STK zpřísňuje kontroly. Kvůli této drobnosti vám mohou nově bez milosti vzít technickou

Pravidla na STK jsou u starších dieselů citlivým tématem hlavně kvůli filtrům pevných částic. Řidiči často tápou, co je ještě problém k řešení a co už znamená vážný důvod k neprojití. Redakce ByznysTrendy zjistila, co se u aut bez DPF skutečně sleduje, kde kolují mýty a jak vysoký účet může přijít, pokud je potřeba oprava.

Kolem DPF se mezi řidiči drží řada polopravd. Často se tvrdí, že u starších dieselů už se filtr stejně neřeší, že stačí by to nekouřilo nebo že technik nic nepozná. Právě tady ale vzniká největší riziko. U naftových aut se neřeší jen viditelný kouř z výfuku, ale také to, zda emisní systém odpovídá tomu, s čím auto vyjelo z výroby, a jestli funguje tak, jak má.

Jak ale zjistila ve svém průzkumu redakce ByznysTrendy.cz, od června tohoto roku by se kontroly STK mohly výrazně zpřísnit. Pokud by technici při kontrole zjistili nesrovnalosti nebo poškození, jsou oprávněni vám STK zamítnout a nevydat až do doby, co bude závada odstraněna.

Co se na STK skutečně kontroluje

Filtr pevných částic, zkráceně DPF, zachytává jemné saze vznikající při provozu naftového motoru. U novějších i části starších dieselů jde o standardní součást výbavy. Pokud auto filtr z výroby mělo, musí tam být i při kontrole. Nestačí, že motor běží klidně nebo že vůz při běžné jízdě na první pohled výrazně nekouří.

Na STK a při měření emisí se sleduje technický stav vozidla a také to, zda do něj nebylo nepovoleně zasaženo. Problémem je tedy nejen úplně vyříznutý filtr, ale i situace, kdy je obal filtru na autě jen „na oko“ a vnitřek je odstraněný. Rizikové jsou i softwarové úpravy, které mají zakrýt závadu nebo obejít původní emisní systém.

V praxi to znamená, že majitel staršího dieselu nemusí narazit jen kvůli vysoké kouřivosti. Potíž může nastat i ve chvíli, kdy kontrola odhalí nesoulad mezi skutečným stavem auta a jeho schválenou výbavou. A právě to bývá pro část motoristů nepříjemné překvapení.

Nejčastější mýty, které řidiče uklidňují zbytečně

První častý omyl zní, že když auto projde emisemi podle hodnot, je všechno v pořádku. Jenže samotný výsledek měření ještě neznamená, že je vůz technicky v souladu s předpisy. Pokud měl diesel filtr pevných částic z výroby a ten v autě chybí nebo je nefunkční po zásahu, je to problém i tehdy, když se závada navenek neprojevuje dramaticky.

Další rozšířený mýtus říká, že se to týká jen novějších aut. Ve skutečnosti dopadá riziko hlavně na majitele starších naftových vozů, u kterých už filtr bývá na hraně životnosti, auto má za sebou vysoký nájezd a oprava se často odkládá. Právě u těchto vozů se pak objevuje pokušení závadu obejít levnějším nelegálním zásahem.

A třetí omyl? Že odstranění DPF je levné a vlastně bez následků. Krátkodobě může takový zásah působit jako úspora. Dlouhodobě ale řidič riskuje neúspěch na STK, další investice do vrácení auta do původního stavu a komplikace při prodeji. Kupující dnes bývají opatrnější a u dieselů se o podobné zásahy zajímají častěji než dřív.

Koho se problém týká nejvíc

Nejvíc ohroženou skupinou jsou majitelé starších dieselů zhruba z posledních patnácti až dvaceti let, tedy aut, která už mají vysoký nájezd, často jezdí kratší trasy a servis se u nich řeší hlavně podle ceny. Právě krátké jízdy jsou pro DPF nevhodné, protože filtr se nestačí správně vypalovat a postupně se zanáší.

Typická situace vypadá jednoduše. Řidič koupí levnější ojetý diesel do města, jezdí hlavně po pár kilometrech do práce, na nákup a zpět. Auto jinak funguje, ale filtr se postupně ucpe. Když pak přijde účet za opravu, který může jít do desítek tisíc korun, vzniká tlak problém vyřešit co nejlevněji. A právě tady se často rozhoduje mezi legální opravou a riskantní cestou, která se může později prodražit ještě víc.

Samotný filtr nemusí být vždy definitivně zničený. Někdy je jen zanesený a pomůže odborné čištění nebo odstranění příčiny, kvůli které se nestíhá regenerovat. Za problémy ale často stojí i jiné součásti motoru a emisního systému. Může jít třeba o vadné čidlo, špatně fungující vstřikování, problém s EGR ventilem nebo dlouhodobě nevhodný styl provozu.

To je pro řidiče podstatné. Výměna samotného DPF nemusí být jediný účet. Pokud servis neodstraní skutečnou příčinu, nový nebo vyčištěný filtr se může zanést znovu a peníze vyjdou vniveč.

Kolik může stát oprava

Cena se výrazně liší podle značky auta, typu motoru a rozsahu závady. U některých vozů může odborné čištění filtru vyjít na několik tisíc korun. Pokud je ale potřeba výměna, částka se často pohybuje v řádu desítek tisíc. U originálních dílů může být účet ještě vyšší.

V běžné praxi to může vypadat tak, že majitel staršího auta za 120 tisíc korun stojí před rozhodnutím, jestli investovat například 20 až 40 tisíc do opravy emisního systému. U levnějších ojetin to není výjimečná situace. Právě proto část lidí volí nelegální odstranění filtru nebo různé provizorní úpravy. Ty ale problém neřeší, jen ho odsouvají do chvíle kontroly nebo prodeje vozu.

Varováním může být kontrolka motoru, hlášení o filtru pevných částic, častější nouzový režim, vyšší spotřeba nebo zhoršený tah auta. Někdy se přidá i častější spouštění regenerace. Jenže část řidičů tyto signály dlouho přehlíží, protože auto ještě jezdí. To bývá chyba. Čím déle se závada odkládá, tím větší je šance, že se přidají další související problémy.

Opatrnost je na místě i při koupi ojetiny. Pokud prodávající tvrdí, že je filtr „vyřešený“, je dobré zbystřit. Taková formulace může znamenat odbornou opravu, ale také nelegální zásah. Bez důkladné kontroly v servisu kupující snadno převezme problém, který se naplno ukáže až při další STK.

Co udělat před STK

Majitel staršího dieselu by neměl nechávat kontrolu na poslední chvíli. Pokud auto hlásí závadu, kouří, ztrácí výkon nebo má podezřele upravený emisní systém, vyplatí se nechat vůz předem zkontrolovat v servisu, který se na diesely opravdu zaměřuje. Důležité je zjistit nejen stav filtru, ale i příčinu problému.

Rozumné je chtít konkrétní vysvětlení, co je závada, jaké jsou možnosti opravy a kolik bude stát legální řešení. U velmi starého auta pak může padnout i nepříjemná, ale realistická otázka, jestli se ještě vyplatí investovat. Někdy je poctivější spočítat si náklady dopředu než později platit opakované opravy a řešit neúspěšnou technickou.

Pro běžného řidiče je podstatné hlavně jedno. Mýtus, že diesel bez DPF projde bez potíží, je nebezpečně uklidňující. Reálné riziko nespočívá jen v samotné STK, ale v tom, že zanedbaný nebo nelegálně upravený emisní systém může z levnější ojetiny udělat velmi drahou starost. Kdo má starší naftové auto, měl by stav filtru řešit včas, ne až ve chvíli, kdy je pozdě.