Češi každý rok nechají propadnout miliardy na příspěvcích, na které mají nárok. Většina o ně nikdy nepožádá

Mnoho lidí v Česku má nárok na pomoc od státu, kraje nebo obce, ale peníze či úlevy nakonec nečerpá. Často nejde o lenost, spíš o neznalost, obavu z papírování nebo pocit, že by o podporu žádali „neprávem“. Ve výsledku tak domácnosti přicházejí o tisíce korun měsíčně i o služby, které jim mohou výrazně ulehčit každodenní život.

Typický případ každého druhého Čecha je pořád stejný. Senior s nízkým důchodem by mohl získat příspěvek na bydlení, člověk se zdravotním omezením zase průkaz OZP nebo příspěvek na péči, rodina pečující o blízkého by díky tomu snáze zaplatila pomoc doma. Jenže žádost často nikdy nepodá. Někdo neví, že nárok vůbec existuje, jiný se ztratí v podmínkách a další má pocit, že dávky jsou jen pro lidi v krajní nouzi. To je omyl.

Příspěvek na péči není almužna, ale pomoc

Příspěvek na péči je určený lidem, kteří kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu potřebují pomoc jiné osoby při běžných životních úkonech. Nejde tedy jen o seniory. Nárok mohou mít i mladší lidé po úrazu, s neurologickým onemocněním, s vážným chronickým onemocněním nebo děti se zdravotním postižením.

V praxi tato dávka pomáhá zaplatit péči doma, asistenci, terénní službu nebo alespoň částečně vyrovnat to, že se o člověka stará rodina. Výše příspěvku se odvíjí od toho, jak velká je závislost na pomoci druhých. Posuzuje se například zvládání mobility, orientace, oblékání, hygieny, stravování nebo péče o zdraví.

Častý problém je, že lidé čekají příliš dlouho. Mají pocit, že si musí nejdřív „sáhnout na dno“ nebo že nárok vzniká až ve chvíli, kdy je člověk zcela odkázaný na okolí. Tak to ale není. O příspěvek má smysl žádat už tehdy, když je zřejmé, že běžné fungování bez pravidelné pomoci přestává být zvládnutelné.

Příspěvek na bydlení se netýká jen lidí na hraně chudoby

Jedna z nejvíc přehlížených podpor je příspěvek na bydlení. Přitom právě tady zůstávají nevyužité často velmi konkrétní peníze. Nárok mohou mít nejen domácnosti s velmi nízkými příjmy, ale i pracující, samoživitelé nebo důchodci, kterým velkou část rozpočtu spolknou nájem, energie a služby spojené s bydlením.

Rozhodující je poměr mezi příjmy domácnosti a uznatelnými náklady na bydlení. Právě tady bývá největší překvapení. Mnoho lidí si myslí, že když chodí do práce nebo mají vlastní byt, automaticky na dávku nedosáhnou. Jenže vysoké náklady na bydlení dnes dopadají i na domácnosti, které navenek nepůsobí jako sociálně slabé.

Modelová situace je jednoduchá. Osamělý důchodce pobírá penzi kolem 17 tisíc korun a za nájem, energie a služby dá 11 tisíc korun. Na první pohled nejde o člověka bez příjmu. Reálně mu ale po zaplacení bydlení zbývá částka, ze které se žije velmi těžko. Právě v takových případech může příspěvek na bydlení rozpočet výrazně ulevit.

Lidi často odradí i to, že je potřeba dokládat příjmy a náklady. Papírování skutečně není malé, ale finanční efekt může být citelný. Kdo má pocit, že výdaje za bydlení přerůstají přes hlavu, měl by si nárok aspoň orientačně ověřit, místo aby se předem sám vyřadil.

Průkaz OZP otevírá dveře k dalším výhodám

Průkaz osoby se zdravotním postižením, tedy průkaz OZP, není jen kartička pro úzkou skupinu lidí s těžkým handicapem. Podle rozsahu omezení může přinést řadu praktických výhod, které se v běžném životě opravdu počítají. Patří sem například vyhrazená místa k sezení ve veřejné dopravě, přednost při některých úkonech, slevy na dopravu nebo možnost čerpat další navazující podporu.

Řada lidí o průkaz nežádá, protože si pod zdravotním postižením představí jen velmi těžké stavy. Jenže nárok se posuzuje podle toho, jak zdravotní stav omezuje pohyb, orientaci nebo schopnost zvládat běžné situace. Týkat se to může i lidí s vážným interním, onkologickým nebo neurologickým onemocněním.

Průkaz navíc často funguje jako vstupenka k dalším úlevám. Může usnadnit cestování, návštěvu kulturních institucí i vyřizování některých služeb. Kdo ho nemá, přichází nejen o symbolické zvýhodnění, ale někdy i o velmi praktickou pomoc.

Sleva na dani pro důchodce, kterou nikdo nečerpá

Samotný starobní důchod člověku automaticky nebere možnost uplatnit slevy na dani, pokud má ještě zdanitelné příjmy. To se týká třeba pracujících důchodců, lidí na dohodu nebo seniorů s příjmem z podnikání. Právě tady bývá hodně nejasností.

Mnozí senioři se domnívají, že jakmile pobírají penzi, žádná základní sleva na poplatníka už pro ně neplatí. Ve skutečnosti může pracující důchodce tuto slevu uplatnit stejně jako jiní daňoví poplatníci, pokud splní běžné podmínky. V ročním zúčtování nebo daňovém přiznání tak může jít o zajímavou úsporu.

Jednoduchý příklad. Důchodce si přivydělává na částečný úvazek nebo na dohodu a zaměstnavatel mu odvádí zálohy na daň. Pokud má správně podepsané daňové prohlášení nebo si následně podá daňové přiznání, může získat část peněz zpět. Kdo to neřeší, nechává státu peníze, které mu podle pravidel náleží.

Levnější nebo i bezplatné cestování

Vedle státních dávek existují i krajské, městské nebo obecní úlevy, o kterých se mluví mnohem méně. Typickým příkladem je zvýhodněné nebo někde i bezplatné cestování pro seniory či lidi se zdravotním postižením. Podmínky se ale liší podle regionu a dopravce.

Právě to je důvod, proč v tom mají lidé zmatek. Někde platí věková hranice, jinde je potřeba speciální karta, průkaz OZP nebo registrace v místním dopravním systému. Kdo se spoléhá jen na obecnou představu, že „nějaká sleva asi existuje“, často nakonec nevyužije nic.

Podobné je to i u městských a krajských příspěvků nebo jednorázových podpor. Někde obce přispívají seniorům na obědy, jinde na dopravu, kulturní akce nebo volnočasové aktivity. Přehled bývá schovaný na webu obce, v radničním zpravodaji nebo na úřední desce, takže spousta lidí o těchto možnostech vůbec neví.