Nemocenská zaměstnance před výpovědí vždy neochrání: Za cestu na dovolenou může přijít i o práci

Zaplacená dovolená, sbalené kufry a těsně před odjezdem pracovní neschopnost. Odjet přesto k moři může vypadat jako drobný prohřešek, ve skutečnosti ale zaměstnanec riskuje peníze a v krajním případě také práci. Ochranná doba během nemoci totiž neplatí bez výjimek.

Situace není v létě nijak neobvyklá. Člověk má několik měsíců zaplacený pobyt, jenže krátce před odjezdem onemocní a lékař mu vystaví neschopenku. Pokud se už cítí lépe, může dojít k závěru, že na cestě vlastně není nic špatného. Jenže pracovní neschopnost a dovolená jsou dva zcela odlišné režimy a zaplacený hotel ani letenka zaměstnance povinností nezbavují.

Neschopenka dovolenou automaticky přerušuje

První věc, kterou je potřeba si ujasnit, je samotné čerpání dovolené. Pokud je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, dovolená se mu podle zákoníku práce přerušuje. Zaměstnavatel navíc nesmí určit dovolenou na dobu, kdy je pracovník v pracovní neschopnosti.

Z právního pohledu tedy nejde o situaci, kdy je člověk současně „na dovolené a na neschopence“. V daný okamžik je dočasně práce neschopným zaměstnancem a musí dodržovat režim stanovený lékařem.

Ten zahrnuje zejména povinnost zdržovat se na nahlášeném místě pobytu a respektovat dobu povolených vycházek. Běžné vycházky může lékař povolit nejvýše na šest hodin denně v rozmezí od 7 do 19 hodin.

Ani ochranná doba zaměstnance nechrání za všech okolností

Během pracovní neschopnosti se zaměstnanec zpravidla nachází v takzvané ochranné době, kdy mu zaměstnavatel nemůže běžným způsobem dát výpověď. To ale neznamená absolutní ochranu.

Zákoník práce přímo stanoví výjimku pro situaci, kdy zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem poruší povinnosti spojené s režimem dočasné pracovní neschopnosti. Na takovou výpověď se běžný zákaz výpovědi v ochranné době nevztahuje.

Právě v prvních 14 kalendářních dnech má zaměstnavatel právo kontrolovat, zda se zaměstnanec nachází na uvedené adrese a zda dodržuje povolené vycházky. Při zjištěném porušení musí vyhotovit písemný záznam. Více jsme samotný princip kontrol rozebrali také v článku Kontroly během pracovní neschopnosti probíhají i o víkendu.

Výpověď neznamená automaticky vyhazov na hodinu

Důležitý je také rozdíl mezi výpovědí a okamžitým zrušením pracovního poměru. Pokud zaměstnavatel využije důvod podle § 52 písm. h) zákoníku práce, nejde automaticky o okamžité propuštění bez výpovědní doby.

Podle aktuální úpravy činí u výpovědních důvodů uvedených v § 52 písm. f) až h) výpovědní doba nejméně jeden měsíc a začíná běžet dnem doručení výpovědi.

Současně se na tento výpovědní důvod neváže zákonné odstupné, protože zákoník práce přiznává odstupné u jiných přesně vymezených důvodů skončení pracovního poměru.

Zaměstnavatel navíc za stejné porušení nemůže zaměstnanci současně dát výpověď podle § 52 písm. h) a ještě mu krátit nebo zcela odejmout náhradu mzdy za první dva týdny nemoci. Zákon takové dvojí postižení výslovně vylučuje.

Podrobněji jsme výjimky z ochranné doby popsali také v článku Jsou situace, kdy o práci může člověk přijít i během nemoci.

Po čtrnácti dnech pravidla nekončí

Prvních 14 dnů pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnanci při splnění podmínek náhradu mzdy zaměstnavatel. Ani po této době ale není možné režim neschopenky ignorovat.

Pokud pojištěnec poruší stanovený režim, může mu příslušný orgán nemocenského pojištění nemocenské krátit nebo úplně odejmout, a to od dne porušení až do skončení dané pracovní neschopnosti. Pokud již byla dávka vyplacena, může vzniknout i povinnost přeplatek vrátit.

Na jinou adresu odjet lze, ale ne jen tak

Samotná neschopenka neznamená, že člověk musí za všech okolností zůstat ve svém trvalém bydlišti. Místo pobytu během pracovní neschopnosti lze změnit, ovšem pouze předem a podle stanoveného postupu.

V Česku je nutný předchozí souhlas ošetřujícího lékaře. Pokud ke změně dochází během prvních 14 dnů, musí zaměstnanec změnu předem prokazatelně oznámit také zaměstnavateli. U pobytu v zahraničí jsou podmínky ještě přísnější. Lékař může takovou změnu povolit pouze po předchozím souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění.

Největší chybou proto není samotná myšlenka změnit během nemoci místo pobytu, ale odjet bez povolení a doufat, že se na to nepřijde. Z několika zachráněných dnů dovolené se pak může stát velmi drahý problém. A ve zvlášť závažném případě může skončit i pracovním poměrem.