V 67 letech si přivydělává 20 000 Kč měsíčně. Její kolegyně má stejnou mzdu, přesto dostane nižší důchod

Dvě ženy ve stejném věku, se stejnou pracovní dobou a hrubou mzdou 20 000 korun mohou mít rozdílnou čistou výplatu. Jedné z nich totiž zaměstnavatel strhne na sociálním pojištění o 1 300 korun méně. Rozhodující přitom není samotný věk, ale splnění podmínek pro slevu určenou pracujícím starobním důchodcům. Výhoda platí také v roce 2026, automaticky ji však nedostane každý senior.

Představme si dvě sedmašedesátileté zaměstnankyně, které pracují na částečný úvazek a každá si měsíčně vydělá 20 000 korun hrubého. První žena již pobírá řádný starobní důchod v plné výši a u svého zaměstnavatele požádala o zákonnou slevu na pojistném. Druhá žena se rozhodla odchod do důchodu odložit, přestože již dosáhla důchodového věku, a nadále pracuje.

Na první pohled se jejich pracovní podmínky nijak neliší, při výpočtu mzdy však vznikne podstatný rozdíl. Zatímco první zaměstnankyně zaplatí na sociálním pojištění pouze 120 korun, druhé zaměstnavatel strhne 1 420 korun. Právě těchto 1 300 korun představuje úsporu, na kterou má pracující důchodkyně nárok. Důvodem je sleva ve výši 6,5 procenta z vyměřovacího základu, kterým je u zaměstnanců zpravidla hrubá mzda.

Samotné dosažení důchodového věku nestačí

Běžné sociální pojištění zaměstnance činí 7,1 procenta, po odečtení slevy tak senior odvádí fakticky jen 0,6 procenta. Při mzdě 20 000 korun odpovídá sleva přesně 1 300 korunám měsíčně. Za celý rok může zaměstnanec při neměnném výdělku a nepřetržitém splnění podmínek ušetřit 15 600 korun. U hrubé mzdy 30 000 korun už měsíční zvýhodnění představuje 1 950 korun, tedy 23 400 korun ročně. Výše úspory se proto odvíjí od skutečného příjmu, nikoliv od částky pobíraného důchodu.

Podmínky jsou přísnější, než by se podle označení slevy mohlo zdát. Zaměstnanec musí dosáhnout důchodového věku a současně mít nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši. Obě podmínky přitom musí splňovat po celý kalendářní měsíc, za který zvýhodnění uplatňuje. Člověk, který již dosáhl důchodového věku, ale o přiznání starobního důchodu zatím nepožádal, proto slevu získat nemůže. Stejně tak na ni nemá automaticky nárok příjemce předčasného starobního důchodu, který ještě nedosáhl řádného důchodového věku. Rozhodující tedy není pouze datum narození, ale také konkrétní důchodová situace zaměstnance.

Zvýhodnění navíc nesouvisí se zdravotním pojištěním ani s daní z příjmů. Tyto odvody se posuzují podle samostatných pravidel a mohou ovlivnit konečnou částku vyplacenou na účet. V roce 2026 například činí minimální mzda 22 400 korun, což má význam také při stanovení minimálního zdravotního pojištění některých zaměstnanců. Na poživatele starobního důchodu, za které platí zdravotní pojištění také stát, se však povinnost dodržet minimální vyměřovací základ nevztahuje. U druhé zaměstnankyně proto může celkový rozdíl v čisté výplatě záviset i na jejím postavení ve zdravotním pojištění. Jistý je v uvedeném příkladu rozdíl 1 300 korun na sociálním pojistném.

O slevu je nutné zaměstnavatele požádat

Přestože zvýhodnění platí již od ledna 2025, zaměstnavatel ho nezačne uplatňovat pouze na základě věku pracovníka. Zaměstnanec musí svůj nárok doložit rozhodnutím o přiznání starobního důchodu společně s čestným prohlášením o nároku na jeho výplatu v plné výši. Druhou možností je potvrzení plátce důchodu, ze kterého vyplývá pobírání starobního důchodu v plné výši.

Pokud jsou všechny podmínky splněny, zaměstnavatel uplatní slevu již za měsíc, ve kterém pracovník potřebné doklady předložil. V dalších měsících pak zvýhodnění pokračuje bez opakovaného podávání žádosti. Zaměstnanec ale musí do osmi kalendářních dnů oznámit změny, které mohou mít na nárok vliv. Zajímavá možnost existuje také pro seniory, kteří na slevu měli nárok, ale u zaměstnavatele ji neuplatnili.

Zaplacené pojistné ve výši nevyužité slevy se totiž může považovat za přeplatek. O jeho vrácení lze písemně požádat příslušnou správu sociálního zabezpečení, přičemž součástí žádosti musí být potvrzení zaměstnavatele. Ten je povinen potřebné údaje vydat do osmi dnů od obdržení žádosti. Nárok na vrácení přeplatku zaniká po pěti letech od konce kalendářního roku, ve kterém vznikl. Sleva pro pracující důchodce přitom nahradila dřívější pravidlo, podle něhož se za další práci při pobírání starobního důchodu postupně zvyšovala samotná penze.