezervu. U důchodu navíc nejde jen o konečné číslo na účtu. Jde o to, aby měl člověk ve stáří vedle státní penze ještě vlastní finanční polštář a nebyl odkázaný jen na jednu příjmovou položku.