Dům máte pojištěný, ale peníze nemusíte dostat. Tahle chyba připraví lidi o velkou část plnění

Podpojištění patří k nejčastějším chybám u pojištění domů a bytů. Majitelé mají smlouvu, platí pojistné, ale při škodě zjistí, že pojišťovna neproplatí vše. V článku vysvětlujeme, jak podpojištění vzniká, proč je nebezpečné a jak smlouvu nastavit tak, aby plnění odpovídalo skutečné hodnotě nemovitosti.

Lidé často žijí v přesvědčení, že když mají dům nebo byt pojištěný, mají vyhráno. Jenže právě u nemovitostí se velmi často stává, že pojistka na papíře existuje, ale pojistná částka už dávno neodpovídá realitě. Pak přichází nepříjemné vystřízlivění: po škodě pojišťovna vyplatí jen část peněz.

Tomuto problému se říká podpojištění. V praxi jde o situaci, kdy je majetek pojištěný na nižší částku, než jakou má v době škody skutečně hodnotu. A nejde o žádnou okrajovou chybu několika nepozorných klientů. Podle údajů, které citují pojišťovny s odkazem na Českou asociaci pojišťoven, se podpojištění týká velké části českých domácností a u rodinných domů může jít zhruba až o sedm z deseti případů.

Zbytečná chyba způsobí problémy

Princip je jednoduchý. Pokud má dům skutečnou hodnotu například 10 milionů korun, ale ve smlouvě je pojistná částka jen 7 milionů, je nemovitost podpojištěná. Neznamená to jen to, že pojišťovna vyplatí maximálně 7 milionů při totální škodě. Krácení se může projevit i u menších škod.

Pojišťovny běžně upozorňují, že plnění mohou snížit ve stejném poměru, v jakém je pojistná částka nižší než skutečná hodnota majetku. Jestliže je tedy dům pojištěný jen na 70 procent své reálné hodnoty, může se stejným poměrem krátit i náhrada škody.

Když pak vznikne škoda za 1 milion korun, majitel nemusí dostat celý milion, ale třeba jen 700 tisíc korun. Zbytek zaplatí ze svého. To je moment, který řadu lidí zaskočí nejvíc. Mnozí totiž předpokládají, že krácení hrozí jen při úplném zničení domu. Ve skutečnosti se ale může projevit i u částečné škody po požáru, vichřici, vytopení nebo jiné pojistné události.

Proč vzniká hlavně u domů a bytů

U nemovitostí je problém hlavně v tom, že jejich hodnota se v čase mění a lidé na to zapomínají. Smlouvu uzavřou před lety, nastaví pojistnou částku podle tehdejších cen a dál ji neřeší. Jenže mezitím zdraží stavební práce, materiály i samotná obnova nemovitosti. U bytů a domů navíc hodnotu zvyšují rekonstrukce, přístavby, nová střecha, zateplení, fotovoltaika nebo třeba modernizace koupelny a kuchyně.

Právě domy bývají rizikové nejvíc. Jejich obnova je drahá, ceny stavebních prací se v posledních letech výrazně posunuly a rozdíl mezi starou pojistnou částkou a dnešní realitou může být obrovský. Kdo si například pojistil dům před deseti nebo patnácti lety a smlouvu od té doby neupravil, může být podpojištěný velmi výrazně, i když poctivě platí pojistné každý rok.

Častý omyl je také záměna tržní ceny a pojistné hodnoty. U pojištění nemovitosti není rozhodující, za kolik by šel byt nebo dům prodat na trhu. Důležité je, kolik by stálo jeho znovupořízení nebo obnova v daném místě a čase.

U bytu v atraktivní lokalitě může být tržní cena vysoká kvůli pozemku nebo lokalitě, ale pro pojištění je podstatné hlavně to, kolik stojí znovu vybudovat poškozenou část stavby. Naopak u domu může být obnova dražší, než si majitel myslí, protože vychází z aktuálních cen stavebních prací a materiálu.

Jak lidé přijdou o peníze

Typický scénář vypadá nenápadně. Majitel si před lety pojistí rodinný dům na 5 milionů korun. Po několika letech ale skutečné náklady na obnovu vzrostou na 8 milionů. Dům je tedy pojištěný jen zhruba na 62,5 procenta své hodnoty. Když pak přijde škoda za 2 miliony korun, pojišťovna může plnění krátit ve stejném poměru. Místo 2 milionů tak vyplatí asi 1,25 milionu korun. Rozdíl 750 tisíc jde za majitelem.

U menších škod to může na první pohled vypadat jako menší problém, ale i tam jde často o statisíce. A právě to bývá pro rodinný rozpočet nejtvrdší zásah. Člověk počítá s tím, že pojistka pomůže opravit střechu, vysuší dům po havárii vody nebo zaplatí obnovu po požáru. Místo toho zjistí, že velkou část musí doplatit sám.

Základ je správně nastavit pojistnou částku hned na začátku. Neměla by vznikat odhadem od stolu ani snahou ušetřit pár stokorun na ročním pojistném. Nižší pojistná částka sice může zlevnit smlouvu, ale úspora bývá ve srovnání s možnou ztrátou zanedbatelná.

Majitelé by si měli ověřit, z jaké hodnoty pojišťovna vychází, zda jde o novou cenu, časovou cenu nebo jiný způsob ocenění. U nemovitostí je důležité sledovat i to, jestli smlouva obsahuje indexaci neboli pravidelné navyšování pojistné částky podle vývoje cen. Právě indexace může pomoci, aby smlouva nezestárla už po několika letech.

Jenže ani indexace není samospasitelná. Pokud byla pojistná částka už na začátku nastavena příliš nízko, automatické navyšování problém úplně nevyřeší. Stejně tak nemusí stačit po větší rekonstrukci nebo přístavbě. Jakmile se nemovitost výrazně změní, je rozumné smlouvu znovu přepočítat.

Nejčastější chyby majitelů

1. První chybou je, že lidé léta nic nekontrolují. Druhou, že do pojištění promítnou kupní cenu nemovitosti nebo částku z hypotéky, místo aby řešili skutečné náklady na obnovu. Třetí častou chybou je, že po rekonstrukci neoznámí změnu pojišťovně. A čtvrtou to, že si pletou pojištění nemovitosti a pojištění domácnosti.

1. To poslední je důležité hlavně u bytů. Pojištění nemovitosti kryje stavební součásti, tedy například zdi, podlahy, okna nebo vestavěné vybavení podle podmínek konkrétní smlouvy. Pojištění domácnosti se týká věcí uvnitř, tedy nábytku, elektroniky, oblečení a dalších movitých věcí. Podpojištění se přitom může týkat obou částí zvlášť.
2. Rozumný postup je jednoduchý. Jednou za rok, ideálně před výročím smlouvy, zkontrolovat pojistnou částku. Zvláštní pozornost si zaslouží období po rekonstrukci, přístavbě nebo větší investici do domu či bytu. Kdo si není jistý, měl by využít kalkulačku pojistné hodnoty nebo přepočet přímo u pojišťovny.
3. Vyplatí se také projít pojistné podmínky a zjistit, jak konkrétní pojišťovna podpojištění posuzuje a kdy může plnění krátit. Některé produkty pracují s určitými ochrannými mechanismy nebo tolerancí, jiné jsou přísnější. Bez kontroly podmínek se to pozná až ve chvíli škody, a tehdy už bývá pozdě.