Koupil si celodenní vstup do wellness, dvě hodiny ale čekal na chodbě. Partnerka mohla zůstat

Muž si koupil celodenní vstup do wellness, kam přišel se svou partnerkou. Krátce před pátou odpoledne mu personál oznámil, že na dvě hodiny musí odejít, protože v pondělí v tu dobu patří prostor jen ženám. Zatímco jeho partnerka zůstala uvnitř, on podle svých slov čekal na chodbě. Ombudsman Stanislav Křeček uznal, že muž měl oproti návštěvnicím nevýhodu, v tomto konkrétním případě však diskriminaci neshledal.
Wellness prodávalo tři druhy vstupného podle toho, jak dlouho se lidé chtěli zdržet. Nejkratší pobyt trval dvě hodiny, další tři hodiny a návštěvník si vybral vstup na celý den. Kolem tři čtvrtě na pět za ním ale přišel personál s tím, že od pěti do sedmi se v prostoru mohou zdržovat jen ženy. Personál po něm tedy chtěl, aby společný odpočinek přerušil, ačkoli do konce zaplaceného pobytu zbývalo ještě několik hodin. Po sedmé se mohl vrátit, protože pondělní provoz pokračoval až do devíti večer. Jestli této možnosti nakonec využil, při šetření uvedeno nebylo. V podnětu šlo především o to, zda ho provozovatel vůbec mohl na část zaplacené doby vyloučit jen proto, že je muž.
O čas bez mužů si řekly samotné návštěvnice
Provozovatel se při vysvětlování pondělního režimu odvolával na zkušenosti žen, které do wellness chodily. Část z nich měla zájem o chvíli, kdy by některé procedury mohla podstoupit v soukromí bez přítomnosti mužů. Důvodem bylo, že se při nich člověk částečně nebo zcela svléká. Společnost uváděla, že na zvláštní hodiny dostává kladné ohlasy, zákaznic se ptá v dotaznících a sleduje také návštěvnost.
Kolik žen o vyhrazený čas požádalo a zda jich pak skutečně začalo chodit víc, společnost neuvedla. Křeček ale jejich potřebu soukromí uznal jako důvod, který může odlišný přístup k návštěvníkům ospravedlnit. Pro posouzení stížnosti pak mělo význam, nakolik takové opatření zasahovalo do možnosti mužů využívat stejnou službu.
Z celého týdne připadly ženám dvě pondělní hodiny
V pondělí měl areál otevřeno od deseti dopoledne do devíti večer a omezení se týkalo pouze času od pěti do sedmi. Zbývajících šest dní v týdnu bylo wellness přístupné mužům i ženám po celou provozní dobu. Pro dvojici, která už byla na místě, znamenal vyhrazený interval dvě hodiny odloučení.
Pro návštěvnici, jež se chtěla obejít bez mužské společnosti, to však byly právě jediné dvě hodiny týdně, kdy službu mohla využít tímto způsobem. Dvě hodiny trval také nejkratší pobyt, který si tu mohl návštěvník zaplatit. Po zvážení rozsahu omezení i jeho účelu dospěl Křeček k tomu, že provozovatel v daných podmínkách nepřekročil přiměřenou míru. Muž tak se stížností na diskriminaci neuspěl.
Připomínky návštěvníka se k vedení podle společnosti nedostaly
Samostatnou otázkou zůstalo, kdy se návštěvníci o pondělní výjimce dozvěděli. Provozovatel uvedl, že na ni upozorňoval na webu, v ceníku, v tištěných materiálech i na recepci. Z těchto údajů ale nelze určit, zda někdo muže výslovně upozornil ještě předtím, než celodenní vstup zaplatil.
Muž také tvrdil, že si u personálu stěžoval opakovaně, zatímco vedení společnosti žádné takové stížnosti neevidovalo. Právě v tom Křeček viděl prostor ke změně a doporučil provozovateli prověřit, jak se připomínky od zaměstnanců dostávají k vedení. Společnost zvažovala také levnější pondělní vstupné pro muže, tuto variantu ale nezavedla.